Když mě manžel požádal o ruku, dlouho jsem přemýšlela. Nakonec souhlasila a teprve teď po 25 letech jsem pochopila, co jsem udělala správně, že jsem souhlasila. Můj manžel je skvělý člověk, starostlivý otec a milující manžel. Celých 25 let jsem za ním byla jako za kamennou zdí. Nevím, možná jsem měla štěstí.
Matka manžela je již starší žena. A teď se poslední dobou snaží žít u nás. A to vše kvůli tomu, že nemá svůj byt, celý život běhala od jednoho muže, pak k druhému. Vdaná byla už čtyřikrát, je dobře, že z dětí je jen mého manžela.
Jezdila po městech a měnila muže. Za svůj život si nic nevydělala. A můj manžel a já jsme odkládali každou korunu, abychom si po 11 letech koupili svůj byt, vybavili své bydlení tak, jak jsme chtěli. Nebylo to pro nás jednoduché.
Jako tchyně je dobrá, ale nechci s ní žít. Bude se ucházet o roli hospodyní domu, kterou jí prostě nedám. Proč dělat ty zbytečné konflikty? Vždyť kdo za to může, že celý svůj život proflákala?
Má mimochodem sestru, která je také starší a žije sama ve vesnici. Za ní by mohla jet a bydlet tam.
PSALI JSME: SETKÁNÍ STARÝCH PARŤÁKŮ: SKONČILA SLUŽBA, ALE NE PŘÁTELSTVÍ
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "MAMINCE JE PADESÁT A ONA SE NEMŮŽE UKLIDNIT," KROUTÍ HLAVOU MUŽ.
