Navíc to byl jeden z mých hrozných hororů, kdy jsem se do všeho pouštěla s nějakými negativními projevy. Kdo z mých přátel ví o čem to mluvím, velmi dobře pochopil.
Když jsem na tom strachu pracovala se svou psycholožkou, řekla mi, že kdyby něco, tak všem to bude naprosto ukradené.
A tak jsem před pár dny si stojím uprostřed ulice pro mě neznámého města, slunce hřálo, ptáci zpívali, lidé žili svým každodenním životem, a najednou jsem si všiml, že někde poblíž se prodávat vše, co je dávno pryč. Čokoláda, sladkosti, cukr, káva, čaj, sýr, máslo... A toho všeho je tolik, že nelze ani popsat slovy.
... A tady jsem to už nevydržela. Začal jsem nejen brečet, bulila jsem a křičela: "Chci domů, chci domů, chci domů!", Slzy jsem měla po celé tváři ... Můj hladový a studený Černihiv... Moje město trpí… Moje město brání Ukrajinu... A nikdo o tom nic neví !!! A tady je všechno! A já nemůžu nic dělat…
A pokud jde o můj strach, všem to bylo ale opravdu ukradené… Lidé mě míjeli, procházeli dost blízko, slyšela jsem jejich rozhovory, jejich smích... Zeptala jsem se paní, která prodávala lahůdky, jestli nemá na prodej ubrousky, říká: "Ano, 2 hřivny." A pak mi nějaký chlap podál celý balíček a říká: "Vezměte si moje, nemusíte kupovat." Říkám: "Děkuji, odkud jste?". A on odpověděl: "Charkov"....
PSALI JSME: TEST NA UKRAJINCE: ZEMĚPIS UPRCHLÍKŮ SE UŽ DOSTAL DO MELBOURNE
PŘIPOMÍNÁME: RUŠTÍ OKUPANTI I NADÁLE ÚTOČÍ NA CHARKOV: PUSTILI SE DO POLIKLINIKY
