Byl to desátý rok našeho manželství a my jsme stále žili v pronajatém bytě, sotva nám na vše stačili peníze. Jsem obyčejný zaměstnanec ocelárny, manželka pokladní. Jak jsme mohli mít peníze? A také dvě děti, které se musí uživit a nakrmit.
Nějak jsem zjistil, že jeden můj příbuzný jel do zahraničí a slušně tam vydělal. Po konzultaci s manželkou jsem se rozhodl i já že pojedu.
Je pravda, že poprvé jsem jel a přivezl slušné peníze. Vzpomínám si, jak mi manželka chyběla, plakala radostí, že jsem se vrátil. Pak zase odjel. Tak jsem dva roky jezdila do zahraničí, koupili jsme si byt. Konečně jsme mohli žít jako normální lidé.
Ale peněz není nikdy dost. Když jsem se naposledy vrátil domů, už z prahu se mě manželka ptala, kdy se vrátím do práce. Bylo jí jedno, jak jsem na tom já, jak jsem na tom zdravotně. Měla strach, abych se vrátil rychleji, abych zase vydělával peníze. Jak je možné, že láska začala znamenat méně než peníze?
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "PO ROZVODU MNĚ RODINA POŘAD OTRAVUJE SVÝMI RADAMI"
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "MOJE SOUPEŘKA MI POMOHLA VRÁTIT MANŽELOVU LÁSKU KE MNĚ. ALE BYLO POZDĚ"
