Jediné plus, s dobrovolným jídlem, jsme spali na cizích matracích v naprosté tmě, je to prostě strašně děsivé, protože chápete, že sklep vás určitě zachrání před kulkami, ale bomba nás tam pohřbí a jen vedle naší budovy, 20 metrů za den byly tři domy srovnány se zemí, nebylo vůbec žádné spojení!
Přiběhla 80letá babička v hysterii a vzlykající někoho požádala, aby kontaktoval a vyzvedl jejího syna zabitého bombou na její vlastní zahradě, nechtěla pochopit, že nikdo, nejen ona, nemá spojení.
Telefon se jednoduše promění v baterku a vy ho šetříte, jako vzduch v uzavřené místnosti bez jediného světelného přístupového bodu ve sklepě v nedostavěné budově s malými dětmi.
Mé nejmladší dceři bylo 14. února osm let.
Světlo a plyn nejsou téměř v celé Kyjevské oblasti již týden! A tedy voda, pokud je soukromý dům (čerpadlo elektrické) světlo a teplo.
Když už bombardování nemilosrdně začalo, rozhodli jsme se utéct z Buči do Irpini, protože tam byla jen cesta z posledních zpráv, které jsme četli, když ještě existovalo spojení.
Bez telefonů a komunikace to bylo rozhodnutí naslepo.
Jak vypadají rodiče a sestra nejkrásnějšího tureckého herce Buraka Özçivita
Dívka si koupila dům, kterému je asi 150 let. Za tapetou našla skryté dveře, které vedly do tajného pokoje: Co bylo uvnitř
"Jako plyšová hračka": nejmenší pudl na světě
"Tělo se zbláznilo, mléčné žlázy začaly rychle růst": Slečna s největšími prsy na světě se dostala do Guinessovy knihy rekordů
Nejprve jsme jeli auty, pak jsme házeli auta s věcmi a kufry a jak je to s bombardováním, schovali jsme se do toho sklepa na přespání.
Díky Bohu, že jsme ho našli, nevím, co by bylo, kdyby nebylo toho sklepa.
Po cestě stovky opuštěných zničených aut, těla maminek a dětí, mírumilovných lidí... Matka zakrývající svým tělem zavražděné dítě už mi z hlavy nikdy nevyjde.
Zraněným nikdo nemůže pomoct, protože ve městě nejsou lékaři ani úřady, odjeli před pěti dny, je tam skutečný Armagedon, dobrovolníci to nezvládají, nic tam nedodávají, protože tam nemohou prorazit.
V televizi vám to neukážou, není tam žádný tisk, protože tam taky nemůžou prorazit.
V tomto pekle jsem strávila 10 dní se dvěma dětmi a maminkou po operaci srdce a dalšími problémy se zdravím.
Poslední den v tom sklepě bez ničeho s lidmi, kteří vyrostli ve velmi odlišných "společenských podmínkách", jsme se jen radovali, že jsme naživu, ale naděje téměř nezůstala.
Tam jsme strávili více než den, než přiběhl chlap, kterému budu po zbytek života děkovat.
Jedná se o mírumilovného, obyčejného chlapa asi 27 let, který na vlastní nebezpečí a riziko vtrhl do Irpini a odvážel po 20 lidi v ukradeném minivanu na 6 míst.
Vlezli jsme do toho auta s dětmi křičícími strachy pod zvuky neustalých výbuchů bomb a hvizdů kulometů, jako ve filmu, když vidíte, jak poblíž explodují domy, a my jsme letěli v tomhle autě na most, vyložili nás a běželi asi 800 metrů po úplné neprůjezdnosti až na druhou stranu, kde stála sanitka, hořeli všechny domy kolem a cíleně tam střílejí Rusové, protože vědí, že jedině tak se dá utéct z města.
Běželi jsme, aniž bychom se ohlédli pod vzlykající děti a dospělé, přísahám, že jsem se v duchu 100krát rozloučil se životem a jednoduše se snažila uklidnit svou dceru a slibovala jsem to, v co jsem sáma nevěřila.
Přespali jsme tu noc u cizích lidí, kam nás dovezli dobrovolníci, a pokračujeme dál k hranicím.
PŘIPOMÍNÁME: V KYJEVĚ MATKA ZACHRÁNILA JEDNOMĚSÍČNÍ DCERU TÍM, ŽE ZAKRYLA JI VLASTNÍM TĚLEM
