Blokáda Mariupolu pokračovala více než dvacet dní. Statisíce lidí se ukrývaly ve sklepích a krytech proti bombám bez jídla, vody a základních věcí. Naštěstí lidé začali z města utíkat, do bezpečnějších míst. Mezi těmi, kteří utekli z pekla, je novinářka Naděžda Suchoruková, informuje Dniprovska panorama.

Mariupol / Zdroj: dnpr.com.ua

Naděžda Suchoruková, je korespondent televizní kanál Domov/UATV. Její kolegyně z Dněpru Natálie Husáková řekla, že s ní nebyla více než týden kontakt.

Včera už byla Naděžda na bezpečném místě a na své stránce na FB zveřejnila příspěvek, v němž psala o hrůzách, kterými rašisté vystavili desetitisíce lidí.

Mariupol / Zdroj: rbc.ru

"Jsem naživu a teď budu žít dlouho a šťastně. A moje město umírá mučivou smrtí. Dvacet dní jsem s ním umírala i já. Byla jsem v pekle. Nejsem hrdina, jsem obyčejný člověk a bála jsem se zemřít. Poslední tři dny se po mém městě střílelo doslova každou minutu. Bez přestávky. Z rachotu letadel se mi dělalo fyzický i morálně špatně. V našem sklepě se všichni modlili a žádali, aby bomba letěla mimo. Když se země otřásla, vydechli jsme. Mimo, neznamená že to netrefilo nikam. Mimo - znamená, že to netrefilo v místo, kde jsme se schovávali. Víte, jak je to, když je ve sklepě vždy tma a svítí tmavá svíčka a vy si nejste jistý zda je den nebo noc? Když se chcete dostat ven ze vchodu, musíte mít zvláštní odvahu. A ty se vrháš na každého, kdo se vrátil zvenku s otázkou, jaké jsou zprávy?"

Mariupol / Zdroj: bbс.com

Hlavními zprávami bylo hlavně to, jaký další dům zbombardovali. A také o mrtvolách, které jsou prostě na ulicích.

"Mrtví leží ve vchodech, na balkonech, ve dvorech. A ty se ani trochu nebojíš. Největším strachem jsou totiž noční ostřelování. Víte, jak vypadá noční ostřelování? Na smrt, která z tebe vytahuje všechny žíly. V noci nemůžete spát. Protože sny jsou klidné. A když se probudíš, tak tě čeká jen tvrdí realita. Nejdřív se ozývají zvuky.

Kovové odporné zvuky, jako by někdo otáčel obrovským kompasem a měřil vzdálenost k vašemu úkrytu. Aby se lépe trefil. Pak letí raketa. Slyšíte, jak na železnou střechu buší obrovské kladivo a pak hrozné chrastění, jako by byla země rozřezána obrovským nožem, nebo obrovský železný obr, který chodí v kovaných botách po vašem pozemku a šlape na domy, stromy, lidi.

Mariupol / Zdroj: perfil.com

Sedíš a uvědomuješ si, že se nemůžeš ani hýbat. Nemůžeš utéct, nemá smysl křičet, nemá smysl se schovávat. Stejně tě najde, když bude chtít. A pak přijde ticho.. V tuto chvíli čekáme, co se bude dít dále. A pokud se objeví nové zvuky a my nevíme, co znamenají. Jaká nás čeká smrt: rychlá nebo děsivá a bolestná?"

Naděžda věří, že během několika týdnů Rusové vyzkoušeli na Mariupoli všechny druhy zbraní.

Populární zprávy teď

Česnekové brambory pečené v troubě s křupavou sýrovou kůrkou a šťavnatou náplní

"Drbny budou rády, když se v 52 letech rozvedete kvůli své první lásce"

"Jako plyšová hračka": nejmenší pudl na světě

“Pravý recept huculského banošu, pokušení před ním není možné odolat”: jednoduchý recept ukázala sousedka

Zobrazit více

Mariupol / Zdroj: perfil.com

"K procesu vraždy přistupují kreativně a různorodě. Chtěla jsem se stat malým hráškem a zalézt do štěrbin sklepa. Možná tak existuje šance na přežití? Naučila jsem se žít bez světla, plynu, elektřiny. Jíst jsem nechtěla, vodu se snažil pít střídmě. Protože i přemýšlení bylo děsivé, že je třeba jít pro vodu ven. Vozili ji obyčejní lidé a rozdávali zdarma. Za ní se tvořily šílené fronty podivně oblečených lidí, kteří utíkali pryč jen jen tehdy, když nad nimi svištěli granáty a rakety. Myslím, že nikdo z nás se celou dobu nedíval do zrcadla. Upřímně, bylo mi jedno, jak moc jsem krásná. Bylo to naprosto nedůležité. Protože tam bylo velké procento, že za minutu budeš mrtvý a už je jedno, jak vypadáš. Moje vlasy se staly strašnými. Proměnili se v jeden velký koudel. Ale ani to mi nevadilo. Všichni chodili v čepicích. Snila jsem o dvou věcech: abych se už nestřílelo a před smrtí se osprchovala v horké vodě."

Mariupol / Zdroj: perfil.com

Přátelé našli Naděždu a odvezli ji z Mariupolu. Když jela, nepoznala své město: zničené domy, ohořelé zdi, popadané stromy, utržené dráty a zabité lidi na silnici.

"Chci říct, že jsem ze strachu zradila svého zrzavého Josika. Nechala jsem ho doma. Nestihla jsem to vzít s sebou. Pak jsem se bála jít do bytu. Den předtím ho do úkrytu také nevzala, protože se tam mohl ztratit. Radši by se tam ztratil. Nechala jsem v pekle něžného a laskavého kocoura. Protože jsem se zlomila. Mám strach si představit, jaké to tam je. Jsem zbabělý zrádce. A to si nikdy neodpustím. V tomto pekle zůstali lidé. Nemohou vyjet. Všichni je opustili. Lidé za nic nemohou, stejně jako můj zrzavý Josik. Nebuďte zbabělí zrádci. Prosím, i když nemůžeme zachránit Mariupol, pomozte zachránit obyvatele města. Jsou to statisíce lidí. Chtějí žít."

Naděžda Suchoruková / Zdroj: dnpr.com.ua

Na snímku je Naděžda Suchoruková před blokádou.

PSALI JSME: ARNOLD SCHWARZENEGGER SE OBRÁTIL NA RUSY: "MÁM POCIT, JAKO KDYBYCH SE DÍVAL NA DOKUMENTÁRNÍ FILM O DRUHÉ SVĚTOVÉ, NE NA NOVODOBÉ ZPRÁVY"

PŘIPOMÍNÁME: U DIVADLA V MARIUPOLU BYLY NÁPISY "DĚTI" PRO PILOTY LETECTVÍ