Bylo jí 17 let, když se seznámila s místním narkomanem a porodila od něj dítě. Snažili jsme se ji s maminkou přivést k rozumu. Ale ona tvrdila, že potoka svou lásku, a že řeka vytoužené dítě. Je to legrační v 17 letech, že? Narkoman jí pak utekl. Zůstala s dítětem sama, bez vzdělání a samozřejmě, že bez peněz.
Už jsem chodila do práce, vystudovala univerzitu. Začala jsem jí pomáhat, jak mohla, matka zase pomáhala s hlídáním dítěte. A sestra údajně hledala práci. Její hledání práce se ale protáhlo na deset let. A všechny ty roky, společně s mamkou, jsme zdržovali i sestru i její dítě.
Teď mám taky děti, nemůžu už dávat peníze sestře. Máma má malý důchod. A sestra prostě nechápe, že je čas vzít život do vlastních rukou. Co s ní teď mám dělat?
