Od začátku byly problémy, protože nebyl nikdo, kdo by mohl pohlídat syna. Do školky syn měl jít až za dva měsíce, a do té doby jsem musel hledat nějakou cestu ven.
Do práce jsem ho vzít nemohl, protože pracuji na fabrice. Najít si chůvu bylo také obtížné. Za prvé, tak rychle bych nenašel člověka, kterému bych mohl svěřit své dítě. Za druhé, kde vzít peníze? Za pohřeb manželky jsem utratil skoro všechny peníze a na výplatu jsem musel čekat ještě minimálně deset dní.
Moje maminka v tu chvíli byla těžce nemocná, takže spoléhat na její pomoc nemělo smysl. A pak jsem si vzpomněl na člověka, kterého bych nechtěl oslovovat, ale musel - šel jsem za svou tchyni. Ani při živé manželce nebyla příbuzná s vnukem nijak zvlášť v kontaktu a otevřeně tvrdila, že děti nemá ráda. Doufal jsem, že po smrti jediné dcery se ale vzpamatuje.
Když jsme se synem přišli na návštěvu, pozvala nás na čaj. Okamžitě jsem vysvětlil důvod své návštěvy.
- Ani nevím, jestli bych ti mohla pomoct ... šla jsem do knihovny do práce, sousedka mi našla volné místo. Ale když mi budeš platit 12 tisíc měsíčně, tak souhlasím
- Upřímně, počítal jsem, že mi pomůžete zadarmo.…
- Zlato, dělá někdo v našem životě něco zadarmo? Já ti nic nedlužím. Navíc už nejsme příbuzní po smrti dcery.
- Dobře, nějak to zvládneme i bez vás.
Ve stejnou chvíli jsme se synem odešli. Díky Bohu, přátelé pomohli. Půjčili mi peníze a pomohli mi najít dobrou chůvu. Od té doby uplynulo mnoho času a tchýně na nás ani nevzpomíná.
PSALI JSME: ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH: „VDALA JSEM SE ZA NEJVÝHODNĚJŠÍ PARTII. ZŮSTALA PAK SAMA SE DVĚMA DĚTMI“
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "SBAL SI VĚCI A VYPADNI," ŘEKL MANŽEL. A TO NIC, ŽE JE TO MŮJ BYT?
