Danielovu mámu jsem znala celý život. Teta Helena byla krásná žena, velmi klidná, milá. Proto jsem si myslela, že měla štěstí na tchyni. Taky jsme bydleli vedle sebe. Proč ne?
Stručně řečeno, vztah jsme měli s tetou Helenou dobrý. Ale ta idylka trvala jen do doby, kdy jsem porodila dítě.
Každy den je u nás doma. Jakmile přijde, hned z prahu mi říká co, jak a kdy dělat. A já jsem i tak unavená, normálně nespím a ještě tchyně přijde a něco mi vnucuje.
Pro tetu Helenu jsem se okamžitě stala hloupou a bezmocnou, protože nestíhám hned sledovat dítě, uklízet doma a starat se o manžela. Jsem z toho všeho tak unavená.
Proč si mě tak deptá? Kdybych věděla, že tchyně bude dělat takové kraviny, odjela bych s manželem do jiného města.
PSALI JSME: NEJHEZČÍ LUPIČ: NA VIDEU SE OBJEVIL HLODAVEC, KTERÝ KRADL ZELENINU ZE ZAHRADY
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "PŘIJELA JSEM K VÁM NA NĚJAKOU DOBU," OTEVÍRÁME DVEŘE, MANŽELOVA NETEŘ STOJÍ S TAŠKAMI A KUFREM
