Naše matka zemřela před 20 lety. S manželem jsme tehdy bydleli v jiné zemi, takže jsem na pohřeb nestihla přijet. Cesta byla dost daleká, abychom se mohli dostat domu, jeli jsme 9 dnů.
Zatímco máma byla nemocná, platila jsem jí léčbu. Ale pohřeb hradila moje sestra Lisa, protože žila s matkou.
V den příjezdu jsem ani nezvedala téma dědictví, protože to nebylo moc slušné a vhodné. Později se ale ukázalo, že sestra si vzala chalupu i třípokojový byt matky. Nevím, jak se jí podařilo přesvědčit matku, ale formálně to vše opravdu bylo sestry.
- Nepřijela jsi ani na pohřeb. Starala jsem se o mámu celé dny a noci, takže to je fér. Zasloužila jsem si to, - křičela na mě Lisa.
A to, že jsem penězi pomáhala, nikdo nepočítal. Spolkla jsem křivdu a zapomněla. S dědictvím jsme moc nepočítali, a tak jsme se začali s manželem sami budovat svou budoucnost. Manžel mě podpořil, za což mu moc děkuji. Byl si jistý, že život všem dá dle zásluh.
A měl pravdu. Po dvaceti letech se objevila sestra. S manželem jsme už byli rodiče, bydleli jsme ve svém bytě a pevně jsme stáli na nohou. Lisa našla mé kontakty prostřednictvím společných přátel a požádala o schůzku. Souhlasila jsem, i když jsem na ni byla naštvaná.
Když jsem viděla sestru, ani jsem to nepoznala, byla to stará, smutná žena. Hned mi došlo, že má nějaké problémy. Jak se ukázalo, veškerý majetek matky prodala, protože manžel je závislý na alkoholu a syn také dost vyvádí. Dcera je u ní dobrá, ale zeť ji často podvádí je také závislý na alkoholu.
Chce požádat o rozvod, ale nemá kde bydlet. K dceři zeť nepustí, protože žiji v jednopokojovém bytě. A tak za mnou přišla, abych jí pomohla s penězi. Ona od příbuzných se dozvěděla, že žijeme dobře.
Jak vypadají rodiče a sestra nejkrásnějšího tureckého herce Buraka Özçivita
“Monika úplně záři štěstím a spokojeností”: Monika Marešová poprvé ukázala bříško. Jak vypadá v 5. měsíci těhotenství
"Oči-zrcadlo duše": co může říct pohled člověka
"Tělo se zbláznilo, mléčné žlázy začaly rychle růst": Slečna s největšími prsy na světě se dostala do Guinessovy knihy rekordů
Upřímně? Nevím, co mám dělat. Můžeme jí pomoct, ale vzpomínky na minulost mě neopouštějí. Manžel řekl, že se musím rozhodnout sama, ale říká, že nemá smysl si pamatovat to zlé, vždyť jsme příbuzní. Co když mě zase zradí? Jsem zmatená.
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „JAK RODINNÉ ALBUM ZACHRÁNILO MOU RODINU“
