Rozvod proběhl zcela v klidu. Manželka ani výživné oficiálně nežádala, protože věděla, že všechno zaplatím sám. Když jsem odešel, dceři bylo deset let. Snažil jsem se jí něco vysvětlit, ale jen se na mě zlobila.
Trávili jsme spolu čas, ale dcera se ke mně chovala chladně. Snažila se mě zeptat, proč jsem odešel, v čem je druhá rodina lepší. Říkal jsem jí, že ji miluju, ale s mámou jsme se tak rozhodli společně. Ale vždycky mi vyčítala, že lžu.
Když se mi narodilo dítě, začal jsem jsem se vídat s dcerou méně často. Moje dcera se okamžitě rozhodla, že jsem ji zradil. I když jsem se snažil obnovit vztah, opakovala mi, že jsem pro ni cizí člověk.
Od té doby už uběhlo spousta času, ale nikdy se mi nepodařilo najít přístup k ní. Prostě mě nesnáší. Za dvacet let mi nikdy nedokázala porozumět a odpustit. Zda by bylo lepší, kdybych žil se ženou, kterou nemilují? Dítě v takové rodině by rozhodně nebylo šťastné.
Dcera se mnou nechce mluvit. Dokonce i vnoučata přede mnou schovává. Chápu, že jí to vadí, ale musíme hledat nějaké východisko.
Snažil jsem se promluvit s bývalou ženou. Ale ani její argumenty nemají vliv na dceru. Co mám dělat? Moc se s ní chci vídat.
PSALI JSME: NEVĚSTA SE POHÁDALA SE SESTROU: KONFLIKT NASTAL KVŮLI VELIKOSTI ŠATŮ
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "A NEDÁVNO ŘEKLA: 'VŽDYŤ V KOČÁRKU JE VAŠE VNUČKA.' CO PO MĚ JAKO CHTĚJÍ?”
