Rozhodla jsem se, že si pořídím novou kuchyňskou linku, zašla jsem do jednoho obchodu s nábytkem a tam mě hned posoudili a pak přímo řekli, že jejich kuchyně nejsou pro mě. A hned si říkám: „Proč? Vypadám tak špatně? Jako úplná žebračka?"
Nechápu, proč si mysleli, že jsem žebračka. Peněz mám více než dost, ale někdy jsem líná se pořádně připravovat a mohu si dovolit jít do obchodu rozcuchaná. Někteří prodejci však uvažují příliš stereotypně. Pokud by to i byla pravda, pak se to dá říci nějak delikátněji.
Oni vlastně své komplexy vrhají na lidi. To je skutečné zaměření na zákazníka, nejvyššího úroveň. Nechápu, snad všichni lidé, kteří si chtějí pořídit novou kuchyň musí vypadat jako hollywoodští herci na červeném koberci?
V takových situacích se cítím jaksi defektní. Když jsem si přišla koupit něco konkrétního, tak si určitě představuji, kolik to může stát. A když si něco vybírám, aniž bych uvedla částku, kterou můžu zaplatít, řeknou mi: "Je to příliš drahé."
Chtěla bych se jích zeptát: „Pro koho je to drahé? Pro tebe? Nemusíš to kupovat, ale ukaž mi to, prosím." Po takových případech, vždy dlouze přemýšlející, zda vypadám tak špatně, že mě prodejci považují za žebračku.
PSALI JSME: "KDYBYS MĚLA VNUKA RÁDA, DALA BYS BYT, A TAK JE TO JASNÉ": MANŽELKA MÉHO SYNA SE UKÁZALA BÝT MANIPULÁTORKA
PŘIPOMÍNÁME: RYBÁŘ SDÍLEL VIDEO SVÉHO PRACOVNÍHO DNE A STAL SE HVĚZDOU SOCIÁLNÍ SÍTĚ
