"Před třemi měsíci jsem se stala matkou, ale jsem z toho nešťastna"

Těhotenství bylo neplánované. Přiznala jsem se mámě a příteli, aby se pak na nic neptali. Milovaný mě okamžitě poslal na potrat, protože rodina nebyla součástí jeho plánů.

Věděla jsem, že přerušovat těhotenství nebudu, protože to je velký hřích. Rozhodla jsem se rodit, ať už mě to stálo cokoliv. Všichni příbuzní mě podporovali, za což jim děkuji.

I když přítel mě samozřejmě opustil, ale po několika měsících se vrátil. Řekl, že nemůže žít beze mě, ale nechce být otcem. Řekl, že syna bude vychovat a zajišťovat jen pro mě.

A tady se narodilo dítě. Porod byl tak těžký, že jsem si myslela že to nevydržím. Když mi poprvé položili syna na prsa, nic jsem necítila. Žádnou lásku, žádné štěstí, žádné vzrušení.

Jen jsem chtěla spát. Starala jsem se o něj, učila se přebalovat, ale dělala jsem všechno na automatu. Po několika dnech začal syn často plakat. Nechtěla jsem ho ani krmit, protože mě to bolelo a bylo nepříjemné.

Máma mi slíbila, že mi pomůže se synem, ale všechny sliby se ukázaly jako prázdná slova. Může ho pár minut podržet v náručí , zatímco já jdu do sprchy. Jsem se synem pořád sama a trápí mě to.

Už tři měsíce trpím tímto stavem. Teď vypadám hrozně, protože nemám vůbec čas na sebe. Syna mám pořád v náručí, jakmile ho dám do postýlky, začne řvát.

Podle lékaře je dítě zcela zdravé. A já už nesnesu jeho hysterii. Jen v noci brečím, protože jsem unavená a chci spát. Můj život s příchodem syna se změnil v peklo.

Radši bych nerodila. Už dokonce chci dát syna do dětského domova. Ale je mi ho líto, co když ho tam budou urážet? Ale ani se mnou nebude šťastný, protože jsem špatná matka. Jsem sobecká, ale narození dítěte považuji za nejhorší chybu v mém životě. A musím si s tím žít celý život.

PSALI JSME: PROČ SE MLÁDEŽ NEUSTÁLE SNAŽÍ NĚJAK POUČIT NAŠI GENERACI

PŘIPOMÍNÁME: NEVYCHOVANÝ CHLAPEC POLOŽIL NOHY NA SEDADLO V METRU: JEDEN Z CESTUJÍCÍCH HO ALE POUČIL