Starám se o ni jen já, rodiče a bratr se o její záležitostí vůbec nezajímají. Nemám problém za ní jezdit, vozit potraviny, uklízet, prát nebo si jen povídat.
Nechávat závěť babička nechce. Myslí si, že si její dům sami rozdělíme. Po právu prvního dědictví po její smrti dům dostane táta.
Jenže on se o svou vlastní maminkou ani nestará. A nepomáhá jí. Bratr má vždycky spoustu různých věcí. Jakmile jde o pomoc babičce, odmítá a vymýšlí obrovské množství výmluv.
Když jsem mluvila s rodiči o dědictví, oni jen, že se sami rozhodnou, jak s domem naložit.
Já jsme už vdaná a můj manžel má také dům. A bratr nemá vlastní bydlení. To ale není fér, dělit se o to, co mi právem patří? Proč bych se měla dělit o dědictví? Teď se o babičku nikdo nezajímá, že?
Chtěla bych se přímo zeptat babičky na dědictví, ale ona mě může mylně pochopit a rozhodnout se, že ji navštívím jen kvůli dědictví. Nevím, jak mám být.
PSALI JSME: DÍVKA ZVEDLA ZLATOU BROŽ: JAK SE ŽIVOT DÍVKY ZMĚNIL
PŘIPOMÍNÁME: MUŽ DOSTAL PLYŠOVÉHO MEDVÍDKA JAKO DÁREK A NEMOHL ZADRŽET SVÉ SLZY: JE TO ZVLÁŠTNÍ ODESÍLATEL
