A když jde o starší lidi, je to pro ně mnohem těžší. V solidním věku málokdo může mít nové známosti. Zde je příběh jedné z naších čtenářek.
"Ve svých 65 letech jsem zůstala úplně sama. Manžel už dávno zemřel. A já i nadále pracují, protože jinak neměla bych co dělat, velmi se nudím. Aspoň takhle se zachraňují před osamělostí. V poslední době mě ale nic netěší.
Nemám koníčky, a ani nemám touhu si je pořizovat. Možná je to kvůli věku. Požádala jsem syna a jeho rodinu, aby se ke mně nastěhovali. Jen snacha nechce bydlet se stařenou v jednom bytě.
Ráda bych se nastěhovala k dceři, ale ona žije se svou rodinou a ani oni nejsou nadšení z vyhlídky na život se starším člověkem. Ale navštěvuji je a jsou rádi, když za nimi chodím na návštěvu. A po takových návštěvách se už nechci vracet do prázdného bytu... ale nedá se nic dělat."
Paní, která napsala do redakce tento dopis, si neustále klade otázku: co mám dělat? To přece nemůže být pravda, že v úctyhodném věku nejsou v životě žádné radosti.
Dobrá je jen jedna věc: žena si sama uvědomuje, že situace není dobrá a snaží se ji napravit. Může to dopadnout dobře.
PSALI JSME: PROČ ŽENY PO 60 LETECH DĚLAJÍ MANIKÚRU, VŽDYŤ STEJNĚ UŽ NEBUDOU KRÁSNĚJŠÍ
PŘIPOMÍNÁME: KDYŽ STUDENT URAZIL STARŠÍHO MUŽE, ANI HO NENAPADLO, ŽE VŠE TAKTO DOPADNE
