"Můj švagr si uspořádá mejdany na naší chatě bez povolení"

Maxovi bylo nedávno devatenáct. Učí se špatně, jeho matka a bratr za něj všude platí.

Můj manžel je o osm let starší než on, stejně jako já. Žijeme odděleně, ale stále musíme být v kontaktu s příbuznými mého manžela. Tchýně není špatná žena. Bratr byl těžký pro ně všechny. Když byl malý, byl často nemocný. Teď se o něj ze zvyku všichni bojí, aby ho neurazili a hýčkají.

Tchyně chlapce vychovávala sama. Nedávno jsem zdědila dvoupokojový byt a chatu. Navíc chata není jen domem pro dočasné trávení času v létě, ale pevným domem. Jsou tam dvě patra, s topením, elektřinou a vodou. Záchod ale venku.

Chata je mi velmi drahá. S babičkou jsem tu trávila skoro každé léto. Zůstává tolik živých vzpomínek. Moje tchyně a švagr přicházeli jen na grilování. Proto není jasné, co Maxe motivovalo, když nám ukradl klíče.

A teď po zimě jsme šli poprvé na chatu. To, co jsme viděli, nás šokovalo. Nejprve jsme viděli na zahradě hromady odpadků. Pak mě do nosu udeřil přetrvávající zatuchlý zápach kouře. Sedačka je spinavá, na podlaze je louže, závěs je připálený. Celkově celá situace připomínala místo setkávání lidí bez domova. Ale vše bylo zamčené a neporušené.

Šli jsme k sousedům, abychom zjistili, co se stalo. Sousedé naproti měli o jednání nezvaného hosta dokonce videozáznam. Ukázalo se, že je to švagr. Sousedé z něj byli tak unavení, že si chtěli jít stěžovat na policii. Nemohli se k nám dovolat, protože měli staré číslo.

Moje tchyně tomu do poslední chvíle nevěřila, dokud na videu neviděla svého syna. Pak ručníkem si ho pořádně poplácala po zádech. Pojedeme o víkendu a on si dá věci do pořádku a uklidí po sobě.

Dřív jsme psali:

"Nevlastní dcera mi ničí rodinný život. S manželem jsme se začali vzdalovat"

Nedávno zazvonil u dveří našeho bytu. Na prahu stála dcera mého manžela se svými dětmi a kufry. Další manžel ji vyhodil, žít s ním se jí nelíbilo. Děti nejsou jeho, nevlastní dcera je měla od různých mužů v předchozích vztazích.

Peníze z prodeje její části bytu podle ní někam zmizely, a tak se rozhodla bydlet u nás. Překvapilo nejen mě, manžel si myslel, že konečně dcera našla své štěstí, a tady je taková zpráva! Snažili se jí naznačit, aby si pronajala byt, ale odmítla, řekla, že nemá dost peněz na nájem.

Půjčky si brát nechce, protože ví, že je nevrátí. Plat má průměrný, respektive nemá na vše potřebné dostatek. Nezbývalo nám nic než jí přidělit jeden pokoj v našem bytě. Tam se usadila se dvěma dětmi. S příchodem Anežky klidný život u nás s manželem skončil. Vnuci jsou tak hluční a nezvladatelní, že je slyší celý dům.

Manželova dcera mě nikdy moc nemilovala. Myslela jsem, že po svatbě budeme s milovaným žít šťastně a přátelsky. Ale nevlastní dcera udělala své úpravy. Jasně, žárlí na mě. Nedivila bych se, kdyby se brzy dozvěděl, že má na účtu v bance obrovské množství peněz, jen o tom nechce mluvit.

A proč? U táty není třeba nic platit a ona mezitím může ještě našetřit nebo se setkat s dalším mužem. Tajně jsem o tom snila, ať se v jejím životě stane něco dobrého, aby od nás odešla. Po několika dnech jejího pobytu v našem společném bytě s manželem se mi udělalo nevolno z jednoho jejího hlasu.

Anežka často odcházela z domova, vracela se pozdě a argumentovala své chování tím, že pracuje hned v pěti společnostech. Chce si hodně našetřit na koupi vlastního bydlení. Připadá mi, že chodí jen na procházky a na nás oběsila své děti, jsme jako chůvy. Když se děti vracejí ze školy, začíná chaos.

Domácí úkoly moc nedělají, běhají po bytě až do večera a narušují náš klid. Jednoho večera jsem navrhla, aby je Anežka dala na nějaké kroužky, například choreografii, nějaký sport, nebo třeba divadlo. Na což mi odpověděla, že nemá peníze. Na všechno má výmluvu! Dokonce říká, že dětí musí častěji odpočívat, protože po škole jsou unavené.

Manželovi řekla, ať si promluví s dcerou. Ať si najme chůvu! Nemusím hlídat její děti. Chci osobní prostor a volný čas. Doma! S příchodem Anežky a vnoučat v bytě jsme se s manželem začali od sebe vzdalovat.