"Kamarádka mě pozvala k ní domů a předem mě upozornila, abych přinesla jídlo, zatímco jedna z návštěvnic dorazila s prázdnýma rukama a se svým synem"

Jedna z mých kamarádek se rozhodla, že nás všechny spojí. Zavolala všem, včetně mě, a sdělila své plány, řekla: "Pojď zítra kolem páté, sejdeme se všichni, chceme si posedět, popovídat. Ty přineseš pár salátů." Pár salátů. A rozhodně ne v malých mísech, protože dorazí asi 12 lidí. Vyrazila jsem na trh, nakoupila jsem, abych mohla druhý den vše připravit. Předem se mi nechtělo vařit, aby to neztratilo svou čerstvost.

Majonéza byla přidávána až před podáváním. Lepší je to neponechat do rána. Šla jsem k přítelkyni přesně v pět hodin odpoledne. Hosté se pomalu scházeli. Hostitelka připravovala stůl. Uvařila studenou polévku. Já mám ráda studenou polévku, ale ta nevypadala příliš dobře. Nějak se jí nepodařilo dobře připravit. I chuťově byla tak nějak průměrná. Vedle ní byla pečená kuřecí stehna s nějakou zvláštní omáčkou.

Tu nemám ráda. Opravdu ji neznáším. Proč tolik koření? Zkrátka řečeno, jediné saláty, které se mi líbily, byly mé vlastní. Takže to bylo v pořádku. Ostatní pokrmy nevypadaly nijak dobře. Jedna z kamarádek přivedla s sebou pětiletého syna, velmi aktivního chlapečka. A přitom přišla s prázdnýma rukama. Hostitelka byla zvědavá jaké potraviny přinese, a dívka jí řekla, že nestihla nic připravit, protože hrála se synem.

Upřímně mě to nijak zvlášť nepřekvapilo. Jestli nepřinesla, tak nepřinesla. Jídla bylo dost. Ale hostitelka byla evidentně naštvaná. Sedli jsme si k jídlu. Kromě syna této dívky tu nebyly žádné další děti. Proč ho nenechala doma? Dívka je vdaná, manžel je doma. Nakonec jsme se povídali, ale chlapeček se nudil, rozhodl se trochu zahrát. Vlezl rukama do talířů, ničil jídlo. Co to má znamenat?

Vybral si suroviny, které se mu líbily, olízal je a vrátil ho zpátky do salátové misky. Vzal džus a zalil ním sendviče. Přitom jeho matka si ho vůbec nevšímala. Mluvila s hosty. Nakonec se chlapeček zcela uvolnil a začal skákat z gauče. Při tom hlasitě křičel a jeho matka se na něj dívala roztomile. Já jsem byla od něj daleko, takže mě nedosáhl. Hostitelka byla naštvaná.

Vždyť její gauč jí bylo líto. Hlasité zvuky nám znemožňovaly normální komunikaci. Plánovala jsem odejít dříve, měla jsem ještě hodně práce. Upřímně řečeno, nebylo mi tam zrovna příjemně. Celkem mám víc otázek k matce toho chlapce. To není normální výchova. Hostitelce bylo potřeba něco říct ohledně této situace.

Dřív jsme psali:

"Matka před naším příchodem vše vynášela na balkon, abychom se s dětmi při návštěvách zbytečně nejedli"

Byla jsem nepříjemně překvapena činem své matky. Nevím, co se jí stalo. Co musí člověk udělat, aby začal schovávat jídlo před vlastními dětmi a vnoučaty? Jako bychom jí vzali poslední jídlo.

Já i moje sestra žijeme se svými rodinami a dětmi už dlouho. Její synové jsou o něco starší než moje. Každý má svůj domov, své starosti, práci, rodiče o peníze nikdy nežádali, slušně vyděláváme. Starší syn šel do školy, mladší také brzy.

Matka žije sama, rodiče manžela hlídají jeho babičku, navíc mladšího bratra má. Matka není spokojená s tím, že nám nepomáhá. Vždyť nám v dospělosti žádné peníze nedala. Uklidňovali jsme ji. Říkali, že se to stává, to je v pořádku. Prostě nemá možnost to udělat. Žije sama, bez manžela. Matka také o peníze nepožádala. A to už není špatné.

Než děti vyrostly, navštěvovali jsme matku jen zřídka. Nebydlíme nablízku. Ani ona k nám často nejezdila. V jejím věku je těžké vydržet na silnici. A když byly děti starší, jezdili jsme častěji k babičce. Myslela jsem, že dělám správnou věc, když beru děti k babičce alespoň jednou týdně. Máma z toho měla radost.

S penězi se nám sice moc nedaří, ale s prázdnýma rukama jsme k ní nikdy nejeli. Aspoň si něco koupili k čaji. Maminka se občas rozčilovala, že nemůže vnukům nic nabídnout. Když jsme ji však minulý týden navštívili, vzali jsme si s sebou maso na gril, které koupili rodiče manžela. Balíček se jí sotva dostal domů.

Maminka měla ledničku s malým mrazákem, všechno se nevešlo, tak jsem musela krájet na kousky. Zeptala jsem se, kde má na maso nějakou mísu. Maminka odpověděla, že je na balkoně, kam jsem šla. Neuviděla jsem mísu ihned, proto jsem začala vyhledávat v nějakých taškách, které tam byly.

V jedné z nich jsem našla nějaké potraviny, včetně i sladkosti. Byla jsem v šoku. Maminka šla za mnou, a uviděla, že stojím s taškou. Na moji otázku, proč má potraviny na balkoně, vytrhla z mých rukou tašku, a odpověděla. Jídlo je to. Mám malý důchod. Jen zřídka chodím na nákupy. A vy byste to všechno snědli ihned.“

Její slova mě hodně utrápila. Vrátila jsem se k dětem, a řekla jsem jím, že jedeme domů. Matka nikdy neříkala, že jíme příliš mnoho. Mohla by to aspoň naznačit. Nevím, co teď mám dělat, a jestli mám o všem říct sestře?