Proto se nemůže bránit svému manželovi a nejmladšímu synovi a jeho rodině. Všichni jí sedí na krku, kývají nohama a požadují, aby je tchyně obsluhovala.
Nikoho nezajímá, jak se paní Anežka cítí, neptají se, zda potřebuje pomoc. A pokud tchyně nestihne něco udělat, pak jí to začne vyčítat tchán, její syn nebo ještě hůře jeho žena. Můj manžel je z tohoto uživatelského přístupu k matce nespokojený. Podporuji ho.
Když k nim přijedeme na návštěvu, snažím se jí pomáhat s kuchyní, manžel - s domácími pracemi. V naší přítomnosti se členové domácnosti chovají skromněji. Zdravotní stav tchyně se začal zhoršovat, neustálou únavou ztratila sílu cokoliv dělat, přestala se usmívat a zbledla.
Nejprve jsem se snažila tchyni přemluvit, aby šla k lékaři, odmítla s tím, že na to prostě nemá čas. A vůbec, kdo se bude starat o její příbuzné v její nepřítomnosti. Rozhodla jsem se s manželem promluvit a nabídla jsem mu, že jeho maminku alespoň na chvíli vezmeme k nám, aby si mohla jen odpočinout. S manželem ještě nemáme děti, bydlíme ve dvoupokojovém bytě, takže pro ni místo je. Vedle nás je klinika, šla bych s ní k lékaři. S manželem jsme se dohodli, že to uděláme.
Moje tchyně tento nápad zpočátku odmítla, ale můj manžel trval na svém. Franta jí slíbil, že si promluví s otcem a bratrem a vysvětlí jim, že máma potřebuje změnu prostředí. Snacha nakonec zůstává hospodyní domu. Pokud si se vším nedokážou poradit, ať si pro své dítě najmou chůvu. Příbuzní vzali tuto zprávu samozřejmě agresivně.
U nás doma se tchyně ještě pár dní trápila kvůli hádce s příbuznými, ale postupně ožila. Nebydlela s námi ani dva týdny, když se její zdraví, spánek a nálada znatelně zlepšily. Vyšetření ukázalo, že nejde o žádná važná onemocnění, lékař doporučil být méně nervózní a vyhýbat se stresovým situacím. Potřebuje jen klid a odpočinek. Nic s námi nedělá, dovolujeme jí jen o víkendech vařit své vlastní koláče a uklízet po sobě - umýt nádobí, zamést pokoj.
Paní Anežka se setkala s našimi sousedy, chodí spolu na procházku nebo sedí na lavičce na dvoře. Život se začal zlepšovat. Myslím, že by bylo lepší, aby s námi zůstala moje tchyně, zvlášť když si navzájem nepřekážeme. Franta stále přemýšlí o variantě koupě matce jednopokojového bytu, aby se cítila svobodně a pohodlně.
"Jedu na dovolenou. Je mi jedno, jestli je tvé dítě nemocné"
Její levá noha váží až 50 kg: Velmi odvážná dívka se stala modelkou
"Oči-zrcadlo duše": co může říct pohled člověka
"Tělo se zbláznilo, mléčné žlázy začaly rychle růst": Slečna s největšími prsy na světě se dostala do Guinessovy knihy rekordů
Dřív jsme psali:
"Nevlastní dcera mi ničí rodinný život. S manželem jsme se začali vzdalovat"
Nedávno zazvonil u dveří našeho bytu. Na prahu stála dcera mého manžela se svými dětmi a kufry. Další manžel ji vyhodil, žít s ním se jí nelíbilo. Děti nejsou jeho, nevlastní dcera je měla od různých mužů v předchozích vztazích.
Peníze z prodeje její části bytu podle ní někam zmizely, a tak se rozhodla bydlet u nás. Překvapilo nejen mě, manžel si myslel, že konečně dcera našla své štěstí, a tady je taková zpráva! Snažili se jí naznačit, aby si pronajala byt, ale odmítla, řekla, že nemá dost peněz na nájem.
Půjčky si brát nechce, protože ví, že je nevrátí. Plat má průměrný, respektive nemá na vše potřebné dostatek. Nezbývalo nám nic než jí přidělit jeden pokoj v našem bytě. Tam se usadila se dvěma dětmi. S příchodem Anežky klidný život u nás s manželem skončil. Vnuci jsou tak hluční a nezvladatelní, že je slyší celý dům.
Manželova dcera mě nikdy moc nemilovala. Myslela jsem, že po svatbě budeme s milovaným žít šťastně a přátelsky. Ale nevlastní dcera udělala své úpravy. Jasně, žárlí na mě. Nedivila bych se, kdyby se brzy dozvěděl, že má na účtu v bance obrovské množství peněz, jen o tom nechce mluvit.
A proč? U táty není třeba nic platit a ona mezitím může ještě našetřit nebo se setkat s dalším mužem. Tajně jsem o tom snila, ať se v jejím životě stane něco dobrého, aby od nás odešla. Po několika dnech jejího pobytu v našem společném bytě s manželem se mi udělalo nevolno z jednoho jejího hlasu.
Anežka často odcházela z domova, vracela se pozdě a argumentovala své chování tím, že pracuje hned v pěti společnostech. Chce si hodně našetřit na koupi vlastního bydlení. Připadá mi, že chodí jen na procházky a na nás oběsila své děti, jsme jako chůvy. Když se děti vracejí ze školy, začíná chaos.
Domácí úkoly moc nedělají, běhají po bytě až do večera a narušují náš klid. Jednoho večera jsem navrhla, aby je Anežka dala na nějaké kroužky, například choreografii, nějaký sport, nebo třeba divadlo. Na což mi odpověděla, že nemá peníze. Na všechno má výmluvu! Dokonce říká, že dětí musí častěji odpočívat, protože po škole jsou unavené.
Manželovi řekla, ať si promluví s dcerou. Ať si najme chůvu! Nemusím hlídat její děti. Chci osobní prostor a volný čas. Doma! S příchodem Anežky a vnoučat v bytě jsme se s manželem začali od sebe vzdalovat.
