"Můj manžel to dítě nechce ani vidět"

Nyní už mají 6letou dceru. A před pár měsíci žena znovu otěhotněla. Postoj jejího manžela se však úplně změnil.

— Každý muž přece sní o synovi, co je to za muže? Takového manžela můžeš mít jen ty, - pokračuje matka Veroniky. Nech ho a my ti pomůžeme s dětmi. Jak budete žít, když jedno dítě přijde o otcovu lásku?

Pro Veroniku ale rozvod vůbec nepřichází v úvahu. S manželem mají lásku a on si chce vydělat slušné peníze. A jako otec se ukazuje jen dobře. Ale ne pro nedávno narozeného syna.

- Ale oba jste plánovali další, proč se tak náhle změnil svůj názor?

— Ano, sama jsem si nevšimla, jak se tolik změnil, dokonce ani během těhotenství.

Když plánovali, mluvili o tom, že si pořídí další dítě, splatí hypotéku, prodají tento byt a koupí si ještě větší. A s tímto plánem by neměly být žádné problémy. Manžel měl dobrý plat a jeho žena také.

— Byla jsem na vyšetření, počkala, až vysadím prášky a začali jsme čekat dítě. Čekali jsme spolu, oba miminko chtěli.

Veronice se podařilo otěhotnět téměř za půl roku, a jakmile počali dítě, manžel měl problémy s prací.

Ondřej byl velmi smutný, celé dny se obával, zda najde stejně dobře placenou práci.

— Není vhodná doba, teď nemáme peníze na to, abych nakrmil naše dítě.

— Snažíš se mi říct, že musím jít na potrat?

— Přesně tak, potrat, Veroniko, - řekl Ondřej smutným hlasem.

— Přece jsme ho chtěli.

— Teď je všechno jinak, - vypadal manžel velmi zasmušile.

— Den co den se ptal, jestli jsem šla na potrat, a když zjistil, že ne, křičel jako blázen, že zůstaneme chudí kvůli tomu dítěti. Později jsem mu řekla, že to dělat nebudu.

O pár měsíců později si Ondřej našel práci. Plat byl nižší, pozice nižší, ale žít se dalo, i velmi klidně. Jen svůj postoj k dítěti nezměnil.

Svou dceru stále miluje, stará se o ni a věnuje jí pozornost.

— Nechce se na syna ani podívat. Rodiče mě vzali z porodnice a když jsem vešla domů, manžel tam stále jen ležel a nevěnoval tomu pozornost.

Dřív jsme psali:

"Manžel pojmenoval dítě po svém a já mu to nemohu odpustit, k rozvodu už došlo"

S největší pravděpodobností, pokud jde o vymýšlení jména pro své dítě, mnoho rodičů se o to hádá. A v naší rodině se stalo to samé. Když jsem se dozvěděla o svém těhotenství a o tom, že mám syna, začali jsme přemýšlet nad jménem.

Teprve v tu chvíli mi bylo sděleno, že manželova rodina dodržuje jednu tradici — pojmenovat všechny mužské dědice po dědečkovi z otcovy strany. Můj manžel se jmenuje jako jeho dědeček — Pavel. Jeho otec se jmenuje stejně jako jeho prapradědeček Petr, a tak se toto jméno rozhodl dát našemu dítěti můj manžel.

Výběr je v zásadě malý: Petr, Ivan, Pavel a Tomáš. V rodině manžela znají všechny své kořeny, dodržují tuto tradici po několik generací. A vzdát se jí nehodlají. Dívka může být nazývána jakkoli, ale pokračovatel rodu by měl být nazýván jedním z výše uvedených jmen. Žádné jméno se mi nelíbilo. Jsou staré. Radši bych Marek, Max, než Pavel.

A manžel trval se svou rodinou na Petrovi. Jsem tak unavená z těch skandálů, že jsem dokonce musela jít do nemocnice. Nervy jsou na hranici, lékaři se obávali, že stres ovlivní dítě a já se předčasně rozeženu. Dali mě do nemocnice, abych si udržela nervový systém. Manžel si uvědomil, že je to problém, a my jsme to uzavřeli.

Když jsem se ho ptala, jak pojmenujeme syna, nabídl mi, ať si vyberu cokoliv, jen abych nebyla nervózní. Myslela jsem, že dostane jméno Marek. A uklidnila se. Dítě se narodilo včas. Manžel začal připravovat papíry a sám šel na matriku, než mě propustili. I on si pojistil. Radovala jsem se, že jsem se tomu vyhnula. Po propuštění jsem se nedívala na papíry.

K porodnici dorazili všichni prarodiče. Cestou domů vzala tchýně do náruče vnuka a celou dobu mu láskyplně říkala, že je Petr. Byla jsem zmatená — co ji napadlo? Večer jsem začala rozebírat dokumenty a zjistila, že manžel oficiálně pojmenoval syna jako Petrem. Jsem tak naštvaná! Jak je možné takhle podvádět svou ženu?

Schválně mě uklidňoval, abych se netrápila, ale i tak jsem to udělala po svém. Manžel se nenechal odradit a řekl, že od začátku nehodlá své rozhodnutí měnit. Brečela jsem až do rána. Manžel stále nemůže pochopit, co mě tak rozrušilo a naštvalo. Moji rodiče mě přijali a doporučili, abych synovi brzy změnila jméno.

A tchyně s manželem nesouhlasí-to je přece tradice. Nebudu vychovávat syna s jménem Petr. A už měsíc se hádáme, nikdo se nevzdává. Synovi říkám Marek a manžel mu říká Petr. Už toho mám dost a uvažuji o rozvodu. Nemůžeme se dohodnout. Chtěla bych změnit jméno, ale bez souhlasu manžela to nezvládnu. Co mám dělat?

Tchyně říká, že mu v něčem rozumí, ale třeba časem se uklidní.