Vše se odehrálo velmi prozaicky - začala jsem se zajímat o domácnost, věnovala se dětem a rodině, chodila do práce, manželovi se prakticky nevěnovala, takže našel náklonnost na straně.
Jednoduše jsme řekli, že se rozcházíme, protože nás nebaví žít spolu. Děti byly naštvané, ale musely to přijmout.
O rok později se k dětem donesly zvěsti, že jejich otec má novou ženu. Moje matka se jim přiznala. Rozzlobili se, začali na tuto ženu žárlit a odmítali ho vidět.
Manžel se s nimi snažil sblížit, ale oni mu řekli, že pokud s nimi chce dál komunikovat, ať je nikdy neseznámí se svou novou ženou. Dětem jsem se jevila jako milá a starostlivá matka, správná a slušná. Nepořádala jsem večírky, nescházela se s přáteli, nechodila do klubů. A nepila jsem před nimi alkohol.
Když si chci odpočinout, prostě je vezmu ke své mamince, takže mě považují za ideální matku. Loni jsem byla na firemním večírku, který jsme oslavili v restauraci. Slavili jsme s celou společností a u sousedních stolů seděli stavební dělníci. Tančili jsme spolu. Šla jsem tančit s mistrem, dala jsem mu své telefonní číslo, za pár týdnů mi zavolal a začali jsme se pravidelně scházet.
Můj milovaný žije sám, má zajištěné bydlení a auto. Není ani zdaleka hezký, ale má laskavou povahu. Dříve měl rodinu, syn je dospělý, alimenty neplatí. Při našem prvním rande mi přinesl kytici, ale musela jsem ji nechat u sousedky. Jak bych to vysvětlila dětem? Slíbila jsem svým dětem, že nebudu mít žádný osobní život, dokud nevyrostou. Byli šťastní. Tak jsem chodila na rande tajně. Jako holka. Nikomu jsem nic neřekla, jen jsem se přiznala své matce a ta dětem vše vyhrkla.
Dcera začala hysterčit, říkala, že jsem jako její otec, a vyčítala mi, že lžu. Řekla jsem, že se to stává, a láska přichází náhle. Můj syn neplakal, jen se tvářil odtažitě a začal mě úplně ignorovat. Dokážu porozumět všemu, včetně zvláštností dospívání. Jsou nervózní. Zkrátka mi dali ultimátum: abych si domů netahala žádné nápadníky! Zároveň ani netuší, jak jemný a laskavý je.
"Vzala jsem manželovi dárek, který jsem mu dala. Uvědomila jsem si, že si ho nezaslouží"
Jednoho dne jsme šli se synem ze školky a potkali mou bývalou tchýni. Když nás uviděla, byla zmatená: “Dám ti svého syna a ty ohrnuješ nos”
“Můj druhý manžel požaduje, aby mu dcera z mého prvního manželství zaplatila peníze za pronájem pokoje”
Příběh ze života: "Maminka nám půjčila peníze a o pár dní později je požadovala zpět"
Dodnes se musím schovávat, můj milý všemu rozumí, nechce spěchat, ačkoliv mi nabízel sňatek. Když jdu na rande, děti se zlobí a nechtějí se mnou mluvit. I když je neprovokuji. Říkám si, že by mohl být čas, abych se rozešla, všechno kvůli dětem. Koneckonců, nechci se od nich vzdálit a ztratit důvěru.
Bojím se být sama. Vyrostou, vytvoří nové rodiny, někam odejdou, ale co mám dělat já? Jak mohu navázat kontakt se svými dětmi, aniž bych ztratila svého milovaného? Přála bych si, aby mi rozuměli a podporovali mě.
Dřív jsme psali:
"Dala jsem manželovi poslední šanci"
Během manželství svému manželovi hodně odpustila. Vždy jsem věřila, že rodina je diplomacie, tolerance a zavírání očí nad všemi nedostatky druhé poloviny.
Dělala to několik let a manžel, pokud něco nešlo podle jeho plánu, řekl svou kouzelnou frázi "Jsem muž". Pak říkal, že pracuje, je hodně unavený, potřebuje klid a odpočinek a já ho musím milovat. Nežiju na peníze manžela. Pro názornost-mám plat 100.000, on má 25.000. Z toho je vidět, kdo z nás pracuje.
Manžel je fyzicky zdravý, netrpí žádným chronickým onemocněním, ale to, že nemůže najít slušnou práci, tak říká, že prostě v zemi je ekonomická situace nestabilní. A jako výmluvu má také fráze: "špatný osud", "Karma", "závist příbuzných". To vše mu brání v tom, aby posledních šest let zabezpečil rodinu.
Pokud jde o mě, jsem jen "šťastlivec", všechno mi padá z nebe. Všechny jeho změny přišly kvůli jeho hloupým přátelům. Manžel takový nebyl, ale s jejich příchodem se začal měnit k horšímu. Nebyl drzý, když jsem si ho brala. Na rande byl vždy milý, starostlivý, jemný. Tolik romantiky bylo v tom mladíkovi! Kam se poděly ty pocity, které jsme k sobě měli?
Ani slovem jsem mu nevyčítala, že je v práci pomalý. Sama si vzala práci navíc, aby zvýšila finanční příjem naší rodiny. Manžel preferoval práci podle standardního rozvrhu, takže pracoval pouze na jednom místě, nic extra nehledal, i když jeho profese umožňuje kombinovat více pozic najednou.
Zdá se mi, že věnoval příliš mnoho času svým koníčkům. Pamatuji si, jak mi říkal, že se šetřil, protože chce žit déle. Teď chápu, že měl na mysli růst břicha. Všechny košile musely být nedávno vyměněny, knoflíky se přestaly zapínat. Manžel se živí těstovinami s párky a vše zapíjí obrovským množstvím kávy.
Nabídla mu se věnovat sportu. Já, kvůli svému zdraví, nemůžu posilovat, ale ráno běhat nebo jít do fitka na rozcvičku, doporučuje se. Sport není pro mého manžela zajímavý. Nic nepomáhá, neposlouchá mě. Manžel věří, že na každém rohu na něj čeká nebezpečí, musí být pozorný a opatrný. Dala jsem mu poslední šanci, zajdeme na schůzku k psychologovi, pokud se nic nezmění, nevím, jak s ním dál žít.
