Starší ženě je již 77 let. Mluví o manželce svého vnuka.
Je mu téměř 28 let. Chodili s ní pět let. Žijí v bytě, který jejich vnukovi darovali jeho rodiče. A také svému synovi poskytli auto. Dcera a zeť Anny pomáhali mládeži se vším, co mohli. A dokonce jim sehnali práci.
Vnuk se před Kateřinou nikdy netajil, že si ji oficiálně nevezme. Je připraven přiznat svou dceru podle všech pravidel. Katka však nyní takto žít nechce – nejprve trvá na svatbě. Jiří je čestný, laskavý a Katku nepodvádí. Dcera a zeť se ke své snaše také chovají dobře.
- Co dělat?
- Ach jo! - Anna je rozhořčena. Je mi líto mého vnuka. Je naštvaný a nevyhoví její podmínkám. Nebude se hádat s rodiči, aby ji potěšil. V současné době žije Katka se svou babičkou, nechce od Jiřího brát peníze a nedovolí mu vidět svou dceru. Chce, aby si ji vzal.
Jiří má jediný důvod, proč si nemůže vzít Katku: jeho táta pracuje u soudu a její matka i otec jsou ve vězení kvůli vážným obviněním, tato odsouzení nebudou brzy vymazána. Budou sedět dlouho.
Samotnou Katku musela vychovávat babička. Je to slušná žena. Je jasné, že nikdo osobně neobviňuje Katku z hříchů jejích rodičů, ale když se její dcera a zeť dozvěděli o takových nuancích, byli vážně naštvaní. Proč potřebují takové rodinné vazby? Ale Jiří se zamiloval do Katky. Zároveň neměl v úmyslu zničit otcovu kariéru.
Jak se vyvíjel osobní život Passe-Partout a Passe-Muraille z Pevnosti Boyard, zda mají manželky a děti
"Oči-zrcadlo duše": co může říct pohled člověka
"Nejohrozivější zvířata na Zemi": Medvědi, lvi a tygři se třesou v křoví ze strachu
"Tělo se zbláznilo, mléčné žlázy začaly rychle růst": Slečna s největšími prsy na světě se dostala do Guinessovy knihy rekordů
- Syne, - zeptala se jeho matka, když řekl, že si chce vzít dívku, - prosím tě, žádná svatba není potřeba. Můžeš jen žít, my se tě nevzdáváme, jen bude tvůj otec po uzavření tvého manželství nucen rezignovat!
Syn vše přiznal. Na jeho rozhodnutí totiž závisí celá rodina. Táta celý život budoval kariéru. Matce proto slíbil, že si Katku nevezme.
- Oficiální manželství nic neznamená! - ujistila Katka Jířího. - Koho to zajímá? Milujeme se, budeme spolu jen žít.
– Přirozeně mysleli na děti, - říká Anna, - ale je status svobodné matky ostuda? Mnoho lidí takto žije. Ano, a může se stát otcem dítěte zcela oficiálně.
Jíří a Katka spolu žili čtyři roky. A po těhotenství se Katka nezmínila o manželství. Právě jsme se dohodli, že až se dítě narodí, Jiří si ho adoptuje.
Rodiče Jiřího zařídili dětský pokoj pro svou vnučku, připravili, koupili vše, zaplatili porod a poskytli Katce samostatný pokoj. Ale po propuštění z porodnice Katka začala trvat na svém.
O několik týdnů později Jiří navrhl, aby Katka šla do matriky a zaregistrovala svou dceru podle všech pravidel. Je třeba určit jeho otcovství.
- Nechci nic dělat, dokud si mě nevezmeš, - řekla Katka překvapenému Jiřímu. - Ano. Změnila jsem názor. Stala jsem se matkou a nyní chci žít podle zákona, být tvou ženou. Jak dlouho budu snášet toto ponížení? Jsem unavená z toho!
Jiří si myslel, že Katka má jen problémy s porodem. Teprve když dívka přinesla domů rodný list s pomlčkou v otcově sloupci, Jiří to nevydržel.
Když bylo její pravnučce 6 měsíců, Katka stanovila Jiřímu podmínku: buď se oficiálně vezmou, nebo si vezme dítě a přestěhuje se k babičce. Jiří byl velmi znepokojen. Rodiče se neúspěšnou snachu snažili přesvědčit, protože miminko za to nemůže. Ale ona nechce nic slyšet.
Dřív jsme psali:
“Jsem unavená se s manželem, který jí jen čerstvě připravené jídlo, cítím se jako kuchařka”
V poslední době se mi zdá, že ještě trochu a podám žádost o rozvod.
Můj manžel vyžaduje každý den čerstvě připravené jídlo na talíři. A ukazuje se, že kromě hlavní práce neustále vařím. Strašně nerada stojím celý den u sporáku, ale manžela taky miluji. Co mám dělat?
Zaklepala jsem na dveře sousedce Martině. Bylo asi sedm hodin večer, zanedlouho se měl manžel vrátit z práce. Martina otevřela a já se zeptala:
— Martino, vařila jsi dnes něco? Je něco k jídlu?
— Mám včerejší bramborovou kaši a karbanátky, - odpověděla Martina. - A co? Nakrmit tě?
— Mne ne, mého manžela. Jím jen čerstvě připravené jídlo a já dnes skoro nestojím na nohou.
Martina se na mne zmateně podívala, ale pustila mě do bytu. Nemohla pochopit, proč musím pobíhat kolem sousedů a hledat čerstvě uvařenou zeleninu. Tak jsem jí to musela říct. A zatímco sypala kaši s karbanátky do jídlonosičе, povídala jsem jí svůj příběh.
S Viktorem jsme manželé 4 roky a zdá se, že je vše v pořádku. Pracuje, nosí peníze domů. Ale zároveň jsou věci, které musím dělat jen „protože“. Hlavní je připravovat mu každý den čerstvá jídla.
Tím bych tolik netrpěla, kdybych byla jen žena v domácnosti. Ale koneckonců také pracuji a přijdu někdy neméně unavená než on. Opakovaně jsem se mu snažila vysvětlit, že takový režim nemá smysl. Včerejší produkty nejsou horší než čerstvě uvařené. V reakci na to se ale začne zlobit a začne skandál, ze kterého chci co nejdříve odejít.
Viktor tvrdí, že jinak doma jíst nebude. Že bude chodit do restaurací, protože mu nemohu poskytnout čerstvá jídla. Což znamená, že kvůli mně utratí spoustu peněz.
Ukázalo se, že moje tchyně už není na tomto světě a před tím jsem ji moc dobře neznala. Ale při pohledu na chování a požadavky mého manžela se zdá, že byla jeho osobní služebnicí.
Co mu na to říct?
— Poslouchej, - řekla Martina. Proč si nemůžeš sednout a probrat tuto situaci? Ostatně kvůli jeho zvláštním preferencím nemusíš tolik trpět.
Upřímně jsem přiznala, že nevím, jak na to. Díky tomu, že neustále vařím, nezbývá téměř žádná energie. A takové rozhovory s manželem vyžadují sílu. Martina smutně vzdychla a podala mi jídlonosič.
Když jsem se vrátila domů, začala jsem brambory upravovat tak, aby vypadaly jako čerstvé. Je v pořádku takto žít? Zatímco jsem ji tlačila na rozehřátou pánev, pořád jsem přemýšlela, jak nejlépe zahájit rozhovor s manželem. Co mu mám říct? A můžu? Manželka je manželka, ne služebnice. Proč to nechce pochopit? Nebo se na všechno vykašlat a opravdu se rozvést?
