"Bratr přišel na návštěvu. Nejsem proti jeho příchodu, protože pro to byly vážné důvody, ale teď se mi zdá, že jsem ho neměla pouštět dovnitř"

Začalo mi to připadat divné a ani nevím proč, ale když teď půjdu někam na návštěvu, určitě si něco vezmu. Pravděpodobně jsem se to naučila z různých televizních seriálů.

Nedávno mě navštívil příbuzný mého manžela, který bydlel v sousedním městě, ale toto město je malé, takže tam nemá nic zvláštního. Navštívil nás, protože zde žil jeho strýc, který před pár týdny zemřel, a proto se rozhodli uspořádat zde i pohřeb. Minulý víkend jsme se s manželem domluvili na návštěvě a nevadilo mi to - byl to koneckonců příbuzný, ne nějaký cizí člověk.

V důsledku toho k nám vzal i manželku a dítě. Dali jsme jim jeden pokoj. Snažila jsem se jim udělat výbornou večeři, protože strávili několik hodin na cestě a měli hlad. Všichni se po cestě najedli a hned usnuli, a když se ráno probudili, musela jsem jako obvykle pro všechny připravit spoustu jídla. Poté, co se zúčastnili pohřbu, se bratr okamžitě vrátil domů, zatímco ostatní šli a doma se objevili až v jednu v noci, kdy už všichni spali.

Nebyla bych naštvaná, ale ani si nic nevzali za dárky. Mohli si doma upéct koláč a vzít si ho s sebou. Bydlíme s tchýní, která je také matkou bratra mého muže a ani jí nic nepřivezli, i když se na ně těšila. Sama bych si aspoň něco přinesla, třeba nějaké pyžamo, protože jsme jim s manželem museli dát svoje a potom je vyprat.

Zdá se, že mají na všechno dost peněz a nepamatuji si chvíli, kdy byli v chudobě, ale po příjezdu k nám snědli všechno, co bylo v naší ledničce. Když jdu k někomu na návštěvu, vždy si s sebou beru cukroví nebo sušenky, mé přátelé to dělají stejně, takže jsem čekala, že si s sebou něco vezme i manželův bratr, ale bohužel se tak nestalo. Nikdy jsme ho nenavštívili, nechceme tam chodit a dokonce i manžel to v poslední době odmítá.

Nechci být považována za malichernou, protože mi vůbec nevadí krmit hosty, ale i tak je zvláštní přijít na návštěvu na několik dní a nepřivézt s sebou jediný dárek. Přesto mě tato situace trochu rozčiluje.

Dřív jsme psali:

"Příbuzní mají rádi všechno, co je zdarma. Rozhodla jsem jim nabídnout, společně zaplatit za piknik, a za chvíli zmizeli"

Sauna je konečně hotová! Vítek a Zuzana dlouho snili o tom, že na jejich pozemku bude nová sauna z přírodního dřeva. Samozřejmě, že saunu měli dříve, ale tak starou, že bylo děsivé jít dovnitř.

Nedávno se rozhodli pro stavbu a postavili. Nyní manželé v klidném prostředí trávili sobotní večery, grilovali maso, mohli si dovolit sklenku vína. Takový piknik měli pro dva, ale jakmile se příbuzní dozvěděli, začali přicházet bez pozvání. Dříve na návštěvu nechodili, protože saunu pár neměl.

Nyní mohou zavolat již před příjezdem: "topte saunu, za 5 minut budeme" nebo zcela zazvoní na dveře bez varování. Zpočátku manželé rádi přijímali hosty, lichotilo jim, že postavili takovou lázeň, do které se všichni chtějí dostat. Trvalo to dva měsíce, manželé spočítali to, kolik na takové odpočinky utratili.

Na taková setkání s příbuznými o víkendu utracovali opravdu hodně. Platili nejen za potraviny, ale i za dřevo pro saunu. Rodina nepřicházela po jednom člověku, ale po rodinách, s dětmi. Všechny je třeba nakrmit. Později se ukázalo, že hosté nebyli ani tak v sauně, aby se umyli, ale aby se najedli.

Jednoho večera někdo jako obvykle zavolal. Na druhém konci zazněla známá věta: "v sobotu přijedeme." Tentokrát Zuzana s radostí odpověděla: „Samozřejmě, že čekáme. Ale mám na vás prosbu. Nic nestíhám, po cestě jeďte do obchodu, abyste si koupili maso a něco ke stolu. Dětem můžete vzít sladkosti. Na místě to spočítáme, rozdělíme výdaje na všechny.“

Z překvapení příbuzná nic neodpovídala, a chvíli mlčela. Pak řekla, že mají potíže s financemi, do obchodu vůbec nemají čas jet a hlavně od Zuzany nic takového nečekali. Tak holka pochopila, že příbuzní mají rádi je to, co je zdarma.