Kvůli takovým sousedům se mi stala jedna historka. Vzpomínala jsem na to dlouho, protože ještě trochu a mohla jsem se rozloučit se životem. No rozhodla jsem umýt okna v bytě. Bydlím ve třetím patře a moje okna směřovala do zadní části domu. Po umytí oken v kuchyni jsem šla do kuchyně. Po umytí jedněch dveří jsem si rozhodla odpočinout.
Posadila jsem se na parapetu a užívala jsem si čerstvého jarního vzduchu. Najednou kolem proletí třílitrová sklenice něčeho. Když se dotkla země, roztříštila se na úlomky a veškerý její obsah létal jako fontána na všechny strany. Nejvíce zarážející bylo, že sklenici vypustili bez zhoupnutí. Jako by natáhli ruku, drželi ji v rukou a pustili. Bez jakéhokoli napětí. Ani se neobtěžovali podívat se, jestli je dole někdo nebo ne. A proč? Okna totiž nejsou do dvora, takže tam rozhodně nikdo nebude. Ale nemysleli na to, že by se v tu chvíli mohl někdo vyklonit z okna, jako já.
Byla jsem zaskočena takovou drzostí. Je dobře, že jsem včas odstranila hlavu. Kdyby byla moje hlava asi o pět centimetrů dál, sklenice by do ní určitě narazila a stáhla by mě s sebou dolů.
Po probuzení z toho, co jsem viděla, jsem šla na lodžii, abych se podívala, co mi mohlo vzít život. Byla to sklenice kysaného zelí. Pravděpodobně to někomu zabralo hodně místa v ledničce nebo spíži a rozhodli se ho tímto způsobem uvolnit. Pravděpodobně není vaším osudem dostat se ke skluzu na odpadky, musí jít velmi dlouhou cestu.
Byla jsem naštvaná hodně dlouho. Nemohla jsem pochopit, co se těmto lidem honí hlavou. Ty totiž nejen znečišťují okolí, ale ohrožují obyvatele domu nebo jen kolemjdoucí. Ale v tu dobu mohlo jít kolem dítě.
Nemohla jsem přijít na to, kdo je ten drzý člověk. A jak zjistit, jestli je bydlících tolik?
Jak vypadají rodiče a sestra nejkrásnějšího tureckého herce Buraka Özçivita
Žena, která váží 130 kg, přišla za stylisty, aby manžel začal žárlit
Jak vypadá manželka nejkrásnějšího araba světa
"Oči-zrcadlo duše": co může říct pohled člověka
Dřív jsme psali:
"Kvůli nezvaným hostům jsem zůstal bez volného víkendu"
Asi nejvíce vadí nečekaný host, který přijde bez vyzvánění v jediný den volna. Jak vyřešit takovou situaci a naučit lidi být taktičtější? O tom si dnes promluvíme.
Byl to můj jediný den volna, abyste si uvědomili, jak je to situace. Chtěl jsem se setkat se svou přítelkyní a trochu si odpočinout, ale najednou někdo zazvonil na dveře. Na prahu stáli neznámí lidé. Manželský pár. Vypadali na 40-45 let. Byl jsem překvapený.
„Ahoj Michale. Proč nás nezveš dovnitř? Štefane, věci můžeš odnést dovnitř," nařídila žena. „Kdo jste vy? Vůbec jsem na vás nečekal a nezval jsem vás do svého domu, takže s věcmi nespěchejte!“ odpověděl jsem.
„Michale, co to děláš? Nepoznal jsi příbuzné? Jsem sestřenice tvého tatínka. A tohle je můj manžel Štefan. Teď přijde i můj syn. Jako dítě jsi si s ním hrál, pamatuješ?“ zeptala žena.
Celé dětství jsem žil na vesnici. Do města jsem se přistěhoval už po škole. A po přestěhování se tam nevrátil, protože moji rodiče zemřeli. Tuhle ženu jsem si vůbec nepamatoval. A jejího syna, se kterým jsem si údajně hrál jako dítě, ještě víc.
„A co chcete?“ zeptal jsem se. „Musíme někde přespat. Syn chce se stěhovat do města. Dokud se to kolejemi nevyřeší, bude u tebe bydlet. Nevadí ti to, že jo?“ zeptala sestřenice tatínka. Však ji čekalo nepříjemné překvapení!
„Jsem proti. Nechci, aby v mém bytě žili cizí lidé. Vy se mnou nemáte nic společného. I když jste sestra mého otce, nic to neznamená," odpověděl jsem. Žena začala řvát, a zároveň říkala, že je její syn studentem, který nemá kde bydlet.
Proto už naplánovala, že bude žit v mém bytě nějakou dobu. „Tvůj táta byl dobrý člověk. Vždycky mi pomáhal. A ty se chováš neuctivě k příbuzným. Jsme jedna rodina. Ty nás nepřijmeš?“ se slzy v očích řekla žena.
„Promiňte, ale nemám hostel ani ubytovnu. Vidím vás poprvé, takže s vaším synem žít nebudu. Mám své plány. Mohl jste mi aspoň zavolat, protože jste mi zkazili jediný den volna a nedali jste mi spát,“ dodal jsem.
Žena se mě pokoušela zmanipulovat tím, že vypouštěla slzy. Ale není tak snadné mě omotat kolem prstu. Navíc je opravdu neznám a nic jim nedlužím. Odešli po velkém skandálu bez rozloučení. Chápu, že čistě teoreticky mohou být našimi příbuznými, ale copak jim něco dlužím?
