Tohle se stalo v mém životě. S manželem jsme si žili dobře a teď jsme na pokraji rozvodu.
Vzali jsme se hned po vysoké škole. Nejprve jsme šli bydlet do pronajatého bytu a mysleli jsme, jak bychom mohli získat vlastní nemovitost. Neměla jsem s čím počítat. Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo sedm let. S matkou jsme se přestěhovali k babičce. Můj otec se podruhé oženil a přestěhoval se do jiného města. Platil alimenty, a to byla veškerá pomoc.
Můj manžel měl stejnou situaci. Bydlel s matkou a po vysoké škole jsme se vzali a začali si pronajímat malý domek. O několik let později matka mého manžela řekla: „Proč si potřebujete pronajmout dům? Naspořte si na hypotéku a já se nastěhuji k matce, budu bydlet ve svém jednopokojovém bytě, dokud si nenašetříte na své vlastní bydlení."
Tento nápad se nám moc líbil, přestěhovali jsme se do bytu mé tchyně a žili rodinným životem, chodili do práce, šetřili si na hypotéku, všechno bylo jako u lidí. Ale pak mi život připravil velké překvapení. Najednou se objevila moje babička z otcovy strany. Předtím se na mne téměř vůbec neptala, měla plné ruce práce s vnukem, který se narodil mému otci v jeho druhém manželství.
Moje babička mi řekla smutnou zprávu: můj bratr z otcovy strany zemřel, zahynul při nehodě a na tomto pozadí se můj otec začal pomalu stávat alkoholikem. Nastěhovala se k němu, aby na něj dohlížela. A její dvoupokojový byt je nyní prázdný. Moje babička také říkala, že ji opravdu mrzí, že mi nikdy s ničím nepomohla a teď toho opravdu lituje. Rozhodla se převést svůj dvoupokojový byt na mne a bydlet s mým otcem. Zavolala mně a mému manželovi, abychom se přestěhovali do jejího města, budeme jim blíž a budu mít svůj vlastní koutek pro budoucí dědice. A babička sama je již stará a v tomto stavu se od otce žádné pomoci nedočká.
Nevěřila jsem svému štěstí. Během jedné vteřiny jsem se stala majitelkou dvoupokojového bytu ve velkém městě, mnohem větším než město, ve kterém jsme nyní bydleli. Ale matka mého manžela nebyla vůbec šťastná. Nechápala, proč jsme chtěli všeho nechat a odjet na druhý konec země, když ještě máme kde bydlet a šetříme na hypotéku a tam bude bydlet její syn na území manželky. Tchýně si byla jistá, že to byla špatná volba.
Snažila jsem se ze všech sil přesvědčit svého manžela. Jsme mladí, ještě nemáme děti, nejsme ještě připoutáni ke školkám a školám. A vždy můžeme změnit práci. Ve velkém městě je navíc mnohem více vyhlídek. Přesuňme se do většího areálu, není potřeba šetřit na hypotéku, můžeme si koupit auto a myslet na dítě, které bude mít svůj samostatný pokoj.
"Celý život jsem žila s matkou, zatímco moje sestra žila svůj život naplno: Teď se to obrátilo proti mně"
Životní příběh: "Jsem těhotná," řekla neznámá dívka, když zaklepala na mé dveře. Můj manžel se zasmál a já si uvědomila, že mi lže
"Nejohrozivější zvířata na Zemi": Medvědi, lvi a tygři se třesou v křoví ze strachu
"Tělo se zbláznilo, mléčné žlázy začaly rychle růst": Slečna s největšími prsy na světě se dostala do Guinessovy knihy rekordů
Nejprve byl manžel pro, a poté, po matčiných slovech, začal hledat výmluvy. Buď nechce skončit v práci, nebo začne litovat všech přátel, kteří tu zůstanou. Pak začal mluvit slovy své matky: "Nebudu se na tvém území cítit jako pán." Pak mi začal navrhovat, abych ten byt pronajala, a za tyto peníze jsme si vzali hypotéku na bydlení v našem městě. Nechápala jsem, proč bych si měla pronajímat byt ve velkém městě a platit zde poplatky. Navíc můj dvoupokojový byt je v dobrém stavu, ale nájemníci mi ho zničí. A daleko od nás - nebudu moci sledovat lidi, kteří tam budou žít.
Nechci tam prodávat byt, ale nechci ho tu ani kupovat, jaký to má smysl? Výhody tam jsou, ale co potom? Jenom manželova matka, která mi bude lézt na nervy? V důsledku toho jsem dala ultimátum: Stěhuji se do jiného města, s manželem nebo bez něj. Je na mém manželovi, aby se rozhodl, zda bude po zbytek života poslouchat svou matku, nebo se konečně osamostatní. V důsledku toho jsme se hodně pohádali, řekl, že to znamená, že ho nemiluji, protože jsem připravena ho opustit pro nějaký byt.
Redakce také doporučuje přečíst:
"Šárko, koupila jsi celer schválně a zkazila jsi si tím chuť polévky? Myslíš, že Martin souhlasí to sníst?" řekla tchyně
Šárka byla v zásadě se vším ve svém životě spokojená a na nic si nestěžovala, protože měla nejobyčejnější práci, kde se dívka nemusela tolik namáhat.
Šárka už manžela měla a jediným problémem byla jeho matka, protože Šárka vůbec netušila, jak její manžel s takovou ženou žil.
Nejprve tchyně požadovala po své snaše vnoučata doslova týden poté, co se novomanželé vzali a začali plánovat společný život. Šárka chtěla mít dítě alespoň dva roky po svatbě, protože stále chtěla získat práci. A po dlouhém přemlouvání od tchyně se rozhodla, že bude lepší narození dítěte neodkládat, ale vyjde z mateřské dříve a dokud bude dítě ve školce, Šárka už dostane zaměstnání. V současné době je synovi Šárce již pět let.
Ani manžel nemůže říci, že jeho matka má dobrou povahu, protože se dokonce neváhala chovat hrubě ke své snaše, když byl její syn poblíž nebo dokonce seděl s manželkou u jednoho stolu. V takových chvílích mohla tchyně na oba křičet, že zase neudělali to, co považovala za správné.
Jednou si tchyně od Šárky vzala klíče a za pár dní stihla udělat duplikát, nakonec začala k manželům docházet kdykoliv domů a ani nenahlásila, že má nyní samostatné klíč. Pořád se dívala, co její syn jí, a pak snaše vyhubovala, jestli uvařila něco špatně nebo to pro samotnou tchyni nevypadalo moc k jídlu.
Jednou přišla Šárka domů s dítětem po návštěvě lékaře, ale vůbec nečekala, že uvidí doma manželovu matku, která bude vytírat podlahy v celém bytě.
- Proč jste u nás doma a jak jste se vůbec dostala do našeho bytu? - zeptala se Šárka své tchyně.
- Ahoj, Šárko, proč tě to najednou začalo znepokojovat? Rozhodla jsem se, že se podívám, jestli je váš dům čistý nebo jestli vám potřebuji nějak pomoci. Vím, že své kamarádky navštěvuješ velmi často, ale zároveň se úklidu vůbec nevěnuješ - ona odpověděla.
- Možná bych vám také měla poděkovat za úklid mého domu? - řekla Šárka, otočila se a šla rozložit zakoupené produkty do lednice.
K večeři vařila polévku, ale polévka nebyla vůbec, ačkoli ráno si dívka ještě vzpomněla, že jí zbylo velmi málo. Okamžitě pochopila, kdo to snědl, když byla Šárka mimo domov, ale i tak ji příjemně překvapilo, že mamince jejího manžela poprvé chutnalo, co Šárka uvařila.
- V podstatě byla tato polévka prostě hrozná! Snědla jsem to jen proto, abys to dnes večer nepřinutila sníst mého syna! A taky se mi hodně hnusilo jíst celer, jako bys ho přidala schválně, aby ten zkazil chuť jídla! Navíc tohle Martin nikdy nejí! - tchyně se začala vztekat.
- Jí všechno! Jen si včera požádal o dvě porce najednou, a další půlku večera mě chválil, že umím vařit tak dobré polévky!
Matka manžela se nějak ostražitě podívala na svou snachu, rychle se připravila a odešla z domu. Tchýně ještě stihla pohrozit snaše, že se sama Martina osobně zeptá, zda mu tato polévka chutná nebo ne. Ale Šárka už se nestarala - hlavní věc byla, že její tchyně odešla z domu a už ji neobtěžovala.
