- Mami, proč se držíš tohoto města? Proč k nám odmítáš přijít? - ptá se Jan. - Vždyť za městem je vzduch čistší a svěžejší, Lidie se o tebe postará, sousedé jsou lékaři. Budu s tebou komunikovat, budeš hlídat vnučku, vezmeš se sebou kočku, bude běhat po dvoře.
- No, nepotřebuji vaši vesnici! - říká Petra. — Kočka se bojí vašeho psa. Celý život žiju ve městě. Nechci bydlet na vesnici.
Najali sestru na noc. Přes den přišla sociální zaměstnankyně, žena se o sebe nějak postarala, večer navštívil syn nebo dospělá vnučka, ale v noci ženu sužovaly bolesti a zkroucené klouby. Pak se namazala mastmi a sestra jí přinesla léky. Někdy se zdržela i do oběda, protože po noci nespavosti se Petře těžko vstávalo. Sestra má zdravotnické vzdělání.
A pak jednoho dne ta samá sestra zavolá vnučce.
- Ireno, nemůžu zavolat na tvoje rodiče, neberou telefon, - ona říká. Dnes ráno jsem vařila kaši pro tvou babičku, zazvonil zvonek. Otevřela jsem je, vešla nějaká slečna, představila se jako její vnučka. Babička potvrdila. A tak vnučka řekla, že jde hlídat babičku. Co to znamená? Nepotřebujete již mé služby?
- Počkejte, o jaké vnučce to mluvíme? Co to je? Jaká je? — Irena se zajímá.
- Je zvláštní, bledá, s dlouhými vlasy. Vypadá jako 28-30letá. Jmenuje se Lenka.
Barvou rozjasněný salát s červenou fazolí a pikantním dresinkem
Jak vypadá manželka nejkrásnějšího araba světa
"Jako plyšová hračka": nejmenší pudl na světě
"Nejohrozivější zvířata na Zemi": Medvědi, lvi a tygři se třesou v křoví ze strachu
– Je jasné. Táta mi jednou řekl, že v mládí měl románek. Narodila se dcera Lenka, byl zaznamenán jako její otec. I když manželství nebylo oficiálně uzavřeno. Poté tato žena řekla, že dcera vůbec není jeho. Ale je si toho všeho vědoma sama Lenka?
Irena se nedovolala na svoje rodiče. Matka nezvedala telefon. Irena proto po studiu odešla k babičce.
Lenka jí otevřela dveře. Vypadala jako stará panna. Irena se při setkání s takovou osobou usmála, ale Lenka vyzařovala opovržení.
- Dobré odpoledne, - říká Irena. – Proč jste tak nezdvořilá k naší sestřičce?
- Ano, to, že nikdo z vás nechce být s babičkou, ji urážíte, opouštíte.
Po těchto slovech Petra vešla do místnosti.
- Babičko, urážíme tě?
- Ne, ale snažíte se je přesídlit ve vaší vesnici.
Lenka řekla, že si s babičkou dopisovala přes internet, že sama absolvovala nějaké kurzy milosrdenství. Byla vychována v přísných tradicích.
- Tak snad je to dobře, - odpověděl otec, když se s ním Irena podělila o zprávu. Když je to pro babičku tak pohodlné, nech je žít samy.
Irena a její otec babičku pravidelně navštěvovali, měla dobrou náladu. Otec dokonce Lence zaplatil za její péči.
– Lenka své povinnosti zvládá perfektně, - říká po chvíli babička. – Koupila mi nějaké léky, takže jsem začala v noci spát klidněji. Po jejích injekcích a prášcích.
Po této zprávě se Irena začala mít podezření. Po příjezdu domů si Irena našla stránku této Lenky. Pak si našla stránku jejího muže, kde je s jinou ženou - zřejmě se svou manželkou.
Irena mu napsala velmi pečlivě a stručně otázku popsala. Odpověděli večer.
“Vítám Vás. Jsem ohromen vaším dopisem. Ukazuje se, že tato podvodnice vás přece jen dostala. Řekla mi, že její táta není ten, kdo byl napsán. A ona sama je realitní makléřka, ne zdravotní sestra. Rozvedli jsme se s ní a chodili dlouho k soudu. Snažila se vytěsnit babiččino bydlení, které na mne rodiče převedli, když babička zemřela. Jenže jí to nevyšlo. Její matka má styky se soudem. Dělají nejrůznější špinavosti. Bylo by pro vás lepší se toho co nejdříve zbavit. A určitě zjistěte, čím cpe vaši babičku. Měl bych smazat naši společnou fotku.”
Irena hned šla k babičce. Necítila se dobře.
- Proč jsi přišla? Snažíš se kvůli dědictví předstírat, že jsi hodná vnučka? — ptá se Ireny. – A kdo je váš skutečný otec, paní realitní. Možná uděláme test DNA? Buď zmizíte laskavě nebo vás vystavím.
- Ireno, co je? - ptá se babička z ložnice. - Leni, kam jdeš?
- Babičko, Lenka spěchá domů. Spěchá, - odpověděla Irena.
- Já ti pomstím! - zasyčela Lenka.
Ukázalo se, že Lenka píchala babičce velké dávky prášků na spaní a prášků proti bolesti. Je dobře, že byla odhalena brzy. Museli přivést zpět starou sestřičku. Babička na vesnici neodjela. O Lence už nikdy neslyšeli.
Redakce také doporučuje přečíst:
"Určitě můžete porodit. Pomůžeme vám." Jakmile ale žena přivedla na svět dítě, příbuzné zmizeli
Nedávno měli svatbu Gabriela a Filip. Během sňatku jim bylo 30 let, ale s dítětem nespěchali. Oba si vybudovali kariéru v práci, chtěli dosáhnout stanovených cílů a pak už rodinu rozšiřovat.
Rodiče na obou stranách na mladé tlačili, aby co nejdříve přivedli na svět vnuky. Při každé příležitosti byly kladeny stejné otázky. „Kdy bude ten šťastný den, kdy budeme prarodiče? Gabrielo, porodíš dítě a my budeme pomáhat ve všem! Jestli budeš chtít, můžeš pokračovat ve své kariéře.“
„Připraveni se bez problémů přestěhovat blíže, jakmile se objeví vnoučata, abychom byli blízko nich,“ říkali rodiče. Mezi sebou se rodiče mladých přátelili, žili ve stejném městě, ale od svých dětí bydleli ve vzdálenosti 300 kilometrů. Všichni říkali, že všechno opustí kvůli vnoučatům, bydlení jsou ochotni prodat a koupit poblíž dětí.
Po nějaké době Gabriela všechny potěšila, řekla, že je těhotná. Ano, s manželem to ještě neplánovali, ale jsou připraveni změnit své plány, protože se potomek rozhodl přijít dříve. Navíc maminky s tatínkem jsou ochotné pomáhat, není to moc dlouhá doba, kdy by bez práce seděla mladá maminka.
První měsíce těhotenství budoucí babičky zářily štěstím, hádaly se mezi sebou, kdo bude pomáhat víc. Harmonogram dokonce sestavily, kdo a na jaký víkend bude vnuka či vnučku vyzvedávat. Manželé je pozorovali a usmívali se, starci jako by se sami stali dětmi.
Postupem času se jejich touha vytratila, zpočátku se hovory staly vzácnými, o stěhování se po celou dobu vůbec nemluvilo. Zde si budoucí rodiče uvědomili, že jejich maminky a tatínkové banálně opustili. Gabriela a Filip se nezlobili, s jejich pomocí s dětmi nikdy nepočítali, protože sami dospělí lidé to zvládnou a chtěli děti vychovávat sami.
Ve finanční nouzi neměli vůbec žádný problém, takže v případě potřeby si mohu najmout i chůvu na pomoc. Před samotným porodem se Gabriela rozhodla zeptat se příbuzných, zda jsou ochotni se přestěhovat a pomoct? Vnuk se brzy narodí! Však toto odmítli.
Nedávno bylo dítěti tři roky. Vnuk si nepamatuje, kolikrát ho babička s dědou drželi v náručí. Manželé vzpomínali, že dělali to jen v den jeho propuštění z porodnice. Komunikace s dlouho očekávaným a zatím jediným vnukem většinou přes počítač přes kameru, a to jednou za měsíc. Mladé mamince neustále radí, co a jak má dělat.
Samozřejmě, že rodiče neurazili svým chováním dětí, ale proč o vnoučatech tak často říkali? Bylo by lepší mlčet než tolik slibů dávat.
