Měla by jít za matkou na vesnici, ale ne, matka ji nutí chodit do práce. A teď se musím starat o dospělou dívku.
Můj syn se oženil před více než rokem. Iva není z města, ale žila někde na vesnici a přijela do města studovat, a tak potkala mého syna. Abych byla upřímná, poprvé jsem přítelkyni svého syna viděla až na svatbě. No, ano, je krásná. Žili spolu tedy pět měsíců, pracovali a pak moje snacha přišla o práci a syn začal mít v práci nižší plat.
A brzy byl syn propuštěn z práce úplně. Snacha v té době hledala práci, ale vzhledem k tomu, že prý měla diplom, pečlivě si vybírala zaměstná. I když si myslím, že v jejich situaci by stálo za to využít každé příležitosti. Ale Iva nechtěla nikde pracovat. Když byl můj syn vyhozen, přirozeně za mnou přišel s prosbou o pomoc. I když v bytě moc místa nemám, vlastního syna jsem odmítnout nemohla. Můj syn si dál hledal práci a jednoho dne jsem zjistila, že moje snacha je těhotná. Tuto informaci dlouho tajili, konkrétně proto, abych nenutila jít na potrat.
A jednou mu kamarád nabídl práci vratného. Tam byla práce na tři měsíce. Plat byl také dobrý, ale musí jet do jiného města. Syn neměl na výběr.
Já jsem myslela, že hned první měsíc pošle peníze manželce a ona se ode mne odstěhuje. Ta ale kupovala pro dítě všemožné věci a výbavičku. Ale můj syn mi nedal peníze ani na potraviny. Pak jsem mu zavolala a vše mu řekla.
Mimochodem, slíbil mi, že mi příští měsíc pošle peníze. No, myslím, dobře, měsíc a půl a moje snacha se odstěhuje. Bylo pro mne těžké žít v jednom bytě s manželkou mého syna, má těžkou povahu. Doma nic nedělá, dřív aspoň vařila, ale jídla byla tak divná, že jsem usoudila, že je lepší vařit samostatně. Ale musím se vrátit z práce a uvařit, vyprat, uklidit.
Když ale do synova příjezdu zbývalo pár týdnů, zavolal a řekl, že tam zůstane pracovat dalších pět měsíců.
Barvou rozjasněný salát s červenou fazolí a pikantním dresinkem
Jak teď vypadá po zhubnutí kdysi nejtlustší holčička na světě
"K mušketýrům se nedostali": kluci si ostříhali dlouhé vlasy. Teď je nikdo nepozná
"Oči-zrcadlo duše": co může říct pohled člověka
- Mami, nechci to vzdát. Toto je šance vydělat ještě více peněz!
- Myslel jsi na mě? Chci klid! Už mě nebaví tahat tvoji ženu. Nedělá nic v domácnosti! Ať jde někam! - odpověděla jsem svému synovi.
- No mami, kam půjde sama? Co když onemocní? - říká mi můj syn.
- Tak ať jde k matce. Pořád bude ležet na pohovce. Nebo tam nechce, protože si tam maminka rychle najde práci? A v mém domě samozřejmě nemůžete dělat nic. Mimochodem, vyřešte problém se stěhováním. Chci žít sama! - odpověděla jsem svému synovi.
Syn mi slíbil, že něco vymyslí. No, musím jen počkat.
Dřív jsme psali:
Jedna věta z úst dítěte dokázala umlčet rodiče, kteří chtěli urazit staršího dědečka
Stáří je nevyhnutelné, protože mládí není věčné. Všichni máme pocit, že ve stáří zůstaneme stejně aktivní a chytří, ale to bohužel není pravda. Nejen, že začínají problémy s pamětí, ale také se vám začínají třást ruce.
Chronická onemocnění jsou také části stáří. Je dobré, když jsou kolem něj lidé, kteří mohou v takových chvílích pomoci a podpořit je. Ale velmi často se blízcí začínají rozčilovat, když se setkávají se známkami stáří. Dospělé děti se nechtějí starat o starší rodiče. To se stalo i v této rodině.
Staršího dědečka si vzali k sobě do městského bytu, protože po smrti manželky byl úplně sám na vesnici. Muž si velmi vážil takového dobromyslného činu svých dětí a snažil se je ve všem potěšit. Švagrová a syn však nebyli spokojeni.
Ani s ním u jednoho stolu nechtěli jíst. Starý muž velmi třásl rukama, takže jedl nedbale. Děti v takových chvílích nespokojeně vzdychaly a projevovaly svůj kyselý výraz ve tváři. A když děda rozbil talíře, švagrová se zbláznila a posadila ho k samostatnému stolu. Syn o tom nevěděl, protože byl neustále v práci. Dědeček si nebyl zvyklý stěžovat, byl tichý a trpělivý.
Tento stav však vnuka neuspokojil. Čtyřletý Honza sledoval chování matky a pak spěchal do svého pokoje. Když žena vešla do místnosti, viděla, jak si syn hraje s větvemi a snaží se něco vymyslet. „Co to děláš?“ ptala se jeho máma. „Dřevěné nádobí. Až budete s tátou staří jako děda, budete z ní jíst, abyste nerozbíjeli talíře,“ prozradil Honza.
Žena se v tu chvíli rozplakala. Začala se cítit špatně. Jedna dětská věta ji probudila a pronikla do všech hlubin svědomí. Uvědomila si, že se k nim syn bude stejně chovat i ve stáří, protože kopíruje jejich chování. Ten večer se žena rozhodla promluvit s manželem. Radikálně změnili svůj postoj ke staršímu příbuznému a omluvili se mu za urážku.
