Nyní můj syn vyrostl a založil vlastní rodinu, takže se mohu starat o svou duševní rovnováhu.
Když jsem se balila na chatu, všichni mě odrazovali. Byli přesvědčeni, že jde o zbytečné trápení ve stáří a nepřiměřené plýtvání penězi. Ale nikoho jsem neposlouchala a dělala jsem, jak jsem se rozhodla. Nyní se všichni příbuzní stali častými návštěvníky chaty, ne jako hosté, ale jako obyvatelé. Také se chovají jako majitelé.
V té době byl syn ženatý a měli dvouletého syna. Mladí lidé bydleli v blízkosti a plánovali pořízení vlastního majetku. Když se dozvěděli o mých plánech, okamžitě začali protestovat. Moje snacha mě chtěla zahanbit tím, že můj syn a vnuk nemají vlastní bydlení, ale já si pořídím chatu. Musela jsem připomenout, že rodiče snachy jsou vlastníky dvou bytů. Nyní žijí na stejném místě. Ale z nějakého důvodu matka neusiluje o to, aby je převedla na svou dceru. Snažila se tvrdit, že to dostane jako dědictví. Oponovala jsem stejným. Na tohle nebylo co říct. A znovu se tohoto tématu nedotkla. Můj syn se připoutal místo ní. Dlouho mě přesvědčoval, že moje rozhodnutí bylo špatné. Neposlouchala jsem ho.
Na podzim už jsem měla chatu. Těsně před vypuknutím pandemie. Všichni se mnou bydleli v létě. Cítila jsem se nepříjemně. Vše jsem si představovala úplně jinak.
Rozhodla jsem se, že zatím nebudu na chatě nic dělat. Kolem bylo spousta poradců. Stačilo mi jen uklidit vegetaci a trochu samotného domu. Plánovala jsem zasít příští rok. Myslela jsem, že pak už nikdo nebude zasahovat. Vnuk musel do školky a snacha do práce. Bez dětí za mnou rodiče snachy nepřijedou, naše úroveň komunikace není stejná.
Plány mi ale zkazila snacha. Rozhodla se plynule přejít z jedné mateřské dovolené na druhou. Přirozeně, v létě ke mně chtěli znovu. Začali to motivovat tím, že vnuk potřebuje čerstvý vzduch, stejně jako jeho těhotná matka. Ale to nic není. Ukázalo se, že moji zahradu naplánovali. Chtěli tam dát dětské hřiště, aby bylo pro děti hraní zajímavější. Kdybych měla velké území, tak proč ne. Ale mám jen šest akrů, na kterých je navíc dům. Vše jsem proto do detailu naplánovala a hřiště se do tohoto plánu nevešlo.
Všechno udělali bez mého vědomí. Právě jsem byla ve městě, vracím se a pak je na zahradě překvapení. Můj syn nechápal, proč je mi líto dát vnukovi pár metrů.
Jak vypadají rodiče a sestra nejkrásnějšího tureckého herce Buraka Özçivita
Žena, která váží 130 kg, přišla za stylisty, aby manžel začal žárlit
"Nikdy předtím jsem nic takového neudělala": Salma Hayek promluvila o potížích při natáčení Desperado
"Tělo se zbláznilo, mléčné žlázy začaly rychle růst": Slečna s největšími prsy na světě se dostala do Guinessovy knihy rekordů
Pak snacha odmítala trnitý keř. Podle jejího názoru představoval keř angreštu pro dítě nebezpečí, protože tam mohlo vylézt. Řekla jsem dívce, že vlastně musí na dítě dávat pozor. A doma by se mu mohlo něco stát. Uvedla, že ve svém stavu za ním nemůže neustále běhat.
Poslední kapkou bylo, že se snacha rozhodla mít narozeniny u mě na chatě, aniž by se obtěžovala mě na to upozornit. K mému rozhořčení odpověděla: "Je to škoda? Nic se nestane”. Snažila jsem se zprostředkovat myšlenku, že se lidé nejprve ptají, pak dělají. Chata jim přece nepatří.
Na což mi můj syn řekl, že to jsou maličkosti.
Už jsem nic neřekla, jen už je nepustím dovnitř. Mohu tu být se svým vnukem, ale ne s jeho rodiči.
Dřív jsme psali:
"Dvacetiletý syn se chce odstěhovat s nevěstou, je o devět let starší"
Jaký je podle vás věkový rozdíl v manželství? Někteří jsou přesvědčeni, že skutečná láska nezná žádná omezení. Jiní jsou přesvědčeni, že vztah pravděpodobně nebude úspěšný, pokud je někdo z partnerů výrazně starší.
Hrdinka našeho příběhu Natalie je jistá, že partner nemůže být výrazně starší. Nejde však o románek ženy, ale o jejího milovaného syna. Co je na vztahu mladého Vojty špatného a proč proti nim stojí jeho matka, čtěte dále v článku.
„Syn nedávno prohlásil, že chce žít se svou přítelkyní, kterou požádal o ruku. Je mu 21 a už jí je 30. Samozřejmě jsem byla z takových zpráv v šoku a zpočátku jsem si myslela, že Vojta jen vtipkuje. Ale když jsem s ním mluvila, zjistila jsem, že to myslí vážně.
Vojta se studuje na univerzitě. S manželem ho plně zabezpečujeme, stále dáváme peníze. Jsem proti tomu, aby syn pracoval, protože chci, aby se dobře učil. Do té doby nikdy neměl přítelkyni. Alespoň mladé slečny domů nikdy nevedl. A tady jsou takové zprávy!
Samozřejmě jsem začala přinášet spoustu argumentů, proč by takový vztah neměl vzniknout. Syn mě ani nechtěl poslouchat. Manžel se mimochodem rozhodl situaci neřešit. Vlastně podporuje mou stranu, ale nechce mluvit se synem. Jakoby, není třeba na něj tlačit, sám to vyřeší.
A jak to, že se tu netlačíte, Promiňte? Vojta je ještě velmi mladý a nechápe, co dělá. Navíc jsem zjistila, co ta holka a její rodina dělají. Sama nepracuje, žije s rodiči, kteří si po večerech rádi dají pár panáků. Nechci, aby moje dítě bylo v takové atmosféře!
A to, že budou žít u nás, je jasné. Ale jednodušší to nebude! Za prvé, nechci být pod jednou střechou s neznámým člověkem. Za druhé, bojím se představit si, jak dopadne studium Vojty, když bude každý den spát s dámou.
Vadim nedávno pozval svou přítelkyni, abychom se seznámili, a já jsem se znovu ujistila, že mám pravdu. Tichá, ucpaná, slovo se bojí říct. Seděla celý večer, popíjela čaj, nechtěla o sobě nic říct. Zřejmě cítí, že situace sama o sobě je maximálně trapná.
Nevím, co mám dělat. S Vojtou je zbytečné mluvit a manžel si myslí, že si to rozmyslí, až spolu budou alespoň týden bydlet. Možná bych se měl ještě jednou setkat s tou mladou dámou a rozmluvit jí, aby udělala něco neuváženého."
