Ale jaký je mezi nimi rozdíl? Narodil se také její synovi. S Ivem jsme se seznámili, když už se rozvedl s manželkou. Od té doby uplynuly tři roky. Jeho synovi bylo tehdy pět let. Žena ho opustila sama, není ani jasné, z jakého důvodu. Manžel říkal, že jsou prostě unavení jeden z druhého, a zamilovali se do jiných osob.
V současné době se lidé velmi často rozvádějí. Proto se tomu nikdo nemůže divit. Dříve tomu tak nebylo, jen v extrémních případech se lidé rozcházeli. Teď je to jiné. Když jsem potkala Iva, nepovažoval jsem jeho exmanželku za špatnou. Stává se všechno. Jediný problém, syn zůstal s ní.
Ivo varoval, že nebude plně zajišťovat bývalou rodinu. Už to mají dávno za sebou. Exmanželka má nový život, není hysterická a neplete se do života Iva. Uklidnila jsem se, jen matka Iva mě odmítla přijmout. Ani mě nechtěla vidět. Trochu jsem se rozčílila, ale pak jsem si říkala, že je to v pohodě, aspoň by nám nelezla do soukromí.
Je to její volba. Ivo se ale s maminkou pohádal. Dokonce jí na to i nadával, ale řekla jsem mu, ať nebude nervózní, že je mi to jedno. Měli jsme zásnuby a za rok jsem porodila syna. Žili jsme šťastně, Nechala jsem Iva vzít s sebou do porodnice jeho prvního syna. Bývalá manželka nebyla proti.
Jeho matka však nebyla přítomna a svému synovi k narození dalšího dítěte neblahopřála. Starší syn občas přijde na návštěvu, hraje si s bratrem. Kluci spolu mají úžasný vztah, i když je velký věkový rozdíl. Mají dokonce společné rysy. Manžel z toho byl nadšený, exmanželka taky, všichni jsou spokojení.
Jedinou nevýhodou je, že se jeho matka nechce podílet na životě mladšího vnuka. Tváří se tak, jakoby neexistuje. Staršího pořád zve k sobě, bere ho na chalupu, kupuje mu zmrzlinu. Ivo se snažil odvézt syna mamince, ale jsem to odmítla. Pokud ho tchyně nechce vidět, tak ať ho nevidí.
Dřív jsme psali:
Dcera požaduje, abych její rodině dala peníze na dovolenou u moře
Přestala jsem komunikovat s vlastní dcerou. Mluvím s ní a slyším hlas její tchyně, protože dcera začala mluvit jejími slovy. To mě nepřekvapuje, pozice maminky jejího manžela pro mladé je více než pohodlná.
Módní soupeření: Španělská královna a žena, které ona předala cenu, přišly ve stejných šatech
"Jakub si líp vybrat nemohl”: Sara Sandeva se pochlubila společnou dovolenou s Jakubem Prachařem
"Nejohrozivější zvířata na Zemi": Medvědi, lvi a tygři se třesou v křoví ze strachu
Jedno tělo pro dva: jak žijí siamská dvojčata Abigail a Brittany Hensel
Ti pro sebe nežijí. Celý život žili pro syna a nyní žijí pro jeho rodinu. A já mám k tomu, co se děje, úplně jiný postoj. Vychovávala jsem dceru sama, bez manžela. Maminka mi občas pomáhala, ale vždy zdůrazňovala, že je to právě její dobrovolná pomoc, ne povinnost, takže to může každou chvíli skončit a já to nemusím brát jako samozřejmost.
Nejdřív jsem byla uražená a pak jsem zjistila, že máma má pravdu. Vychovala mě, dala mi vzdělání a start do života, ale nemusí mě tahat celý život na svých ramenách. Pochopila jsem to a přijala. Tato pozice mi byla blízká, takže když dcera dospěla, řekla jsem jí to samé.
Jsem připravena pomáhat, podporovat a tak dále, ale musí vzít v úvahu, že i já mám své plány, zájmy a přání, s tím je třeba počítat. V našem vztahu s dcerou bylo všechno skvělé, než se vdala. Přesněji řečeno, i první rok po svatbě byl stále v pořádku. A pak začaly problémy.
Postoj rodičů švagra je zcela opačný než ten můj. Žijí výhradně pro děti a vnoučata. Všechno nejlepší dělají pro děti, každou korunu dávají dětem. Děti už jsou dospělé, samy o sobě by měly přemýšlet, a ne čekat, až jím pomohou rodiče. Ti se domnívali, že veškerá pomoc dětem byla na pokraji sebeobětování. A demonstrativní sebeobětování tak, aby všichni viděli a věděli, do čeho jdou kvůli dětem.
Přišlo mi to divné, ale nelezla jsem do toho, ať si žijí, jak chtějí. Ale na začátku jsem si nevšimla jejich vliv na mou vlastní dceru. Podívala se na "výkony" tchýně a začala po mně požadovat totéž. I když jsem dobře věděla, že máme trochu jiný formát vztahu.
V zimě tchyně ležela v nemocnici a dcera se švagrem někam odjeli na návštěvu. S vnučkou měl být tchán, ale vytáhli ho do práce. Mladí mě oslovili. Nevadí mi sedět s vnučkou, ale udělali to velmi pozdě. Už jsem měla s kamarádkou lístky na koncert. Nechtěla jsem to zrušit, o čemž jsem řekla i dceří.
Hodně se na mě zlobila a tvrdila, že kdyby tchyně nebyla nemocná, vzdala by se všeho, aby byla s vnučkou vícekrát, a já jsem sobecká. Samozřejmě, kdyby byla situace na hraně, závisel by na tom život a zdraví, tak bych to zrušila. A tak proč bych měla rušit své plány?
Nedávno se dcera dozvěděla, že se chystám k moři. Peníze jsem odkládala celý rok, už jsem si zarezervovala letenky, hotel, za týden letím. Ale dcera za mě nebyla šťastná a naopak, začala na mě řvát. „Jak můžeš jet k moří, když tvoje dcera a vnučka jsou denně v městském horku?“ ptala se dcera.
Pak už šlo jen o to, že víc potřebují výlet k moři, já jim mám dat své peníze, protože to by bylo správnější a její tchyně by to také udělala. Nemyslím, že bych měla dávat peníze a obětovat svou dovolenou. To jsou moje peníze, které jsem vydělala. Ať se dcera s manželem více pracují, aby něčeho dosáhli, jinak jsou zvyklí, že jím pomohou rodiče.
