"Určitě můžete porodit. Pomůžeme vám." Jakmile ale žena přivedla na svět dítě, příbuzné zmizeli

Rodiče na obou stranách na mladé tlačili, aby co nejdříve přivedli na svět vnuky. Při každé příležitosti byly kladeny stejné otázky. „Kdy bude ten šťastný den, kdy budeme prarodiče? Gabrielo, porodíš dítě a my budeme pomáhat ve všem! Jestli budeš chtít, můžeš pokračovat ve své kariéře.“

„Připraveni se bez problémů přestěhovat blíže, jakmile se objeví vnoučata, abychom byli blízko nich,“ říkali rodiče. Mezi sebou se rodiče mladých přátelili, žili ve stejném městě, ale od svých dětí bydleli ve vzdálenosti 300 kilometrů. Všichni říkali, že všechno opustí kvůli vnoučatům, bydlení jsou ochotni prodat a koupit poblíž dětí.

Po nějaké době Gabriela všechny potěšila, řekla, že je těhotná. Ano, s manželem to ještě neplánovali, ale jsou připraveni změnit své plány, protože se potomek rozhodl přijít dříve. Navíc maminky s tatínkem jsou ochotné pomáhat, není to moc dlouhá doba, kdy by bez práce seděla mladá maminka.

První měsíce těhotenství budoucí babičky zářily štěstím, hádaly se mezi sebou, kdo bude pomáhat víc. Harmonogram dokonce sestavily, kdo a na jaký víkend bude vnuka či vnučku vyzvedávat. Manželé je pozorovali a usmívali se, starci jako by se sami stali dětmi.

Postupem času se jejich touha vytratila, zpočátku se hovory staly vzácnými, o stěhování se po celou dobu vůbec nemluvilo. Zde si budoucí rodiče uvědomili, že jejich maminky a tatínkové banálně opustili. Gabriela a Filip se nezlobili, s jejich pomocí s dětmi nikdy nepočítali, protože sami dospělí lidé to zvládnou a chtěli děti vychovávat sami.

Ve finanční nouzi neměli vůbec žádný problém, takže v případě potřeby si mohu najmout i chůvu na pomoc. Před samotným porodem se Gabriela rozhodla zeptat se příbuzných, zda jsou ochotni se přestěhovat a pomoct? Vnuk se brzy narodí! Však toto odmítli.

Nedávno bylo dítěti tři roky. Vnuk si nepamatuje, kolikrát ho babička s dědou drželi v náručí. Manželé vzpomínali, že dělali to jen v den jeho propuštění z porodnice. Komunikace s dlouho očekávaným a zatím jediným vnukem většinou přes počítač přes kameru, a to jednou za měsíc. Mladé mamince neustále radí, co a jak má dělat.

Samozřejmě, že rodiče neurazili svým chováním dětí, ale proč o vnoučatech tak často říkali? Bylo by lepší mlčet než tolik slibů dávat.

Redakce také doporučuje přečíst:

"Šárko, koupila jsi celer schválně a zkazila jsi si tím chuť polévky? Myslíš, že Martin souhlasí to sníst?" řekla tchyně

Šárka byla v zásadě se vším ve svém životě spokojená a na nic si nestěžovala, protože měla nejobyčejnější práci, kde se dívka nemusela tolik namáhat.

Šárka už manžela měla a jediným problémem byla jeho matka, protože Šárka vůbec netušila, jak její manžel s takovou ženou žil.

Nejprve tchyně požadovala po své snaše vnoučata doslova týden poté, co se novomanželé vzali a začali plánovat společný život. Šárka chtěla mít dítě alespoň dva roky po svatbě, protože stále chtěla získat práci. A po dlouhém přemlouvání od tchyně se rozhodla, že bude lepší narození dítěte neodkládat, ale vyjde z mateřské dříve a dokud bude dítě ve školce, Šárka už dostane zaměstnání. V současné době je synovi Šárce již pět let.

Ani manžel nemůže říci, že jeho matka má dobrou povahu, protože se dokonce neváhala chovat hrubě ke své snaše, když byl její syn poblíž nebo dokonce seděl s manželkou u jednoho stolu. V takových chvílích mohla tchyně na oba křičet, že zase neudělali to, co považovala za správné.

Jednou si tchyně od Šárky vzala klíče a za pár dní stihla udělat duplikát, nakonec začala k manželům docházet kdykoliv domů a ani nenahlásila, že má nyní samostatné klíč. Pořád se dívala, co její syn jí, a pak snaše vyhubovala, jestli uvařila něco špatně nebo to pro samotnou tchyni nevypadalo moc k jídlu.

Jednou přišla Šárka domů s dítětem po návštěvě lékaře, ale vůbec nečekala, že uvidí doma manželovu matku, která bude vytírat podlahy v celém bytě.

- Proč jste u nás doma a jak jste se vůbec dostala do našeho bytu? - zeptala se Šárka své tchyně.

- Ahoj, Šárko, proč tě to najednou začalo znepokojovat? Rozhodla jsem se, že se podívám, jestli je váš dům čistý nebo jestli vám potřebuji nějak pomoci. Vím, že své kamarádky navštěvuješ velmi často, ale zároveň se úklidu vůbec nevěnuješ - ona odpověděla.

- Možná bych vám také měla poděkovat za úklid mého domu? - řekla Šárka, otočila se a šla rozložit zakoupené produkty do lednice.

K večeři vařila polévku, ale polévka nebyla vůbec, ačkoli ráno si dívka ještě vzpomněla, že jí zbylo velmi málo. Okamžitě pochopila, kdo to snědl, když byla Šárka mimo domov, ale i tak ji příjemně překvapilo, že mamince jejího manžela poprvé chutnalo, co Šárka uvařila.

- V podstatě byla tato polévka prostě hrozná! Snědla jsem to jen proto, abys to dnes večer nepřinutila sníst mého syna! A taky se mi hodně hnusilo jíst celer, jako bys ho přidala schválně, aby ten zkazil chuť jídla! Navíc tohle Martin nikdy nejí! - tchyně se začala vztekat.

- Jí všechno! Jen si včera požádal o dvě porce najednou, a další půlku večera mě chválil, že umím vařit tak dobré polévky!

Matka manžela se nějak ostražitě podívala na svou snachu, rychle se připravila a odešla z domu. Tchýně ještě stihla pohrozit snaše, že se sama Martina osobně zeptá, zda mu tato polévka chutná nebo ne. Ale Šárka už se nestarala - hlavní věc byla, že její tchyně odešla z domu a už ji neobtěžovala.