Je pravděpodobné, že někde chodí dokonalí bývalí manželé, kteří na své děti nezapomínají, vídají se s nimi. Ale to není můj případ. Po našem rozvodu s manželem dceří a mně slíbil, že na ni nikdy nezapomene a bude ji pravidelně navštěvovat, nepřestane komunikovat. Dítěti bylo tehdy pět let.
Platil malé alimenty, protože plat byl malý. Žil s matkou, která přispěla k našemu rozvodu. A pak říkala, že není co rozmazlovat dceru, vždy se ptala: „Kolik tam vlastně potřebuje?“ Na začátku dceru navštěvoval často, ale každým rokem méně a méně. Proč chodit, když můžete jen zavolat? Volal jí často.
Slíbil jí, že ji vezme k moři, schválili mu dovolenou, kterou spolu měli strávit. Dcera až tleskala kvůli radostí, radila se se mnou, sbalila tašky. Diskutovali jsme s ní o cestě. Neměla jsem možnost si dovolit ji vzít na nějaký resort. Během letní sezóny ale můj bývalý manžel zmizel.
Dceři nevolal ani nepsal. Ani mi nezvedal telefon. Jeho matka také odmítala zvedat telefon. Dcera byla velmi rozrušená, ale pak se smířila. Na podzim jí začal znovu volat. Přišla zima, otec jí zase namlouval, že pojedou na dovolenou. Budou lyžovat, a budou na horách až celý víkend.
Ale zase nepřijel. Vídal se s dcerou velmi zřídka. Tak to trvalo více než rok. Snažila jsem se dceru uklidnit, a říkala jsem, že tatínek pracuje. A když jí bylo třináct, nemohla jsem ji uklidnit, proto dcera přestala s tatínkem komunikovat. Křičela na něj po telefonu a už říkala, že není její otcem.
Po této příležitosti mi ex zavolal a řekl, že jsem dceru špatně vychovala. Poslala jsem ho ještě dál než moje dcera. V současné době už holka studuje na univerzitě. Pořád ji špatně vychovávám, protože nechce vidět svého otce. Jen řeknu, že se chová jako blbec, o čemž mu dcera i řekla.
Dřív jsme psali:
Dcera požaduje, abych její rodině dala peníze na dovolenou u moře
Přestala jsem komunikovat s vlastní dcerou. Mluvím s ní a slyším hlas její tchyně, protože dcera začala mluvit jejími slovy. To mě nepřekvapuje, pozice maminky jejího manžela pro mladé je více než pohodlná.
Ti pro sebe nežijí. Celý život žili pro syna a nyní žijí pro jeho rodinu. A já mám k tomu, co se děje, úplně jiný postoj. Vychovávala jsem dceru sama, bez manžela. Maminka mi občas pomáhala, ale vždy zdůrazňovala, že je to právě její dobrovolná pomoc, ne povinnost, takže to může každou chvíli skončit a já to nemusím brát jako samozřejmost.
"Když jsem odešla do důchodu, rozhodla jsem se cestovat a dcera mezitím, aniž by mi cokoliv řekla, zařídila, aby její dcera a zeť bydleli v mém domě"
"Vzala jsem si ředitele, který byl o 20 let starší než já. Uplynuly roky a všimla jsem si, že mě podvádí. Když jsme se rozešli, zeptala jsem se proč"
Jak vypadá manželka nejkrásnějšího araba světa
"Tělo se zbláznilo, mléčné žlázy začaly rychle růst": Slečna s největšími prsy na světě se dostala do Guinessovy knihy rekordů
Nejdřív jsem byla uražená a pak jsem zjistila, že máma má pravdu. Vychovala mě, dala mi vzdělání a start do života, ale nemusí mě tahat celý život na svých ramenách. Pochopila jsem to a přijala. Tato pozice mi byla blízká, takže když dcera dospěla, řekla jsem jí to samé.
Jsem připravena pomáhat, podporovat a tak dále, ale musí vzít v úvahu, že i já mám své plány, zájmy a přání, s tím je třeba počítat. V našem vztahu s dcerou bylo všechno skvělé, než se vdala. Přesněji řečeno, i první rok po svatbě byl stále v pořádku. A pak začaly problémy.
Postoj rodičů švagra je zcela opačný než ten můj. Žijí výhradně pro děti a vnoučata. Všechno nejlepší dělají pro děti, každou korunu dávají dětem. Děti už jsou dospělé, samy o sobě by měly přemýšlet, a ne čekat, až jím pomohou rodiče. Ti se domnívali, že veškerá pomoc dětem byla na pokraji sebeobětování. A demonstrativní sebeobětování tak, aby všichni viděli a věděli, do čeho jdou kvůli dětem.
Přišlo mi to divné, ale nelezla jsem do toho, ať si žijí, jak chtějí. Ale na začátku jsem si nevšimla jejich vliv na mou vlastní dceru. Podívala se na "výkony" tchýně a začala po mně požadovat totéž. I když jsem dobře věděla, že máme trochu jiný formát vztahu.
V zimě tchyně ležela v nemocnici a dcera se švagrem někam odjeli na návštěvu. S vnučkou měl být tchán, ale vytáhli ho do práce. Mladí mě oslovili. Nevadí mi sedět s vnučkou, ale udělali to velmi pozdě. Už jsem měla s kamarádkou lístky na koncert. Nechtěla jsem to zrušit, o čemž jsem řekla i dceří.
Hodně se na mě zlobila a tvrdila, že kdyby tchyně nebyla nemocná, vzdala by se všeho, aby byla s vnučkou vícekrát, a já jsem sobecká. Samozřejmě, kdyby byla situace na hraně, závisel by na tom život a zdraví, tak bych to zrušila. A tak proč bych měla rušit své plány?
Nedávno se dcera dozvěděla, že se chystám k moři. Peníze jsem odkládala celý rok, už jsem si zarezervovala letenky, hotel, za týden letím. Ale dcera za mě nebyla šťastná a naopak, začala na mě řvát. „Jak můžeš jet k moří, když tvoje dcera a vnučka jsou denně v městském horku?“ ptala se dcera.
Pak už šlo jen o to, že víc potřebují výlet k moři, já jim mám dat své peníze, protože to by bylo správnější a její tchyně by to také udělala. Nemyslím, že bych měla dávat peníze a obětovat svou dovolenou. To jsou moje peníze, které jsem vydělala. Ať se dcera s manželem více pracují, aby něčeho dosáhli, jinak jsou zvyklí, že jím pomohou rodiče.
