“Nechápu, proč musím vychovávat cizí dítě a zároveň nechtít své vlastní”

Pár plánoval po svatbě rozšířit své metry čtvereční, plánovali děti.

Poslední půlrok žije v rodině syn Ondřeje. Dříve ho matka pouštěla ​​na víkendy na návštěvu, nyní ho občas bere k sobě. Eliška začala být napjatá nejen z přítomnosti cizího dítěte v domě, ale také z toho, že jí manžel aktivně vnucuje výchovu.

— Eliško, miláčku! Podívej se, jak nám to jde. Proč potřebujeme další společné dítě, když už je připravené? Každopádně dříve nebo později bude bydlet u mě, soud o jeho opatrovnictví brzy skončí. S bývalou manželkou stejně žít nebude, ta je příliš zaneprázdněná osobním životem. Kromě toho jí nevadí, že Jaroušek žije se mnou. Stačí vzít a vzdělávat se. Víte, že jde v září do první třídy a jsi podle vzdělání učitelka, takže praxi máš. Budeš matkou dospělého dítěte.

Manžel stále uváděl mnoho důvodů, proč by Eliška měla být šťastná. Nepotřebuje si kazit postavu, ale on ji má opravdu rád. Může přemýšlet o kariéře a nesedět na mateřské dovolené na vrcholu svých možností. Všechna tato slova jejího manžela mladou ženu nijak nemotivovala.

Dostala otázku, jestli chce hned dospělého syna? Vůbec se nebojí pokazit si postavu, dá se vrátit do původního stavu. Zpočátku s Ondřejem diskutovali o vzhledu společných dětí, připravovali se na to a co teď? Zapomněl všechno? Pro Elišku je malý Jaroušek dítětem někoho jiného, ​​jeho přítomnost nebyla v jejích životních plánech. Chlapec byl navíc velmi rozmazlený, zvlášť špatný vliv na něj měla jeho tchyně. Nic mu nezakazovala, všechny jeho rozmary splnila na první zavolání.

Tchyně se při každé příležitosti snaží svou snachu vzdělávat.

Ano, v těchto slovech je pravda. Jen Eliška se vdala a věděla, že syn jejího manžela žije s matkou, navštěvovat je bude jen zřídka. Teď je jí vnucován, ona ho musí milovat a vychovávat. Ona to nechce. Eliška sní o porodu svých dětí, ale ty jí nerozumí. Uplyne ještě trochu času a pár čeká rozvod, pokud nedojdou ke společnému rozhodnutí.

Dřív jsme psali:

"Nemám chuť sedět se svým vnukem a dcera odmítá mi rozumět"

Ráno jsem se probudila a v 5 hodin mi přišla zpráva: „Mami, Nikita má vysokou teplotu, čekám tě v 7 hodin.“

Nebudu moci jít na procházku do parku, cvičit jógu, navštívit přátele a dívat se na seriál. Budu muset za vnukem, protože můj zeť a dcera potřebují jít do práce..

Stalo se to ve čtvrtek a v pátek jsem měla v plánu jít do divadla na hru, která nedávno vyšla a na kterou jsem stěží sehnala lístky. O víkendu mi volala dcera, ptala se, jak se mám, řekla jsem, že jsem zdravá. Hned odpověděla:

– Ja jsem se bála, že si budu muset vzít den volna. Mohu ti zítra objednat taxi?

Ale jde o to, že netoužím ošetřovat nemocného vnuka! Když dcera šla z dekretu do práce, bylo vnukovi sotva rok a půl. Z nějakého důvodu chce být hodnotným zaměstnancem, který nechodí často na nemocenskou. Okamžitě řekla řediteli:

– Nebojte se! Maminka je již v důchodu, takže pojištění pro případ nouze mám.

Vnuk často onemocní: jedna nemoc, pak druhá. A neustále mi volají, jako bych jim to dlužila. Jen přesto, že jsem již v důchodu a nechodím do práce, mám své záležitosti. A jsou důležité.

Nechci spát o něco déle nebo jít cvičit, abych si udržela zdraví? Tolik let jsem snila o tom, že si budu užívat sledování různých seriálů! Nemám na to nárok? Ráda navštěvuji přátele, procházím se lesem. Koneckonců dělám to, co miluji! Nemám chuť neustále trávit čas se svým vnukem!

– Dcero, teplota už mi klesla, ale stav není moc dobrý. Ještě bys si vzala nemocenskou a já bych si ještě trochu odpočinula.

– Mami! Mám tak obtížnou práci! Pokud někdo dokončí projekt místo mě, dostane cenu místo mě.

– Poslouchej, možná byste mohli najmout chůvu, jak vidíš, můj zdravotní stav mi nedovoluje běžet k tobě při prvním zavolání.

– Ale pořád sedíš doma, co ještě děláš? – přesvědčuje mě dcera.

Jak v takové situaci jednat? Hádat se s příbuznými a starat se o sebe? Ale dříve nebo později přijde okamžik, kdy bude potřebovat pomoc i starší žena. A pak bude mít dcera právo poradit jí, aby najala zdravotní sestru…