- Syn se oženil, když mu bylo pouhých dvacet let. Co bych proti tomu mohla říct? Sama jsem je vychovala, nikdo mi nepomohl. Můj manžel odešel, když děti byli velmi malí. Možná proto dívku z dětského domova hlídal syn. Nic mi neřekl, sešli se tiše, bez zvláštních požadavků. Svatba také nebyla tak velkolepá.
Ale žijí dobře. I když jsem měla samozřejmě obavy. Je možné, aby si člověk vytvořil normální rodinu s dětského domova? Pořád vidím, jak jsou dobří. Mají dvě děti.
A co mě zarazilo - žena syna Viktorie z dětského domova, která za mnou okamžitě přišla a řekla:
- Můžu vám říkat mami? Nemám vlastní rodiče, tak vás nechat být mou matkou?
Trochu mě zaskočila, přišlo mi to netaktní, ale nechtěla jsem syna naštvat.
- Viktorie, byla taková temperamentní dívka. Přiběhne ke mně, hned začne uklízet, něco tam opraví, v troubě se už peče nějaký koláč, běží do lékárny. A tady jsem s potravinami, s úklidem, s léky a ona mě políbí na tvář a už běží domů. K dětem, manželovi.
Nejdřív mě to naštvalo. Všude strká nos. Žádala jsem ji, aby něco udělala? Ale postupně jsem rozmrzla. Není v tom nic zlého, nevyřčeného. Uvědomila jsem si, že tahle dívka z dětského domova je mi teď mnohem milejší než moje vlastní, drahá.
Mám starší dceru. Také se brzy vdala, ale dostala rázného chlapa: mají bohatství, dům, dvě auta. A samozřejmě mají děti. Ale pokud často vídám synova vnoučata, pak dceřiny zřídka. Navíc si dcera všimla, že jsem se do Viktorie velmi zamilovala. Tady nastal problém.
"Když jsem odešla do důchodu, rozhodla jsem se cestovat a dcera mezitím, aniž by mi cokoliv řekla, zařídila, aby její dcera a zeť bydleli v mém domě"
"Píšou mi, že mám odporný úsměv”: Nečekaný vzkaz Evy Burešové všem haterům. Co vzkázala
"Jakub si líp vybrat nemohl”: Sara Sandeva se pochlubila společnou dovolenou s Jakubem Prachařem
"Tělo se zbláznilo, mléčné žlázy začaly rychle růst": Slečna s největšími prsy na světě se dostala do Guinessovy knihy rekordů
Dcera se rozzuřila:
- Pak si vyber - buď já a moje rodina, nebo tahle sirotka! Uvidíš, podrazí tě. Vás všech! Dokud se s ní nerozloučíš, nechci tě znát. Můj manžel ani moje děti tu nejsou!
A bylo to tak. Díky Bohu, ani syn, ani snacha to neslyšeli.
Dřív jsme napsali:
"Rozhodla jsem se vrátit rodičům vše, co dlužím"
Moji rodiče nejsou schopni říkat dobré věcí. Při každé příležitosti si vzpomenou, kolik toho udělali, aby mě postavili na nohy. A já jsem tak nevděčná a sobecká! Jen umím pusu otevírat a něco žádat
Mám názor, že člověk nemusí očekávat vděčnost, když dělá dobrý účinek jen tak. Ale moji rodiče to vidí jinak. Celé dětství jsem slýchávala výčitky. Byla jsem neustále obviňována z nevděčnosti a rodiče počítali vše, co pro mě udělali.
Maminka často reagovala na mé přešlapy. Kvůli tomu jsem nechtěla žádné dárky ani zábavu. Věděla jsem, že to budu muset vrátit rodičům. Snažila jsem se omezit, a prosila jsem jen to nejnutnější, abych nenarazila na jejich nadávky. Rodiče však pokračovali v tlačení na mě.
Teprve po dvou letech si uvědomili svou chybu a přestali mě otravovat. Už nekřičeli, že jim něco dlužím. Až donedávna. Celé roky po ukončení studia jsem šetřila na bydlení. Odmítala všechno, jen aby si splnila svůj sen. A nedávno jsem se stala majitelkou pohodlného bytu v centru města.
Jen já vím, co mě to stálo. Plánovala jsem si vzít úvěr, protože mi trochu nestačilo peněz. Rodiče ale řekli, že chybějící částku mi dají. Ujišťovali mě, že to dělají z čistého srdce. Byla jsem jim vděčná. Ale raději bych si ty peníze nevzala. Je lepší být dlužníkem banky, ne vlastních rodičů.
Jakmile jsem se přestěhovala, rodiče začali každý den chodit na návštěvu. Kritizovali opravy v bytě, učili mě, jak se starat o domácnosti. Nezajímalo je, že nemám peníze na drahý nábytek a materiály. Udělala jsem všechno rychle, jen abych měla kde bydlet.
Na jejich rady jsem reagovala zdrženlivě, abych se s nimi nehádala. Začala jsem pomalu abstrahovat a vysvětlovat jim, že je třeba zavolat a varovat před návštěvou. A co si myslíte vy? Vyčítali mi, že mi dali poslední peníze na koupi mého bytu, takže mám naslouchat jejich názorům a držet hubu.
Když jsem byla malá, nemohla jsem se o sebe postarat, ale to se změnilo. Rozhodla jsem se, že rodičům peníze vrátím, abych už ta slova neslyšela. Vzala jsem si půjčku a dala jim peníze, protože jsem nechtěla, aby zasahovali do mého soukromí. Dokonce jsem litovala, že jsem jim vzala peníze. Myslela jsem, že se změnili.
Rodiče na začátku odmítali vzít peníze, ale pak je vzali. Snažili se dokázat, že mají čisté úmysly, jejich činy však naznačovaly opak. Rodiče přísahali a slibovali, že už se nebudou chovat takhle, ale já jsem peníze zpátky nechtěla. Nechtěla jsem jim dlužit.
Už měsíc s rodiči nekomunikujeme. Nemůžu v noci spát, protože mě trápí svědomí. Pořád se mi zdá, že jsem udělala něco špatně. Ale nejsem vinná. Jen jsem se zbavila denních výčitek. Rodiče totiž pomáhají jen proto, aby mě nějak ovládali.
