“Syn opustil snachu s dítětem v náručí a nechal je bez peněz, ale já jsem nemohla udělat totéž”

Můj syn opustil manželku téměř rok poté, co mu porodila syna. Tento jeho čin považuji za to nejnižší a nejhnusnější, co může muž udělat. Teď ani nevím, jak se k němu chovat jako k člověku.

Sama dívka je z nebohaté rodiny, její matku znám v práci. Kdysi dávno jsme pracovali v závodě v sousedních dílnách.

Po nelehké situaci s ekonomikou dohnaly i naše vnitřní potíže, manžel to nevydržel a odešel z domova. Ano, měla jsem jiného muže, i když to k ničemu vážnému nevedlo.

Začala jsem syna vychovávat sama. Zmizela jsem v práci, ale měli jsme nějaké zásoby. Syn se vzdal studia, trávil hodně času s přáteli. Často jsem o něm od sousedů slýchávala nejrůznější špatné historky. Síly a nervy na neustálé diskuze už docházely a já jsem si říkala: ať se děje, co se děje. To je život.

Když syn vyrostl, začal se vážněji zabývat správnými věcmi. Přestal mizet, našel si práci. Nic zvláštního, ale drobné z kapes bundy mi přestaly mizet. Dobré znamení. A pak potkal Julii a věci šly do kopce.

Obletování, manželství, oddělený život. Jako mámě se mi moc líbilo všechno, co se stalo. Snacha je skromná, chytrá. I v práci mě povýšili, takže peněz bylo dost i na dávno zapomenutý koníček – chození do divadla.

A pak... Syn opouští rodinu. Zpočátku váhá, lže o tom, že potřebuje přehodnotit některá svá pravidla. Vymyslí si, že je to snad jen na chvíli a ze všeho nejvíc chce žít se synem a ženou. Ale už tehdy jsem tušil, že něco není v pořádku. Jo a snacha se mi později přiznala, že na jeho telefonu našla divné zmeškané hovory ze stejného čísla.

Ukázalo se, že syn měl jinou ženu. A také je těhotná. Podle mých výpočtů s ní byl po narození prvního dítěte. Toto je čin slabocha. Jak může projevovat takovou neúctu ke své ženě a dítěti? Rozvedli se, syn zůstal ve starém bytě, jelikož si to mohl dovolit zaplatit. Nevěsta šla k matce.

Dlouho jsem se neodvážila k ní přijít, navštívit svého vnuka. Ale přesto jsem se dala dohromady a kontaktovala je pomocí sociálních sítí. Vzala jsem si něco chutného a přišla. Ale to, co jsem viděla, mě šokovalo: ne, byt byl čistý.

Vnuk seděl v kuchyni a jedl nějaký vývar. Ne polévka, ne kaše, ale nějaká vývar z vody, cibule a zbytků brambor. Byla to hrůza. Ukázalo se, že prostě nebyly peníze. Syn platí nějaké drobné a dokonce neustále hlodá snachu, že vše utrácí za sebe.

Rozhodla jsem se, že divadlo ustoupí do pozadí. Raději tyto peníze utratím za jídlo a pomoc pro snachu a vnuka. Druhý den jsem měla rozhovor se svým synem. Snažil se tomu zasmát. Lhal. Říkal, že teď potřebuje přepnout pozornost ze „staré rodiny“ na tu novou. Vezme si půjčku na auto. Požádal mě o pomoc.

Dokonce začal křičet, když zjistil, že jsem se rozhodla pomoci jeho první ženě s penězi. Nazval mě hanebnou. A v tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem si vybrala správně. Mělo to tak být od samého začátku. Můj syn je zbabělec a zrádce. A jen takový přístup si zaslouží. Druhou snachu nechci ani znát. Raději nejprve pomůžu. Teď je to moje jediná dcera. A já už žádné děti nemám.

Dřív jsme psali:

“Nebudu utrácet peníze za tvoji rodinu a děti,” oznámil ženich, když požádal o ruku

V době, kdy se Kryštof a Viktorie setkali, už měla děti z předchozího manželství. Potkali se během služební cesty do Prahy a společně založili podnikání v nové pobočce.

Viktorie si hned oblíbila zajímavého zaměstnance, on jí to oplatil. Vztahy se rychle roztočily, vášeň vzplanula, začal románek. Dali se dohromady a o 6 měsíců později Viktorie oznámila své těhotenství.

- Hmm, věci, nějak je to všechno nečekané, - řekl Kryštof po tom, co uslyšel. Musíme se vzít, abychom vše zařídili, jak má být.

Viktorie byla ráda, že její zasnoubený, i když se nezapálil s myšlenkou na vytvoření rodiny, zároveň nezmizel a nezbavil se odpovědnosti.

- Vezmeš si mě? - ptá se Kryštof.

- Rozhodně! - odpověděla Viktorie s úsměvem a okamžitě začala spřádat plány.

- Poslyš, až se vrátíme, představím ti své děti, protože jste se ani jednou neviděli.

- Proč? Jaký k nim mám vztah? Tvoje děti jsou tvoje, pro ně jsem nikdo.

- Jako nikdo? Po svatbě totiž začneme všichni bydlet spolu, takže je potřeba se předem sejít, navázat kontakty.

- Počkej, ty a já budeme mít dítě, ale co mají tvoje děti společného s nějakým chlapem? Vytvoříme si vlastní rodinu: ty, já a naše dítě.

- A co moje děti? - Viktorie byla po takové odpovědi zmatená.

- Kde žijí? - řekl Kryštof vzdáleně.

- S matkou na vesnici.

- Tak ať tam zůstanou. Nikdy jsem ti neřekl, že ti mám v úmyslu vzít tvé děti. Jak sis mohla představit, že se k sobě nastěhujeme a já je budu vzdělávat? Musíš se ke mně přestěhovat a můžeš je poslat k jejich otci. Potřebuji tebe a naše dítě.

- Nechtěla bych, aby moje dcera a syn žili s cizí ženou, navíc by je můj bývalý manžel nechtěl vzít.

- Poslouchej, posuď sama, když otec odmítá žít se svými dětmi, tak proč je potřebuji? Kryštof se naštval. Jaký rozdíl pro mne znamená, kde žijí? Byla byste ráda, že jsem se rozhodl toto dítě poznat a neopustil jsem vás. I když děti ve svých plánech v této fázi života nepotřebuji. Ale jednám podle svého svědomí. Jakmile se to stane, budeme rodit. Nicméně hned na začátku tě chci upozornit, že mi cizí lidi na krk nedáš. A naše společné dítě zajistím sám. Pokud chceš za ty děti utrácet peníze, budeš si na ně muset vydělat sama.

Viktorie si uvědomila, že se zamilovala do nesprávné osoby. Neviděla jeho pravou povahu.