Jednoho dne jsme šli se synem ze školky a potkali mou bývalou tchýni. Když nás uviděla, byla zmatená: “Dám ti svého syna a ty ohrnuješ nos”

Jeho matka byla kategoricky proti, a když si uvědomila, že spolu ještě budeme bydlet, stanovila podmínku – ve svém bytě.

Bydlení je prostorné, my tři jsme byli bez problémů ubytováni v třípokojovém bytě a po absolvování univerzity, pracovali jsme a neviděli jsme se tolik, aby docházelo k vážným konfliktům.

Pořídit si děti jsme neplánovali, chtěli jsme se postavit na nohy a ještě si pořídit vlastní bydlení.

K tomu manžel souhlasil s novou pozicí, mnohem lépe placenou, ale spojenou se služebními cestami.

A tak, když se Tonda vracel z další cesty, hodil tašku, řekl, že je vyčerpaný na hranici možností, a po spěšném jídle šel spát.

Začala jsem si vybalovat tašku a našla jsem tam dárkové balení erotického prádla, zjevně ne mé velikosti. Ve strachu z vyvozování jakýchkoli závěrů jsem se rozhodla odložit rozhovor na ráno.

Vše se ale rychle vyřešilo. Tchyně se najednou pustila do praní a než naložila košile manžela do stroje, zavolala mi a na jedné z nich ukázala stopy po dámské rtěnce.

Detaily našeho dalšího rozvodu popisovat nebudu. Rozešli jsme se bez záchvatů vzteku, ani Tonda ani já jsme nechtěli vysvětlení, jen podali žádost a utekli.

Urazil se, že mu nevěřím, a nezačala jsem zjišťovat, kde se v jeho tašce takové šťavnaté věci objevily.

Uplynulo pět let. S druhým manželem vychováváme našeho úžasného Jarouška, brzy mu budou čtyři roky.

Jednoho dne jsme šli se synem ze školky a potkali mou bývalou tchýni. Když nás uviděla, byla zmatená:

— Je to tvůj synovec?

— Ne. To je můj syn!

— Ale jak jsi rodila?

— Jelikož všechny ženy rodí, jiný způsob zatím nebyl vynalezen.

Rozhovor nabral emotivní charakter, ale viděla jsem, že bývalá tchyně něco tají. Nakonec byla nervózní a přiznala:

— Víš, rozvedla jsem vás a dala si spodní prádlo a vymazala rtěnku... Myslela jsem, že nebudeš mít děti, rozhodla jsem se, že můj syn si musí hledat jinou ženu...

— No a? Našla jste?

— Ano, co tam běhá po ženských, občas si na tebe vzpomene... A víš co, pojďme hned k nám, ať se podívá na tvého syna!

Byla jsem ohromena:

— To ne, jsem vdaná, potřebuji uvařit večeři pro svého manžela a nemám chuť se setkat s vašim synem!

Bývalá tchyně se začervenala:

— No, máte se rádi, vidím to! Jelikož umíš rodit, porodila bys Tondovi!

Dokonce mě to rozesmálo:

— Takhle si to představujete?

— Něco by sis vymyslela pro váš rozvod?

Pak jsem si uvědomila, že musím tento rozhovor přerušit, a změnila jsem tón:

— Buďte tak laskavá, příště, když se náhle setkáme, předstírejte, že mě neznáte!

Doma si mé nervozity všiml manžel, kterému jsem řekla o dialogu s bývalou tchyní. Můj manžel mě utěšoval:

— Zapomeň na to, intriky má v krvi, navíc jsi sám řekla, že jste teď cizí!

Usmívala jsem se a byla rád, že vedle mne je člověk, který mi rozumí a na kterého se dá spolehnout, když mám těžké srdce.