Někdy oficiální ukončení manželství zásadně změní postoj lidí k němu. Navíc takové vážné rozhodnutí může být předzvěstí něčeho opravdu krásného. Pojďme se rychle dozvědět, co přinesl hrdinům našeho příběhu jejich první rozvod!
„Když se moje dcera vdala, byla jsem v sedmém nebi. Vítek miloval Katku, dělal všechno, aby byla šťastná. Byli dokonalým párem, který se nikdy nehádal. S Vítkem jsme měli vždy skvělý vztah. Choval se ke mně s úctou, Byl připraven kdykoliv pomoc. A pokud je to nutné, naslouchal mým radám. Po svatbě začali mladí žít odděleně, pomalu spláceli hypotéku. Ale zároveň nic neodmítli. Štěstí měli doma i v práci.
Brzy Vítek dostal i vyšší plat, Katka také nezůstala pozadu. Koupili jsme si auto, každé léto jsme jezdili na dovolenou do zahraničí. Duše se radovala, když jsem se na ně podívala. Tak to bylo deset dlouhých a šťastných let. Je pravda, že tam bylo něco velmi důležitého, co mé dceři a švagrovi nestačilo, samozřejmě, že mluvím o dětech.
V posledních několika letech byly všechny myšlenky Katky a Vítka soustředěny pouze na jednu věc. Nikdy se jí ale nepodařilo otěhotnět. Nejdřív samozřejmě šli k doktorům, pak k nim chodili všelijací babičky z vesnic a podobně. Já tomu prostě nevěřím, ale dcera byla připravená na všechno. Ale nic nepomohlo.
Katka vinila sama sebe, byla neustále v depresivním stavu. Snažila jsem se jí pomoct, ale vy si uvědomujete, že to nebude moc milé. Vše dospělo tak daleko, že se Katka chtěla rozvést. Do jejich vztahu jsem se nepletla, i když jsem věděla, že dcera dělá obrovskou chybu.
Vítek nechtěl od manželky odejít, miloval ji navzdory všemu. Zároveň ale nechtěl Katce způsobit ještě větší bolest. A souhlasil. Byl to asi nejtišší a nejklidnější rozvod, jaký si lze představit. Upřímně jsem věřila, že to zdaleka není konec.
Mateřské srdce nezklame. K letošním narozeninám mi jako první pogratuloval můj bývalý švagr. I tak jsme měli skvělý vztah a jsem za to moc ráda. Vítek mi řekl, že přijet nemůže, má služební cestu.
Nebyla jsem vůbec naštvaná, protože si nemyslím, že by měl Vítek vidět mou dceru znovu. Uplynul rok od rozvodu, ale stále oba to hodně trápí. Připravila jsem narozeninovou oslavu. Zazvoní zvonek a jdu otevřít dveře.
Na prahu stojí moje dcerka s úsměvem a vedle Vítek září štěstím. "Překvapení!" jedním hlasem řekli. A pak jsem to pochopila. Před pár měsíci se dali dohromady, ale nechtěli mi to říct. Sami ještě netušili, k čemu vše povede. Ale teď se Katka a Vítek pevně rozhodli zkusit to znovu.“
Pečené vepřové s rýží "v jednom hrnci". Dobrou chuť
“Při stěhování k sestře jsem počítala s její pomocí. A ukázalo se, že chtěla, aby byla pro ni chůvou”
Jak vypadají rodiče a sestra nejkrásnějšího tureckého herce Buraka Özçivita
Nejznámější ukrajinský kocour Stepan, který dobyl Britney Spears a Valentina, je nyní také uprchlíkem
Dřív jsme psali:
Babička nebude sedět v nemocnici s vnukem, ale viní dceru, že má nemocné dítě
„Rozhodla jsem se už dávno, že nebudu mámě říkat o nějakých zprávách, protože to pro mě bude noční můra!“ říká Andrea, které je sedmadvacet let.
“Prostě jsem kvůli tomu nemohla mlčet! Starší dítě je velmi nemocné a brzy potřebuje operaci, a já jsem musela tuto operaci poměrně dlouho odkládat. Problém původně byl, že jsem nemohla najít člověka, který by po operaci seděl dva týdny v nemocnici se synem. Sama nemůžu, protože trávím čas doma s mladší dcerou, která ani do školky nechodí. Nemůžu ji nechat samotnou doma,“ řekla žena.
„A proč by se manžel o syna nestaral? Nemohou mu kvůli tomu dát dovolenou v práci? Manžel má v posledních letech práci neoficiální, takže mu za dva týdny pobytu v nemocnici nikdo nezaplatí. Nejen, že mu takovou dovolenou nikdo nevyplatí, ale ještě mu hrozilo propuštění, pokud se dva týdny neobjeví na pracovišti. Vzhledem k tomu, že já sama se v tuto chvíli nikam nedostanu, je lepší, aby manžel nezkazil vztahy se svým šéfem.“
Andrea a její manžel měli dvě děti a nemysleli si, že je bude tak těžké udržet. Nejstaršímu synovi je v tuto chvíli šest let a v tomto věku dítě ještě není dostatečně soběstačné, aby mohlo ležet samo v nemocnici, a Andrea teprve před rokem porodila dceru, se kterou sotva může jít do nemocnice za synem a starat se o něj. Přitom její matka, když vidí celou složitost situace, se rozhodně nespěchá s něčím pomoci. Původně dceři říkala, že nemá mít druhé dítě, dokud manželé nebudou mít dostatek peněz na péči o děti.
Andrea matku neposlechla a od té doby jí matka přestala pomáhat, a navíc jí při každé příležitosti připomíná, že je to její vina, když se rozhodla porodit druhé dítě. Matka manžela nemůže nabídnout svou pomoc, protože žije v jiném městě a přichází v nejlepším případě na Vánoce.
Nemá vlastní bydlení, švagr také nemá oficiální práci, a také na pronajatý byt jde velká část příjmů, musí kvůli tomu hodně šetřit! Vyčítala jí to pravidelně její matka. „Už jsem vám říkala, že se na pomoc ode mě nemůžete spolehnout, už před rokem jsem vás varovala, že toto druhé dítě zatím nepotřebujete!“ říkala maminka.
Babička mohla jen občas sedět se starším vnukem, ale za celých šest let jeho života se babička s vnukem viděla jen třikrát. A ani tak nemohla zůstat s vnukem o samotě déle než pět hodin. Maminka Andrey přitom svého vnuka neustále lituje a říká, že nemá s rodiči štěstí, když si na péči o něj nenajdou čas.
Andree se takový styk matky s vnukem nelíbil a neustále se s ní hádala, protože chápala, že se babička tímto způsobem snaží dítě obrátit proti rodičům. Nakonec si Andrea uvědomila, že je nejlepší vůbec nežádat mámu, aby seděla s vnukem, pokud s ním komunikuje na podobná témata.
„Před pár týdny jsem byla znovu u lékaře a ten mě upozornil, že pokud budeme operací odkládat, zdravotní stav syna se jen zhorší, což je lepší nepřipustit," říká Andrea. Nakonec už nezbylo než znovu požádat matku, aby seděla s vnukem. “Viděla jsem spoustu příběhů lidí, kteří odkládali operaci a v jednu chvíli se nemoc natolik zhoršila, že operace musela být provedena velmi naléhavě a také s rizikem smrtelného výsledku.“
„Velmi mě překvapilo, když řekla, že souhlasí s tím, že bude sedět s vnukem, ale zároveň nás nezapomněla označit za naprosto lhostejné ke zdraví dítěte rodiče, kteří se o syna vůbec nezajímají. Nejzajímavější je, že jsem se milionkrát zeptala, zda po operaci určitě přijede do nemocnice za vnukem, s čímž také milionkrát souhlasila. Pak jsem šla s klidnou duší k doktorovi a stanovili jsme si termín operace.“
„A právě před pár dny jsem se znovu dovolala své matce, abych varovala, v jakém počtu by měla sbalit věci do nemocnice, přičemž by měla být ještě vyšetřena lékařem, aby se ujistila, že může být vpuštěna k vnukovi, ale matka na to odpověděla příliš agresivně, že se nebude vyšetřovat a obecně je to pro ni příliš obtížné, takže odmítá sedět s vnukem.“
Matka Andrey nadále označuje dceru za příliš hloupou, protože podle jejího názoru dcera neustále v životě dělá nějaké chyby. Ale mluví správně? Nebo by babička měla aspoň někdy věnovat pozornost vnoučatům a trochu pomoci své dceří?
