Nedávno se Libuše vdala a rozhodla se představit mě svému manželovi. Nepozvala mě svatbu, a pak mi došlo proč. Prostě žádná svatba nebyla, načmárali své podpisy do matriční knihy, ověřili je podpisy svědků, vypili se svědky lahev šampaňského a oslava skončila.
Taková „ekonomická varianta“ nebyla způsobena nedostatkem peněz a Libuše a její manžel vydělávají slušně, pouze mají společnou vášeň pro hromadění peněz.
Přišla jsem přesně včas, potkala oslavence a předala mu dárek.
Hosté, včetně mě, ani neskrývali své zklamání při pohledu na křehké obložené chlebíčky, aby zaplnily prostor na roznášce. Tomáš s úsměvem vzal ze spodní police vozíku láhev suchého vína a nalil ji do sklenic.
Libuše radostně zvolala:
- No, blahopřejte našemu hrdinovi dne!
Hosté neprojevovali žádné nadšení se spásnými projevy, snažili se schovat jeden za druhého. Pak manželka, aby zachránila situaci, popřála svému muži zdraví sama. Situace se trochu vyjasnila, když hostitelka oznámila, že nyní bude podávat teplá jídla.
"Můj švagr si uspořádá mejdany na naší chatě bez povolení"
“A co moje máma. Jak zjistila, že tchyně a tchán nedávají peníze, hned prohlásila, že to taky nebude dělat”
"O víkendech nepotřebuji vnoučata"
"Nesouhlasila jsem s mámou, teď jsem pro příbuzné špatná"
Vozík odjel do kuchyně a vrátil se s malými talířky. Na každém z nich ležel řízek úměrný talíři a nakrájené plátky brambor, pokryté listem zelené bylinky ... Teplá jídla odpovídala počtu hostů.
Z nápojů, kromě té samé láhve vína, nebylo nic jiného, než čaj. Mezi zachmuřenými tvářemi přítomných zářily optimismem pouze tváře Libuše a Tomáš. To je však logické. Přinesli dárky, nemuseli utrácet peníze na stůl, prasátko se doplní, vše je podle plánu!
Nestihla jsem to první. Když viděla dětskou sadu, „vzpomněla si“ na naléhavou záležitost a dalo by se říci, že z akce utekla.
Myslím, že nyní se Libuše přesune z kategorie známých do kategorie „takové vzdálené“. Takovou chamtivost jsem ještě neviděla.
Dřív jsme psali:
"Kvůli nezvaným hostům jsem zůstal bez volného víkendu"
Asi nejvíce vadí nečekaný host, který přijde bez vyzvánění v jediný den volna. Jak vyřešit takovou situaci a naučit lidi být taktičtější? O tom si dnes promluvíme.
Byl to můj jediný den volna, abyste si uvědomili, jak je to situace. Chtěl jsem se setkat se svou přítelkyní a trochu si odpočinout, ale najednou někdo zazvonil na dveře. Na prahu stáli neznámí lidé. Manželský pár. Vypadali na 40-45 let. Byl jsem překvapený.
„Ahoj Michale. Proč nás nezveš dovnitř? Štefane, věci můžeš odnést dovnitř," nařídila žena. „Kdo jste vy? Vůbec jsem na vás nečekal a nezval jsem vás do svého domu, takže s věcmi nespěchejte!“ odpověděl jsem.
„Michale, co to děláš? Nepoznal jsi příbuzné? Jsem sestřenice tvého tatínka. A tohle je můj manžel Štefan. Teď přijde i můj syn. Jako dítě jsi si s ním hrál, pamatuješ?“ zeptala žena.
Celé dětství jsem žil na vesnici. Do města jsem se přistěhoval už po škole. A po přestěhování se tam nevrátil, protože moji rodiče zemřeli. Tuhle ženu jsem si vůbec nepamatoval. A jejího syna, se kterým jsem si údajně hrál jako dítě, ještě víc.
„A co chcete?“ zeptal jsem se. „Musíme někde přespat. Syn chce se stěhovat do města. Dokud se to kolejemi nevyřeší, bude u tebe bydlet. Nevadí ti to, že jo?“ zeptala sestřenice tatínka. Však ji čekalo nepříjemné překvapení!
„Jsem proti. Nechci, aby v mém bytě žili cizí lidé. Vy se mnou nemáte nic společného. I když jste sestra mého otce, nic to neznamená," odpověděl jsem. Žena začala řvát, a zároveň říkala, že je její syn studentem, který nemá kde bydlet.
Proto už naplánovala, že bude žit v mém bytě nějakou dobu. „Tvůj táta byl dobrý člověk. Vždycky mi pomáhal. A ty se chováš neuctivě k příbuzným. Jsme jedna rodina. Ty nás nepřijmeš?“ se slzy v očích řekla žena.
„Promiňte, ale nemám hostel ani ubytovnu. Vidím vás poprvé, takže s vaším synem žít nebudu. Mám své plány. Mohl jste mi aspoň zavolat, protože jste mi zkazili jediný den volna a nedali jste mi spát,“ dodal jsem.
Žena se mě pokoušela zmanipulovat tím, že vypouštěla slzy. Ale není tak snadné mě omotat kolem prstu. Navíc je opravdu neznám a nic jim nedlužím. Odešli po velkém skandálu bez rozloučení. Chápu, že čistě teoreticky mohou být našimi příbuznými, ale copak jim něco dlužím?
