Do určité chvíle jsem si myslel, že práce horníka je nejtěžší. Přišel jsem domů a zhroutil se na pohovku.
- Jiří, svého syna. Už mi padají ruce, je takový těžký.
- Nemáš svědomí. Sedíš celý den doma, pořád mě chceš, abych to řešil s Davidem? Celý den jsem strávil v dole.
Žena tiše šla do kuchyně.
Za půl roku zemřel náše příbuzná ve vesnici, museli jsme přijít na pohřeb a sepsat všechny dokumenty. Julie byla její jediná vnučka, vychovávala ji, a tak nemohla než jít. Rozhodli jsme se, že půjde ona a já si dám pár dní volna a zůstanu s dětmi.
S dětmi jsem zůstal sám. Dokonce mě to potěšilo - tři dny volna. Do večeře jsme leželi s malými v posteli, pak jsme jedli polévku, kterou den předtím uvařila manželka. Po vydatném obědě jsem se rozhodl ještě hodinu chrápat.
Prostřední syn usnul, zbytek mi dal bojkot. Večer ale rychle usnuli. Ale neměli čas se projít, ale nestihli jsme to.
Bylo těžké označit ráno za dobré. Starší jsem krmil chlebíčky a mladší potřeboval mléčnou kaši. Začal vařit. Ale vyhořela. Syn odmítl sníst tuto kaši. Ohřál jsem mléko a podal mu housku.
Jednoduchý recept na výživnou a aromatickou polévku s červenými fazolemi
Módní soupeření: Španělská královna a žena, které ona předala cenu, přišly ve stejných šatech
Proč se Abba rozpadla: Příběh legendárního švédského kvarteta
"Jako plyšová hračka": nejmenší pudl na světě
Začali jsme se oblékat na procházku. Starší se oblékal sám, prostřednímu jsem trochu pomáhal, ale s mladším jsem musel makat. Jakmile jsem začal oblékat punčocháče nejmladšímu, prostřední se zeptal na záchod.
Zatímco nejmladší byl oblečen, u prostředního byl „nouzový stav“. Začal ho oblékat..
—Jsem celý zpocený! - křičí nejstarší syn.
A tady jsme na ulici. Je to každý den nebo jednou za měsíc? Doufal jsem, že to byla naše první a poslední procházka v takové skupině.
Přišli jsme z procházky. Hora věcí – kdy to rozebrat? Dobře, bylo potřeba nakrmit nejmladšího. Starší stále mlčeli, to byl můj trumf.
Zatímco jsem loupal brambory, děti stály na uších. Křičely, dělaly rámus, plakaly. Byli jsme po obědě. A hned mě napadlo - co vařit večer?
Dal jsem vývar vařit a ležel. A pak se probudím ze strašného zápachu spáleniny.
Po večeři jsem se rozhlédl po bytě a snažil se přijít na to, kdo ten nepořádek způsobil. Konečně jsem se dostal k uložení dětí do postele. Cítil jsem z nich nepříjemný zápach - zapomněl jsem je umýt. Všechny jsem hodil do koupelny, vykoupal a převlékl. Starší s průměrem okamžitě usnuly.
Pak jsme ztratili dudlík. Víte, jaké to je ztratit před spaním dudlík? David plakal nepřetržitě, protože bez dudlíku ani nešel spát.
Běžel jsem k sousedce přímo v pyžamu. A hodiny jsou skoro půlnoc.
— Jiří, proč jdeš tak pozdě? ona se ptá.
— Zachraň mě! Potřebujeme dudlík! David pláče, bez ní neusne.
Sousedka dala starý.
Přijdu domů - a tam všichni tři křičí. Ztratily tatínka… Umyl jsem dudlík a předložil ho Davidovi. Všichni usnuli. Chytil jsem se za hlavu a ještě jednou se rozhlédl po té prasečí chlívě, podíval jsem se na oblohu a zašeptal:
— Bože, odpusť mi. Slibuji, že své ženě pomůžu, jen kdyby se co nejdříve vrátila.
Musel jsem uklidit, ale omdlel jsem přímo na podlaze. Ráno jsem se probudil a začal dávat věci alespoň trochu do pořádku. I když jsem nevěděl, kde začít.
A pak se otevřou dveře - vrátila se moje Julinka.
— Jste živí? usmála se.
Objal jsem ji a nechtěl ji pustit. Pomohla mi uklidit a řekla mi, že se jí dokonce podařilo najít kupce na dům. Celkově to zvládla skvěle. Požádal jsem ji, aby si koupila 30 dudlíků, abych je už nikdy neztratil.
— Miláčku, kdybys zůstala další den, byl bych na psychiatrickém oddělení!
Od té doby mám za to, že práce matky je nejtěžší. A horník ... to je klid!
Dřív jsme psali:
"Teď jsme s mým bývalým manželem milenci. Scházíme se tajně. Jeho žena nic neví"
– Holka, ty mě ohromuješ! Vypadáš o 10 let mladší, zamilovala ses?
Dana byla vždycky zvědavá, ale tentokrát neměla na výběr, musela se zeptat kamarádku na tisíc otázek! Přítelkyně se dlouho neviděly, teď se potkaly ve své oblíbené kavárně, objednaly si ten nejlepší dezert a kávu.
Dana věnovala pozornost ne tak novému účesu, šatům a štíhlé postavě, ale Vlastiným očím, které zářily štěstím. Je nepravděpodobné, že by někdo řekl, že Vlasta je matkou tří dospělých dětí, kterým je 17, 18 a 20 let.
– Ano, je lepší řasy prodloužovat, jinak mě unavovalo je malovat každý den.
– Kdo to je? Určitě máš chlapa! Ne dívala ses do zrcadla tak často po dlouhou dobu, pravděpodobně ještě před svatbou…
— Bernard.
– Cože?! Myslíš Bernarda? Chodíš se svým bývalým manželem? Nebo je to jiný Bernard?
– Představ si, můj přítel teď je bývalý manžel.
– Tý jo! A co děti? Co říkají?
– Nikdo nic neví, jsi první. Scházíme se tajně.
– Počkej. Odešel před dvěma lety, protože měl poměr s jinou ženou. Odpustila jsi mu? Řekni mi to!
– Ne, Dano, neodpustila jsem. Sama nevím, jak se to stalo... Slavili jsme narozeniny našeho syna, kulatiny, 20 let... Pak jsme se spolu probudili. Teď jsem jeho milenka a dostávám všechno, o co mě během manželství připravil. Dává dary, svou pozornost, mluvíme jako bychom neměli minulost.
– Ale žije s jinou! Svědomí tě netrápí?
– Upřímně? Ne. Myslela si, že nebude potrestána? Kdybych teď nebyla s Bernardem, mohl být na mém místě někdo jiný. Ať chce, jak chce, máme společné tři děti, stále se potkáme.
– To jsou ale novinky, kámoško! Mstíš se?
– Ne. Nežádám, aby se ke mně Bernard vrátil, všechno místo nás dělá osud. Jsem pro Katku jako bumerang.
V tu chvíli si Vlasta vzpomněla, jak se před dvěma lety rozvedla s manželem. Měla všechno: manžela, děti, domov, byli šťastní a nic nepotřebovali.
Pak se objevila Katka, a poslední roky manželství se pro Vlastu staly opravdovým trápením. Žena nemohla prožít den v klidu, aby nenásledovala svého manžela a čekala, až ukáže svou slabost. Ale to je všechno minulost. Teď Vlasta přemýšlí, jestli udělala dobře, když se stala milenkou svého bývalého manžela…
