Nemoc ji rychle žrala, ale stále byl čas najít léky. Bral jsem jakoukoli práci na částečný úvazek, dokonce i v noci.
A pak jsem dostal šanci odjet do zahraničí. Promluvil jsem se svou ženou. Vše jsme probrali, tak mě pustila, sama musela do nemocnice.
Práce se ukázala jako obtížná. Musel jsem jít spát pozdě a vstávat před úsvitem. Jízdní řád byl hrozný, žádná komunikace, jako bych byl v pekle. Občas mluvil s manželkou. Odpovídala, že je vše v pořádku, i když jsem z jejího hlasu chápal, že tomu tak zdaleka není. Trpí.
Přežil jsem měsíc práce - další dva byly před námi. Peníze, které jsem dostal, jsem okamžitě poslal manželce, aby zaplatila léčbu. Neměl jsem dostatek vitamínů, neviděl jsem slunce, byla šílená zima, začal jsem hodně hubnout.
Směna se blížila ke konci, ale došlo k nehodě – jeden z parťáků spadl ze střechy a ukázalo se, že má zlomeninu obou nohou. Je dobře, že přežil. Moje pracovní vytížení se však zdvojnásobilo. Musel jsem pracovat ještě víc. Nakonec jsem se dočkal slíbeného dne návratu.
Hodil jsem věci do bytu a spěchal do nemocnice za manželkou. A když jsem tam přijel, doktor řekl, že ji před měsícem propustili. Zpanikařil jsem a začal jsem jí volat, ale telefon nikdo nezvedal. Běhal jsem po celém městě a hledal ženu, až jsem potkal našeho souseda.
Řekl mi, že manželka a její matka šly k jedné z léčitelek, aby ji postavila na nohy. Sotva našel její adresu. Začalo mi docházet, že to všechno byl podvod. Babička bydlela na předměstí.
Šel jsem k babičce na dvůr, vešel jsem dovnitř a uviděl tchyni. Zeptal jsem se jí, co tu dělají, a ona mě začala odhánět a říkala, že sem nepatřím.
Začal jsem ji odstrkovat a pak se k ní přidalo několik dalších žen. Vyhrožoval jsem jim, ale oni mě neslyšeli. Vyhrožoval jsem, že zavolám policii, dokud neodešli. Manželka ležela v ložnici a propukla v pláč:
Lenka manžela našla bohatého. Jenže tchyně si ji nikdy nechtěla přiznat
Děti přivezly matku do starého domku na vesnici bez jídla, a odjely: Po půl roce jí dcera zavolala
Jak vypadá manželka nejkrásnějšího araba světa
"Jako plyšová hračka": nejmenší pudl na světě
– Prosím, pomoz mi dostat se odsud.
Tehdy jsem se tak naštval! Křičel jsem na tchyni a ptal se, proč sem sakra zatáhla moji ženu? Odpověděla, že věří v pomoc této babičky, všechny peníze, které jsem poslal své ženě, moje tchyně dala těmto lidem a nechala dceru tady.
Chce na ně přepsat i bydlení. Je dobře, že je byt zapsán na mě. Okamžitě jsem vzal manželku domů. Tchýně za námi křičela:
– Proč mě nenecháš léčit mou dceru?
V hrozném hněvu jsem na ni zakřičel:
– Tady nejde o léčbu, ale o šarlatánství!
Prodali jsme náš byt a přestěhovali jsme se ke kamarádovi. Léčba ale ženě pomáhá. Je dobře, že tito šarlatáni neměli čas jí moc ublížit. S tchýní nekomunikujeme – takovou podmínku jsem stanovil manželce. Její lehkovážnost a důvěřivost mě přišla draho. Tchyně si stále myslí, že svou dceru mohla zachránit. Díky bohu, že jsem se vrátil ve správný čas.
Redakce také doporučuje přečíst:
Babička nebude sedět v nemocnici s vnukem, ale viní dceru, že má nemocné dítě
„Rozhodla jsem se už dávno, že nebudu mámě říkat o nějakých zprávách, protože to pro mě bude noční můra!“ říká Andrea, které je sedmadvacet let.
“Prostě jsem kvůli tomu nemohla mlčet! Starší dítě je velmi nemocné a brzy potřebuje operaci, a já jsem musela tuto operaci poměrně dlouho odkládat. Problém původně byl, že jsem nemohla najít člověka, který by po operaci seděl dva týdny v nemocnici se synem. Sama nemůžu, protože trávím čas doma s mladší dcerou, která ani do školky nechodí. Nemůžu ji nechat samotnou doma,“ řekla žena.
„A proč by se manžel o syna nestaral? Nemohou mu kvůli tomu dát dovolenou v práci? Manžel má v posledních letech práci neoficiální, takže mu za dva týdny pobytu v nemocnici nikdo nezaplatí. Nejen, že mu takovou dovolenou nikdo nevyplatí, ale ještě mu hrozilo propuštění, pokud se dva týdny neobjeví na pracovišti. Vzhledem k tomu, že já sama se v tuto chvíli nikam nedostanu, je lepší, aby manžel nezkazil vztahy se svým šéfem.“
Andrea a její manžel měli dvě děti a nemysleli si, že je bude tak těžké udržet. Nejstaršímu synovi je v tuto chvíli šest let a v tomto věku dítě ještě není dostatečně soběstačné, aby mohlo ležet samo v nemocnici, a Andrea teprve před rokem porodila dceru, se kterou sotva může jít do nemocnice za synem a starat se o něj. Přitom její matka, když vidí celou složitost situace, se rozhodně nespěchá s něčím pomoci. Původně dceři říkala, že nemá mít druhé dítě, dokud manželé nebudou mít dostatek peněz na péči o děti.
Andrea matku neposlechla a od té doby jí matka přestala pomáhat, a navíc jí při každé příležitosti připomíná, že je to její vina, když se rozhodla porodit druhé dítě. Matka manžela nemůže nabídnout svou pomoc, protože žije v jiném městě a přichází v nejlepším případě na Vánoce.
Nemá vlastní bydlení, švagr také nemá oficiální práci, a také na pronajatý byt jde velká část příjmů, musí kvůli tomu hodně šetřit! Vyčítala jí to pravidelně její matka. „Už jsem vám říkala, že se na pomoc ode mě nemůžete spolehnout, už před rokem jsem vás varovala, že toto druhé dítě zatím nepotřebujete!“ říkala maminka.
Babička mohla jen občas sedět se starším vnukem, ale za celých šest let jeho života se babička s vnukem viděla jen třikrát. A ani tak nemohla zůstat s vnukem o samotě déle než pět hodin. Maminka Andrey přitom svého vnuka neustále lituje a říká, že nemá s rodiči štěstí, když si na péči o něj nenajdou čas.
Andree se takový styk matky s vnukem nelíbil a neustále se s ní hádala, protože chápala, že se babička tímto způsobem snaží dítě obrátit proti rodičům. Nakonec si Andrea uvědomila, že je nejlepší vůbec nežádat mámu, aby seděla s vnukem, pokud s ním komunikuje na podobná témata.
„Před pár týdny jsem byla znovu u lékaře a ten mě upozornil, že pokud budeme operací odkládat, zdravotní stav syna se jen zhorší, což je lepší nepřipustit," říká Andrea. Nakonec už nezbylo než znovu požádat matku, aby seděla s vnukem. “Viděla jsem spoustu příběhů lidí, kteří odkládali operaci a v jednu chvíli se nemoc natolik zhoršila, že operace musela být provedena velmi naléhavě a také s rizikem smrtelného výsledku.“
„Velmi mě překvapilo, když řekla, že souhlasí s tím, že bude sedět s vnukem, ale zároveň nás nezapomněla označit za naprosto lhostejné ke zdraví dítěte rodiče, kteří se o syna vůbec nezajímají. Nejzajímavější je, že jsem se milionkrát zeptala, zda po operaci určitě přijede do nemocnice za vnukem, s čímž také milionkrát souhlasila. Pak jsem šla s klidnou duší k doktorovi a stanovili jsme si termín operace.“
„A právě před pár dny jsem se znovu dovolala své matce, abych varovala, v jakém počtu by měla sbalit věci do nemocnice, přičemž by měla být ještě vyšetřena lékařem, aby se ujistila, že může být vpuštěna k vnukovi, ale matka na to odpověděla příliš agresivně, že se nebude vyšetřovat a obecně je to pro ni příliš obtížné, takže odmítá sedět s vnukem.“
Matka Andrey nadále označuje dceru za příliš hloupou, protože podle jejího názoru dcera neustále v životě dělá nějaké chyby. Ale mluví správně? Nebo by babička měla aspoň někdy věnovat pozornost vnoučatům a trochu pomoci své dceří?
