Ráno po svatbě: "Zlato, kde je moje snídaně?"

V důsledku toho šli na matriční úřad, podali žádost a o měsíc později se vzali. Uspořádali skromnou oslavu, žádný patos a velkolepé oslavy. Oslavili, šli domů, nechali hosty v restauraci.

S největší pravděpodobností se jen málo znali, jejich vztah byl založen na vášni. Ráno po probuzení se Mirek Terezy zeptal:

– Zlato, ještě spíš? Kde je moje snídaně?

– Co tím myslíš? – Tereza byla zmatená.

– Jako co? Nyní jsme manželé, všechno je jinak. Ty děláš svou práci, já dělám svou. Jsem živitel rodiny a tvé místo je v kuchyni. Už mám hlad. Kde je moje snídaně?

– Co to je za vtipy? – Tereza nemohla pochopit.

– Můžu vzít v úvahu, že jsme včera přišli pozdě a usnuli, ale stejně musíš vstát z postele a rychle něco uvařit a pak můžeme jít nakupovat, něco ti dám. OK? – Mirek se usmál a políbil Terezu.

Tereza osmažila vejce a klobásu, uvařila kávu, jak by věděla, co snída její nový manžel? Mirek se s chutí nasnídal.

– Pěkná omeleta, ale takový salát nejím, prosím, dej ho pryč. – Muž snídal v posteli.

Tereza si odnesla salát. Sama nejedla – nebyla zvyklá snídat brzy. Šla se do vany učesat a nalíčit, protože Mirek miloval upravené dívky. Pak šli do obchodu, Mirek jí koupil náušnice s diamanty – Tereza zbožňovala zlato.

– Zlato, myslím, že budeš chovat se slušně? – zeptal se Mirek manželky. Na což neodpověděla.

Od té doby se novomanželé snažili urovnat rodinný život. Mirek učil svou ženu, jak být dokonalou hospodyní, a Tereza si řekla, že se s ním nemá hádat.

Mirek věřil, že normální manželky se nikdy nehádají se svými manželi, nevměšují se do jejich rozhovorů, věnují se všednímu životu a domácnosti, potkávají své muže nalíčené, upravené.

Viděl to ve filmech, což je pravděpodobně důvod, proč se rozhodl uvést to do reality. Místo toho slíbil, že svou ženu zasype dárky.

Terezina trpělivost vydržela několik týdnů. A pak se rozhodla, že už toho bylo dost. Myslela jsem si, že není služebná. Sbalila si věci a odešla. Mirek za ní zavolal:

– No tak padej! Každá chce být na tvém místě!

Redakce také doporučuje přečíst:

"Matka a sestra chtějí, abych utratila všechny peníze, jen abych uzdravila svou příbuznou, ale sami nepomohou"

V tuto chvíli se mnou matka ani sestra nebudou komunikovat, ale jen proto, že jsem řekla pravdu. Od té doby, co jsme se pohádali, nás začali považovat mé blízké příbuzné za největší sobce, kteří se vůbec netrápí tím, jak se dítě bude cítit.

Jenže maminka a sestra ani auto prodávat nebudou, aby alespoň nějak pomohly s léčbou, jako by se jich tato situace vůbec nedotkla, a my s manželem musíme kvůli zdraví neteře přijít o svůj majetek. V rodině jsem se nenarodila sama, mám ještě sestru, která je o pár let starší než já a nikdy jsme s ní nemohli najít společnou řeč.

Každý náš dialog se měnil v nějaký skandál. V dětství jsem s ní chtěla vylepšit vztah, sestra se na mě jen zlobila a ve všech situacích mě obviňovala. Když jsme byli teenageři, jsem se ani nepokoušela se sestrou nějak vyjít, komunikace s ní mě nezajímala, protože jsem měla své přátele, se kterými jsem vycházela mnohem lépe.

Pokud se někomu něco v životě stalo, obvykle jsem se informace o své sestře mohla dozvědět od maminky, nikoli osobně od sestry. Ve stejném roce jsme obě měly svatby, jen ona měla svatbu na jaře a já na začátku podzimu. Jakmile jsem se vdala, začala jsem s manželem spořit na bydlení, zatímco se moje sestra jednoduše přestěhovala ke svému manželovi, který měl v té době prostorný byt.

O dětech jsme ani neuvažovali, protože od začátku jsme měli cíl — pořídit si vlastní bydlení. Myslela jsem, že moje sestra bude mít dítě dřív, ale ona na dětí taky nemyslela. O pár let později měla sestra s manželem nové auto a my jsme s manželem konečně nashromáždili dost peněz na vlastní bydlení.

Mohli jsme si ještě před rokem a půl pořídit jednopokojový byt, ale v tak malém bytě jsme moc bydlet nechtěli, takže jsme si chtěli našetřit alespoň na dvoupokojové bydlení. Za pár měsíců moje sestra otěhotněla, dítě chtěla s manželem mít mnohem dříve ale kvůli nějakým zdravotním problémům to museli odložit.

Maminka taková zpráva potěšila nejvíce. Začala nás také nutit, abychom měli dítě, protože jen jedno vnouče matka nechce. Nereagovala jsem na slova matky, protože jsme si téměř našetřili na vlastní bydlení. Když sestra porodila dítě, bylo jasné, že se narodilo s vrozenou nemocí a na jeho léčbu potřebovala obrovské množství peněz.

Všechno se dalo vyléčit operací, ale byla strašně drahá. Hradit by se musela nejen jedna operace, ale i rekonvalescence, která by trvala nejméně půl roku. Sestra se velmi bála o zdraví novorozeného dítěte, a tak se na operaci dohodla hned po porodu. Matka se sestrou se rozhodly vzít část svých odložených peněz a nezapomněly mě požádat.

Sestru a synovce jsem opustit nechtěla, manžel také, takže jsme jim dali sto tisíc korun na léčbu. Ale místo poděkování sestra s matkou jedním řekli: „A to jsou všechny vaše peníze? Na byt jste si šetřili, takže musíte mít mnohem víc peněz, proč nám je nedáte? Je vám vůbec jedno, že se novorozený synovec necítí dobře?“

V reakci na to jsem se nehádala, protože sestra nedávno měla porod a neustále stresuje kvůli nemoci dítěte. Ale stejně nebudu dávat všechny své úspory na synovce. Ať jsem se snažila matce a sestře vysvětlit cokoli, nechtěli mě poslouchat, protože počítali s tím, že dám všechny své úspory a vzdám se svého snu, koupit si vlastní byt.

Zaslechla jsem na svou adresu tolik urážlivých slov o sobectví, ale zdá se mi, že sobci byli jen moje a máma, kteří věřili, že jsme s manželem museli zapomenout na své plány a dát všechny peníze na léčbu synovce.

Když jsem se ptala, proč by pak v takovém případě neprodali nové auto, které by jednoznačně dokázalo celou operaci zaplatit, sestra jen řekla, že bez auta je pro ně mnohem těžší s dítětem dojet do nemocnice. Velmi zajímavě se ukazuje, že sestře a jejímu manželovi je líto něco prodat kvůli léčbě vlastního dítěte a my jim s manželem musíme dát náš milion a půl, který jsme šetřili téměř pět let.