“Synovec má zdravotní problémy a bratr se snachou si nechtějí toho všimnout“

Chápou, že jejich dítě je retardované a potřebuje léčbu, ale problémy ignorují.

Těhotenství bylo opravdu těžké. Kateřina strávila téměř celou dobu v nemocnici, protože se lékaři snažili dítě zachránit. Bratr ji hyčkal a všechny problémy řešil, aby mohla odpočívat a myslet na své blaho. Celá naše rodina byla na nervy, protože jsme se báli o nenarozené dítě.

Dítě se narodilo v pravý čas. Žádný z lékařů nezaznamenal komplikace a ujistil rodiče, že miminko je absolutně zdravé.

Jakmile se synovec narodil, bratr a jeho žena se rozpadli na rodičovství. Jsou to opravdu výborní rodiče.

V té době jsem už byla zkušená matka – měla jsem dvě děti. Proto jsem si nejprve začala všímat, že můj synovec má něco se zdravím. V 5 letech neuměl komunikovat s dětmi. Hrál na postranní čáře a všechny ignoroval. Pokud se k němu někdo přiblížil, okamžitě se stáhl. Dokonce jsem zavolala svého syna k sobě a zeptala se, proč si nehráli s Maxem. Řekl, že on sám se s nimi nechtěl bavit.

Měl problémy s řečí, neuměl vyjádřit svůj názor a často se odmlčel. Rozhodla jsem se promluvit s bratrem a říct mu, co mě trápí. Poradila jsem mu, aby vzal syna k lékaři, než bude pozdě.

— Mám zdravého syna. Na co jsi přišla? Nejsi lékař, abys určovala diagnózy! Můj bratr se na mě otočil.

— Proč tak reaguješ? Neurazila jsem vaše dítě, jen jsem vám doporučila, abyste to zkontrolovali, aby mohl klidně spát. Nebudeš si to pak vyčítat? Mému synovi bylo diagnostikováno opoždění vývoje ve 3 letech. Dokonce jsme chodili do opravné třídy. Není v tom nic ostudného. Ale zavírat oči před problémem nemá smysl.

Rozhodla jsem se promluvit se svou snachou. Kateřina však byla stejného názoru jako její manžel. Argumentovala tím, že její syn je jen stydlivý.

Když jsem zjistila, že ho pošlou do běžné školy, byl jsem ohromena. Kvůli svým zásadám riskují zdraví dítěte. Takové děti potřebují speciální přístup a speciální rehabilitaci, aby se problém odstranil. Ale samozřejmě je jednodušší zavřít oči a dělat, že se nic neděje.

Také se nepodařilo předat informace prostřednictvím mé matky. Ona a můj bratr jsou jedno. A jak můžu být? Umýt si ruce a myslet na rodinu?

Dřív jsme psali:

„Máš hodně peněz. Mohla bys připsat bydlení svému synovci.“ Jak musela stařenka hledat dům pro svého vnuka

– Myslím, že jsme všechny rodičovské povinnosti splnili, – řekla matka a podívala se na Boženu a Mariana.

– Získali jste díky nám vzdělání, bydlení a teď můžeš dělat, co chcete.

Božena velmi často začala navštěvovat svou matku, která zůstala úplně sama, když její otec zemřel.

Boženě bylo jedno, že se k matce musela pravidelně více než hodinu dopravovat městskou hromadnou dopravou, protože věřila, že je povinna podporovat matku v teto době.

Manžel nezačal chodit s Boženou na schůzky s tchyní, která pravidelně požadovala vnoučata, Božena ho přestala nutit. Jednou dívčina matka řekla novinu:

– Tvůj synovec se bude brzy ženit! Řekl ti o tom Marian něco?

– Ne, nic jsem neslyšela, – odpověděla Božena matce.

Božena nečekala, že to od své matky uslyší, protože nedávno její komunikace s Mariánem úplně zmizela, takže o jeho životě nic nevěděla.

Dívka se o život svého bratra nezajímala z toho důvodu, že již několik let po sobě věnuje velkou pozornost své práci, od té doby si s manželem vydělali velkou sumu a koupili si bydlení v soukromém sektoru, kde se opravují ještě nebyly dokončeny.

Nenajde si čas na nic jiného než na kutily a výlety za maminkou, od které občas slyší něco nového o svém bratrovi. Obecně vzpomínala na svého synovce Božena jako poslední, ale její matka mluvila o jeho svatbě z nějakého důvodu.

– Pamatuješ si, v jakém bytě bydlí Marian s manželkou a dvěma dětmi? Když se tvůj synovec ožení, bude se potřebovat s manželkou někam přestěhovat, ale přestěhování k rodičům rozhodně nepřipadá v úvahu... Zdá se mi, že v této situaci můžete pomoci a připsat bydlení svému synovci, jelikož jste se s manželem přestěhovali do soukromého domu. Navíc pro vás je to velmi malá ztráta, – řekla o svém návrhu Boženě matka.

– Mami, vlastně by se Marian měl zamyslet nad tím, kde bude bydlet jeho syn, protože taková je situace. Toto bydlení nechávám svému dítěti, které se také může náhle oženit a bude potřebovat i bydlení, kam se pak s rodinou přestěhuje?

– Proč tam ale nemůžeš svého synovce a jeho ženu alespoň na chvíli pustit? Pamatuješ si, jak jsme ti s otcem koupili tyto byty? Je vám teď líto bydlení, na které jste nevydělali ani korunu?

– Mami, my teď neříkáme, kdo komu co koupil. Tento byt patří mně a mému manželovi, takže si sami určujeme, kdo tam bude bydlet a kdo ne!

Jak Božena předpokládala, o pět let později se rozhodl oženit i její syn, a tak se s manželkou přestěhoval právě do domu, který Boženina matka žádala dát synovci.

Je snadné pochopit, že Božena už neudržuje kontakt se svou rodinou, protože v sobě chovali zášť vůči své sestře, která se podle jejich názoru chovala velmi sobecky, ale jejich názor dívce vůbec nevadí, protože má větší starosti o své rodině.