-O čem to mluvíš? Co takhle pár dní? Nebo si myslíš, že to zachrání situaci? Strávíš ty osobně celý měsíc doma s naší dcerou?
- Proč se ptáš? Pracuji, - říká Tadeáš. Samozřejmě je to náš společný domov, jen maminku nezvu tak dlouho, aby tu byla. Chápu tě a pravděpodobně se ti to nebude líbit.
- Porod mám já přes tři týdny, ne ty. A nejsi to ty, kdo bude mít operaci, vyjmou ti dítě, po kterém se budeš muset vyrovnat s dalšími dvěma dětmi. Mluvili jsi s tchýní? Souhlasila by vůbec s tím? Ano, svou první vnučku vlastně nezná a nepozve ji k sobě, ale její dům je v pořádku, čistota, sterilní podmínky!
- To je pravda! - manžel začal vrčet, - A tvoje matka poruší tyto podmínky a já bych nechtěl, aby moje dcera žila v naprosto nehygienických podmínkách!
Vypadá to tak, že mám naplánovaný císařský řez. Také jsem porodila svou nejstarší dceru. A byl to můj manžel, kdo mě přemluvil k dalšímu miminku. A pochybuji, že s tím bylo nutné souhlasit. Vždyť on pracuje od rána do večera a já musím zvládat už dvě děti. A když mi matka na pár dní pomůže, situaci to nevyřeší. Ale mohla by převzít nejstarší dceru a na nějakou dobu mě vyložit. Je jí už 5 let. Na uzdravení by mi stačil měsíc.
Manželovi však nemohu nic dokázat. Dává dárky tchyni, ale snaží se nechodit na návštěvu - je znechucený. Jedeme s dcerou k mamince, beru naše auto a navštěvuji ji. A loni se manžel postavil proti tomu, abych nechala dceru s matkou.
- Kdy tam bude hlídat svou vnučku? Má spoustu věcí na práci a všude je špinavé.
- Nechovám se jako moje máma. Ano, a máme k tomu možnost. Udržuji dům dokonale čistý. Hlavně, že máme jen dva pokoje. Teprve nyní je nepravděpodobné, že bude možné po operaci zvládnout dvě děti.
- Když jsi mě požádal, abych ti porodila syna, hodně jsi prosil, a teď mi děláš nervy?
- Poslouchej, jestli jsi tak netrpělivá, můžeme najmout chůvu na dva týdny. Ať přijde a pomůže ti. Souhlas?
Pečené vepřové s rýží "v jednom hrnci". Dobrou chuť
Polská dívka Bonda: Jak dnes žije a podporuje Ukrajinu Izabella Scorupco
Proč se Abba rozpadla: Příběh legendárního švédského kvarteta
"Jako plyšová hračka": nejmenší pudl na světě
- Když jsem měla jedno dítě, nic jsem ti neřekla. A teď budou dva. A nechci domů zvát cizí lidi. Víc by mi vyhovovalo, kdyby naše dcera zůstala s mojí matkou.
- Jo, a pak se vrátit s vši? - se zašklebil manžel.
- Stalo se to někdy? - začala jsem být otrávená.
- Jsi připravena zbavit se své vlastní dcery? Co když se to stane tentokrát? Raději mě nech odvézt Alice k matce, možná neodmítne.
- Jo, samozřejmě, zaplatí někomu, aby jí pomohli.
- Poslouchej, vyrostl jsem s ní normálně, navíc v čistém domě je to lepší než ve stodole. Kromě toho tvoje matka nemá volný čas.
- Poslouchej, kdy se ti zklidní hormony? ptá se manžel.
A musím být nervózní, protože jsem se rozhodla pro druhé dítě. Proč jsem do toho šla?
Dřív jsme psali:
„Tchýně ti pomáhala, když byla na nohou. Když teď leží, musíš si ji jednoduše vzít k sobě." Sebrala odvahu a řekla všechno
Aleš a Kamila se vzali ve věku 21 let, byli stejně staří. V té době byli oba studenti, veškerý volný čas se snažili přivydělávat.
Mladá žena dělala doma manikúru, její manžel pracoval jako nakladač v obchodě vedle domu. Nevydělávali moc peněz, nechtěli se zadlužovat, a tak udělali skromnou svatbu. Jako hosté byli jen rodiče a pár přátel.
Ihned po promoci dostali manželé práci podle oboru. Ještě dva roky bydleli v pronajatém pokoji na koleji a pak jim rodiče Kamily dali peníze na urychlení procesu koupě bytu. K tomu prodali svou garáž. Do té doby si mladí manželé naspořili nějaké peníze, a tak byli rádi, že se jejich sen konečně přiblížil.
Právě v této době se starší sestra Aleše měla vdávat. Bylo jí už 30, rodiče byli rádi, že jejich dcera našla své štěstí. Dáda vždy snila o tom, že její svatba bude velkolepá a bohatá. K tomu se rodiče rozhodli vyměnit svůj třípokojový byt. Alešovi slíbili, že část peněz dá na pořízení vlastního bydlení, aby si nebral půjčku. Manželé z radosti nenašli místo pro sebe, začali si vybírat bydlení v centru města.
Jakmile si rodiče Aleši a Dádě vyměnili bydlení, dali dceři milion a syn místo slíbených 500 dostal jen 200 tisíc. Teď o bydlení v centru nemohl ani snít, omezil se na koupi dvoupokojového bytu na okraji města. Aleš nemohl uvěřit, že mu to matka udělala, přestal s ní komunikovat.
Po 10 letech došlo v Alešově rodině ke změnám. S Kamilou vychovali dvě děti, finanční potíže jsou minulostí, život se zlepšil. Před pár lety mi zemřel otec a matka ochrnula na mozkovou mrtvici. Syn se od své matky nestěhoval, najal jí zdravotní sestru, zaplatil všechny náklady a Kamila převzala odpovědnost za nákup jídla pro tchyni. Dáda se dokázala rozvést s manželem, našla si nového ženicha. Jen se mu teď bojí říct, že maminka leží, potřebuje péči, protože to může ženicha vyděsit.
A tak Dáda před týdnem zavolala své snaše, aby k ní vzala maminku. Kamila kategoricky odmítá, finančně dost pomáhají, navíc jejich životní podmínky s Alešem jim neumožňují přijmout jiného člověka, navíc ochrnutého. Kamila sebrala odvahu a řekla sestře svého manžela vše, co si o ní myslí. Jejím hlavním argumentem bylo, že jí neustále více pomáhala tchyně, a tak bylo její povinností maminku pohlídat. A vůbec ji nezajímá, co si o ní Dáda bude myslet zároveň.
