Obecně jsme nikdy neměly vztah založený na důvěře. Nikdy jsme nebyly kamarádkami, ale alespoň jsme se bezdůvodně nehádaly. Byla jsem však hluboce přesvědčena, že v případě jakéhokoli problému mě maminka podpoří. Chtěla jsem věřit, že se neodvrátí, neposlechne a neporadí. Po svatbě se naše komunikace nezlepšila. Moje matka přijala mého manžela dobře, ale chovala se ke mně chladně. Okamžitě začala strkat nos do naší rodiny a snažila se vše vést. Dokonce nám chtěla zorganizovat svatbu sama, aby vše bylo tak, jak si maminka přeje. Pak jsem uvěřili milované osobě a nechala situaci být, protože jsem se s ní nechtěla hádat.
Když jsme se vzali, rozhodli jsme se odjet na dovolenou, ale z našich plánů sešlo. Uvědomili jsme si, že kvůli karanténě nebude možné se ze země dostat, a tak jsme se rozhodli odložit výlet na lepší časy. A můj manžel navrhl najít nějaké domácí lázni a trochu si odpočinout. Souhlasila jsem s ním. A samozřejmě jsem se chtěla o svou radost podělit s maminkou.
— Chci jít s vámi! - řekla máma.
Nejdřív jsem si myslela, že je to maminčin humor. Tuto frázi však znovu zopakovala a upřesnila, kam jdeme. Vím, že moje matka sama nikam na dovolenou nejela. Ale je to můj problém? Co jí bránilo jít do nějakého sanatoria nebo zorganizovat výlet s kamarádkou? Ta je v této věci zásadní. Celé ty roky makala a ani nepomyslela na přestávku, a pak se najednou probudila. Je přesvědčena, že člověk by neměl odpočívat sám. Jako kdyby se mu něco stalo, nikdo mu nepomůže. Spíš má dojem, že odpočinek pro mou matku je spojen s opuštěným ostrovem.
Odmítla jsem svou matku. Tak řekla, že ji nemůžeme vzít s sebou. Vysvětlila jsem, že chceme trávit čas spolu a odpočívat bez příbuzných. Koneckonců, tohle je cesta na líbánky, ne obyčejná dovolená.
Tři týdny mi matka dělala nervy a snažila se mě přesvědčit. Když uslyšela další odmítnutí, byla mnou uražena.
— No, vezměte mě s sebou! Nebudu vás rušit. Usadím se ve vedlejší místnosti a nebudu k vám běhat každý den. Odpočívejte jak chcete, nebudu vám zasahovat! Maminka volala znovu, když už jsme byli na kufrech.
Nabídla jsem mámě svou pomoc. Pozvala jsem ji, abychom společně zašli do cestovní kanceláře a vybrali pro ni letenku. No, jaký má smysl sahat nám za ocas? Ale matka to samozřejmě odmítla. Sbalili jsme se a odešli. Doufala jsem, že po návratu se usmíříme. Ale bohužel.
Jak teď vypadá po zhubnutí kdysi nejtlustší holčička na světě
“Klokan přiletí v březnu”: Leoš Mareš bude trojnásobným tatínkem. V jakém je Monika měsíci
„Jak jim to podařilo“: Holandsko je první zemí, ve které nejsou žádné toulavé psi
“Pravý recept huculského banošu, pokušení před ním není možné odolat”: jednoduchý recept ukázala sousedka
Od té doby uplynul rok. S manželem se opět chystáme na cestu a chce s námi jet i moje maminka. Od předchozí urážky se ještě nevzdálila, ale to jí nebrání o to požádat. Věří, že jsme s manželem povinni ji tentokrát vzít s sebou, abychom odčinili naši vinu.
Dřív jsme psali:
“Matka původně slibovala, že pomůže s hlídáním vnoučat, ale nyní odmítá”
Opakovaně jsem slyšela, že byste si nikdy neměli půjčovat peníze od příbuzných nebo jim. Údajně to vždy vede k hádkám a neshodám v rodině.
Před 6 měsíci byla moje matka nečekaně propuštěna. A společnost byla uzavřena. Matka ještě není v pokročilém věku – bylo jí sotva přes padesát. Do důchodu je daleko. V té době jsem pečovala o druhé těhotenství a nejstarší dceři bylo 2,5 roku. Chtěli jsme s manželem, aby byl věkový rozdíl mezi našimi dětmi minimální.
Moje matka se po ztrátě práce dostala do deprese. Chodila na pohovory, ale všichni ji odmítali – potřebovala mladé zaměstnance, čerstvou krev a ne každý nabízel přijatelné pracovní podmínky. Se dvěma dětmi je to těžké. Pomalu problémy narůstaly, nestíhala jsem uklízet, vařit. A manžel pracuje od rána do večera.
Manžel pochopil, že je to pro mne těžké. V důsledku toho o měsíc později můj manžel navrhl, abych se obrátila o pomoc na svou matku. Koneckonců sedí bez práce, proč by nám nemohla pomoci? Všichni totiž svým dcerám zpočátku pomáhají.
Inspirovala jsem se tímto nápadem. Ale neodmítla bych někoho, kdo by šel s dětmi na procházku, zatímco já si doma udělám pořádek a uvařím něco k obědu nebo večeři. Rozhodli jsme se to konzultovat s rodiči. Samozřejmě jí za to zaplatíme. Máma potřebuje peníze. Kromě toho s námi ztrácí čas. A oznámili jsme výši měsíční platby za 3 pracovní dny v týdnu - 10.000 Kč.
Maminka byla spokojená, tatínkovi to nevadilo. Dohodli jsme se a rozešli se. Od toho dne šlo všechno špatně. Maminka k nám zprvu pravidelně chodila včas.
Po několika týdnech se však moje matka začala vyhýbat svým povinnostem. Buď je silný déšť a ona nechce z domu, pak se zvedl tlak, pak ji bolí hlava. A tak jsem zůstala bez pomoci. V důsledku toho přišla jen pětkrát za měsíc. Mluvila jsem s manželem a přesvědčila ho, aby jí dal všechny peníze. Zaklel a řekl, že to není fér. Myslela jsem, že se polepší. Nic se však nezměnilo.
Výsledkem je to, co máme: neplní své povinnosti, není to pro mne jednodušší. Manžel se zbláznil a mluvil s tchyní, varoval, že naše smlouva byla ukončena a takové služby už od ní nepotřebujeme. Matka je uražená a nevolá mi. A můj manžel se na ni urazil. A přestali jsme mluvit.
Kdo by to byl řekl, že vše dopadne takhle. Jak budovat vztahy - netuším. Navíc opět při hledání chůvy.
