“Jakmile jsem se podruhé oženil, ex začala dítě obracet proti mně”

První se rozhodla obrátit dítě proti mně. Nyní všemožně vymyslí, abych se synem nekomunikoval. Nechápu, proč to dělá?

Rozvedli jsme se po vzájemné dohodě. Nedošlo k žádným přestupkům ani zradě. Právě jsme si uvědomili, že náš vztah ztroskotal, takže nemá smysl se dále vzájemně mučit.

Svými hádkami a skandály jsme dítěti jen kazili život. Proto se rozhodli rozvést a jít vlastní cestou. V té době bylo mému synovi 5 let. Udělali jsme maximum, abychom mu usnadnili přežití našeho rozvodu.

Mluvil jsem se synem, kdy jsem chtěl. Markéta mi dovolila ho přes noc vyzvedat. Nebyly v tom žádné skandály. Vždycky jsem ji zachránil a ona zachránila mě. Všechno bylo tak dokonalé, že i já jsem byl v šoku. To opět potvrdilo, že nám rozvod udělal dobře.

Když se Markéta vdala, byl jsem šťastný jen za ni. Jen jsem se bál o svého syna, protože jsem nevěděl, jak bude reagovat na nového muže v domě. Zdá se, že se dali dohromady a našli společnou řeč.

Letos jsem se rozhodl pro svatbu. Markéta o tom věděla. Navíc se syn s mou novou ženou dobře znal, protože jsme spolu často trávili víkendy. Po svatbě s bývalou se však začaly dít nevysvětlitelné věci. Rozhodla se poštvat svého syna proti mně.

Udělat sraz s dítětem je nyní téměř nemožné. Vždycky si vymyslí nějaké výmluvy a dělá všechno pro to, aby se na mě syn urazil. V poslední době dokáže volat a křičet do telefonu, že mě nenávidí. Okamžitě jsem si uvědomil, že je to práce Markéty, protože před tím jsme měli se synem velmi dobrý vztah, postavený na důvěře a vzájemném porozumění.

Ze slov mého syna jsem zjistil, o co jde. Ukázalo se, že bývalá mu řekla, že brzy budu mít nové dítě a stane se pro mne nepotřebným. Přirozeně jsem zavolal Markétu, aby promluvila a vysvětlila, že se chová hloupě. Svému synovi také dal jasně najevo, že narozením dítěte naši komunikaci nijak neovlivní. Miluji ho a vždy milovat budu, i když spolu s jeho matkou nežijeme.

Pokud se ex bude takto chovat i nadále, setkáme se u soudu. Nechci s tím vším začínat, ale nedokážu ukončit komunikaci se svým vlastním dítětem. Nechce se syna dobrovolně vzdát? U soudu prokážu své právo ho navštívit. Prostě nemám jinou možnost.

Moje nová žena říká, že Markétu pohání žárlivost.

Dřív jsme psali:

“Toto je naše dítě, ale shodou okolností se narodilo jiné ženě”

Bez ohledu na to, kolik fanoušků měla Alice, vždy záviděla úspěchy jiných lidí.

Jenom ona je chytrá, krásná a dokonalá holka. Když se jedna z jejích spolužaček, Tereza, zamilovala do syna učitele matematiky Aleše, Alice nemohla tuto porážku přežít.

Terezu ale její okolí považovalo za milou a upřímnou dívku, otevřenou a přímočarou. Ano, neměla bystrý a vyzývavý vzhled. Ale zároveň to není žádná ošklivá holka – jen skromná studentka.

Syn paní učitelky, když jednou navštívil svou matku, viděl v dívce tuto diskrétní krásu. V té době už studoval leteckou školu.

A začali se scházet, zamilovali se do sebe. Každý obdivoval svůj pár – krásný, mladý, šťastný. Tereza dokončila školu a šla studovat jako zdravotní sestra do jiného města, které se nachází poblíž. A Aleš už absolvoval vojenskou školu. Svatba byla tedy naplánována na konec zimy.

Ve stejné době Alice opustila studium na univerzitě, protože neměla čas na studentský život - dostala se do osobních vztahů, získala proslulost a opustila studium. Rozhodla se obrátit svou pozornost na Alexandra. Vedl ji sportovní zájem. Navíc se rýsovaly vyhlídky na získání nadějného pilota jako manžela.

Alice se rozhodla svést Alexandra za každou cenu. Všichni mladí lidé byli opilí, ten chlap nedokázal odolat kouzlu svůdkyně. V důsledku toho všem žvanila o tom, co se stalo.

Když Tereza dorazila, celé město už bzučelo. A dívka se zlomeným srdcem se vrátila na místo svého studia. Svatbu zrušila. Aleš prosil nevěstu, aby mu odpustila. Plakal, činil pokání ze svého činu, ale Tereza zůstala neoblomná:

- Nemohu odpustit, zlomil jsi mi srdce. Už nemám žádnou víru.

Aličino jednání bylo logické a konzistentní. Po chvíli oznámila své těhotenství. Aleš se nechtěl oženit.

- Ale co dělat s dítětem? křičela svůdnice pateticky. Jak ho mohu sama vychovat?

Paní učitelka jí navrhla:
- Porodíš, dáš nám a sama hledej své štěstí dál. Miminko vychováme.

Aleš byl na službě a na podzim měla Alice syna. Ukázalo se, že dítě mělo malformace a nemohlo chodit.

Rodiče a teta Alice trvali na tom, aby dítě zůstalo v nemocnici. Co by byla mladá dívka bez manžela, aby měla postiženého syna? Odmítla ho, rozhodla se, že ji čeká zářná budoucnost, a odešla domů. Po příjezdu začala šířit fámy, které lékaři přehlédli a dítě se narodilo mrtvé.

O rok později Terezu navštívila její kamarádka. Šli se projít po nábřeží, najednou dívku někdo omylem postrčil – poblíž hučela opilá společnost. Dívka se otočila a v davu poznala Alici.

- Tady je! - křičela.

- Koho myslíš? - ptá se Tereza.

- Matka toho dítěte, která ho opustila a odešla z nemocnice.

Tereza tedy zjistila, že syn Aleše a Alice přežil a žije v sirotčinci s postiženými lidmi. Když její kamarádka odešla, Tereza šla za nepovedenou tchyní a vše nahlásila. Ale vzal svého syna z dětského domova.

Aleš byl u armády a Tereza vystudovala lékařskou školu a šla pracovat jako zdravotní sestra na klinice. Často navštěvovala babičku, měla syna Aleše ráda. Postupně se rozhodla přestěhovat do domu svého bývalého snoubence a pomáhala babičce s péčí o dítě.

Po dvou složitých operacích v hlavním městě, dlouhé době rehabilitace a neustálé péči o děti kolem tří let se miminko už snažilo vstát a dokonce i chodit. A byla to Tereza, které říkal mami. Žena se rozbrečela.

Po víkendu se Tereza rozhodla, že se pojede podívat, jak se jim daří. Poblíž domu potkala Aleše se synem.

Terezko! Je to těžké pro mne a mého syna bez vás! Už neodcházej. Moc nám chybíš. Budeš mou ženou? Bez tebe nemáme klid. Toto je naše dítě s tebou, které právě porodila jiná žena.

Poté se Aleš vrátil do služby s plnohodnotnou rodinou.