A začala křičet:
- Proč mu dáváte všechno nejlepší? A auto k výročí a bydlení přepsat. Proč ne já? Nepotřebuji byt a auto?
Maminka s kamennou tváří seděla na židli a nehodlala svou dceru uklidnit:
Ještě ti nebylo ani 20. A Mirek potřebuje auto, protože pracuje daleko. Kromě nočních klubů a večírků, nejsi ničím zaneprázdněna.
Tatínek mlčel.
- Chtěl se tedy oženit, kde žijí s Katkou?
- Zde se ožení a vydělá si na vlastní bydlení!
- Když mu totiž teď zajistíme bydlení, před svatbou, tak se o něj v případě rozvodu nebudou muset dělit. Až se vdáš, dáme ti bydlení.
Dcera začala plakat ještě víc a zavřela se v pokoji.
Lenka manžela našla bohatého. Jenže tchyně si ji nikdy nechtěla přiznat
Příběh ze života: "Nevím, jak dlouho ještě vydržím. Moje žena z roztomilého zajíčka se změnila v manipulátorku"
Jak vypadá manželka nejkrásnějšího araba světa
"Tělo se zbláznilo, mléčné žlázy začaly rychle růst": Slečna s největšími prsy na světě se dostala do Guinessovy knihy rekordů
Za deset let.
Eliška měla v plánu jít domů, protože byl večer, ale vyrušilo ji zvonění telefonu. Volala maminka. Posledních pět let nebyly v kontaktu. S největší pravděpodobností je to důležité.
- Ano, mami?
- Eliško, dcero, máš čas?
- Ne, mluv.
- Chtěla bych tě požádat o pomoc. Jde o to, že potřebujeme hodně peněz. Nikdo jiný nepomůže.
Dceru to velmi překvapilo.
- Mami, chceš mě požádat o peníze?
- Přesně tak.
- Ale co Mirek? Tak se ho zeptej. Dluží vám to.
Na druhém konci linky bylo ticho. Po chvíli řekla matka.
- Takže potřebuje peníze. Měl nehodu a poškodil cizí auto. Potřeba vykoupit.
- Eliška se zamyslela.
- Proč nezastaví dům, který jste darovali? Na dluh to stačí.
- To nebude fungovat. Dřív se snažil starat se o své podnikání, byt je již zastaven. Situace je beznadějná.
- Co říká? Proč řešíte jeho problémy? Je to už dospělý muž, umí se dostat ven sám.
- Je ho škoda, manželka se na něj zlobí, vyčítá.
- Vychovali jste ho tak.
Eliška od začátku chtěla na bratrovy problémy nemyslet. O týden později však zavolá matce:
- Mohl bych pomoci Mirkovi. Kupte jeho dům. Sice ne za tržní cenu, ale ne zadarmo.
- Mirkovo bydlení? Proč?
- Líbí se mi. Zaplatím bance a on bude mít trochu víc. Před uzavřením kupní smlouvy, ale mají stornovat přihlášku k pobytu.
- Ale kde ji budou mít?
- U vás.
- Maminka to vyzvedla o pár dní později.
Mirek souhlasil.
- Proč se neozval?
Ano…
Jasně.
Když Eliška koupila byt, byla Mirkovi odebrána hypotéka a své rozhodnutí oznámila bratrovi:
- Můžeš tu žít ještě chvíli. Jen mi zaplať nájem. Nebude to drahé.
- Kolja zíral na svou sestru, ale mlčel.
Matka zavolala večer.
- Pronajímáš byt svému bratrovi? Jsi normální?
- Když potřebujete peníze, tak utíkáte ke mně, ale pokud budete užívat cizí majetek, tak je to v pohodě?
Copak nechápeš, že Mirka propadly těžké časy!
Pak ho nechte, ať se přestěhuje k vám. Zkrátka dávám čas na rozmyšlenou 2 dny. A pak budu muset hledat další nájemníky.
Bratr souhlasil. A pravidelně uzavírají se sestrou smlouvu o pronájmu bytu. Rodiče na sebe vzali dluhy za nehodu. Na nové auto nebyly peníze. A Eliška dál s rodinou nekomunikuje.
Stala se ale majitelkou samostatného bytu v dobré čtvrti. A ceny rostou. Brzy bude muset Mirek vyčlenit ještě více na pronájem. Pronájem svého bývalého domu.
Dřív jsme psali:
“Připrav se. Máma a bratr přijdou, budou rozdělovat tvůj byt”
Mám tetu Lenku, mladší sestru mé matky. S matkou nekomunikovali – z útržků matčiných rozhovorů jsem si uvědomila, že teta od matky vzala dědictví.
Věděla jsem, že mám sestřenici a bratrance, Vaška a Viktorku. Pamatuji si, jak jsme si jako malí hráli.
Moji rodiče se měli velmi rádi, otec celý můj dospělý život nosil maminku v náručí a zasypával ji květinami. Myslím, že táta se nikdy v životě nedokázal vyrovnat s nepřítomností mámy.
Ihned poté, co můj otec vstoupil do dědického práva na matčinu polovinu bytu a já jsem se vzdala svého podílu v jeho prospěch, sepsal na mě darovací smlouvu na celý byt. Jeho čin mě překvapil, ale řekl:
— Pak pochopíš. Hlavně je neposlouchej – budou lhát.
A po pohřbu neuplynulo šest měsíců, jak mi Viktorka psala a řekla, že má pro mě důležité informace. Za týden přijela.
— Máš to tu pěkný. Škoda, že se budeš muset brzy stěhovat. Pojďme do kuchyně a já ti to řeknu.
Viktorka mi řekla, že Vašek je můj bratr z otcovy strany. Nevěděla přesně proč. Ale právě kvůli tomu babička všechno přenechala své nejstarší dceři Lence a nerozdělila to mezi ni a mou matku.
A vypadá to tak, že táta se nejprve balil Lenku, a pak, když otěhotněla, ji opustil a vzal si moji mámu.
- Máma a Vašek přijdou sem, budou rozdělovat tvůj byt. Připrav se.
- Děkuji za upozornění, Viktorko. Ať přijdou, pokud chtějí.
Uložila jsem Viktorku ke spánku a sáma jsem usnula. Spím docela citlivě a probouzela jsem se z toho, že někdo šustil papíry. Otevřela jsem oči a uviděla jsem Viktorku, jak se s baterkou na telefonu prohrabává mým stolem.
Ráno už Viktorka nebyla a vchodové dveře byly otevřené. Zkontrolovala jsem a vše se zdá být na svém místě. O pár dní později mi zavolala teta Lenka a byla opilá.
— Cože, přesvědčila jsi tátu, aby ti napsal darovací listinu, že? Podvedla jsi svého bratra, nestoudně. Oženil se a žije v pronajatém bytě. Všechno je to chyba tvé matky. Nebýt jí, vzal by si mě. Musela se ukázat a všechno zničit...
Neposlouchala jsem ji, jen jsem zavěsila. Znovu se neozvala. Teta Lenka a Viktorka nikdy nedorazily. Viktorka jim prý řekla, že jsem ten byt dostala darem a oni se nemají čeho chytit. Po malé komunikaci s touto mazanou rodinou jsem pochopila, proč s nimi moje matka nekomunikovala - takoví příbuzní jsou horší než nepřátelé.
