"Je mi zakázáno rodit, a můj manžel snažně mě prosí, ať to zkusíme"

Lékaři nedávali vůbec žádné záruky a požadovali, abych těhotenství ukončila. Ale na vlastní nebezpečí a riziko jsem se rozhodla pro porod, který pro mě mohl skončit špatně.

Moc jsem si přála dítě, tak jsem to riskla. Asi jsem jen úplně nechápala důsledky.

Celé těhotenství jsem odsouvala špatné myšlenky a snažila se soustředit na něco pozitivního. Před resuscitací mě to ale nezachránilo. Děkuji lékařům, kteří vynaložili veškeré úsilí, aby mé dítě nebylo sirotkem.

Po prvním těhotenství mi lékaři zakázali na druhé dítě i jen pomyslet. Vzhledem ke všem zdravotním problémům jsem jako zázrakem přežila.

Toho všeho jsem si byla vědoma, takže jsem si ani nepřipouštěla myšlenku znovu riskovat. Nechtěla jsem se loučit se životem v tak mladém věku.

Nedávno manžel začal mluvit o druhém těhotenství. Nejdřív jsem si myslela, že má takový smysl pro humor, protože si se mnou prošel celým tím peklem.

Viděl, jak trpím, mezi životem a smrtí. Zřejmě se rozhodl, že mě ponese i tentokrát, takže můžeme riskovat.

Připomněla jsem mu slova lékařů, ale to jeho rozhodnutí nezměnilo. Podíval se na mě svýma nevinnýma očima a řekl:

– Možna bychom to zkusili? Poprvé vše dobře dopadlo!

Takže je mu jedno, jestli zemřu? Lékaři vtipně dávali doporučení? Chce sám vychovávat dvě děti?

Když o tom řeknu manželovi, začne fňukat, že jsme snili o velké rodině a jedno dítě je málo. Nechci však takto riskovat.

Stojí za to zemřít nebo se stát invalidou?

V poslední době je pro mě těžké ovládat své emoce. Můj manžel předstírá, že je uražen, a je rozhořčený, proč se na něj vrhám.

Je pro něj „velká rodina“ důležitější než můj život? Dokonce jsem nabízela, že dítě adoptujeme, ale ne, on chce vlastní děti.

Manžel kňučí a stěžuje si. Neustále říká, že když to přešlo při prvním porodu, budu mít i teď štěstí, ale já si to nemyslím.

Navíc nechci, aby mé děti byly sirotky.

Myslím si, že jsem na pozadí stresu vůči manželovi vychladla. Stále častěji přemýšlím o rozvodu, protože tento člověk poslouchá jen sám sebe.

Už nechci slyšet jeho „zkusme to“, takže plánuji tento příběh ukončit. Jen musím počkat, až syn půjde do školky, abych se mohla zaměstnat.

Rozvedu se a budu žít v klidu a manžel ať si hledá zdravou a plodnou ženu, která mu navzdory všemu porodí.

Nelituji, že jsem se rozhodla pro první porod, ale ten druhý už je moc. A jelikož je manžel takový egoista, tak už nejsme na cestách.

Redakce také doporučuje přečíst:

Manželův otec vykopl snachu a kojence z domu. A nikdo nečekal, že všechno dopadne takhle

Dana zpočátku svého manžela, který mluvil o povaze svých rodičů, neposlouchala, protože tito lidé se dívku nijak zvlášť nezajímali.

Víc ji potěšilo, že může žít se svým milovaným a nikdo jim vzájemnou lásku nezkazí.

Dana do poslední chvíle doufala, že Maxim bude ji vždy chránit. Tak ráda souhlasila, že se přestěhují do domu jeho rodičů.

Dana se ani nebála, že se Maxim narodil ve velké rodině, naopak chtěla více komunikace.

Jen Dana už zpočátku neměla dobrý vztah se svým tchánem, který jí zakázal porodit holčičku a požadoval po ní pouze vnuka.

Maxim má ještě tři bratry, z nichž dvěma starším se podařilo mít děti, navíc se narodili chlapci, takže na ně byl tchán velmi pyšný.

Třetí bratr Maxima nechtěl odpovídat takovým požadavkům a opustil rodinu, jakmile se stal dospělým, protože se nechtěl snažit potěšit svého vlastního otce.

Jednou se Daně dokonce zdálo, že její tchán je velmi dobrý člověk, když prohlásil, že za předpokladu, že se narodí kluk, jeho výchovu převezme na sebe.

Rád by vychoval další vnoučata, ale bydlí dost daleko a tady jedno z nich bude bydlet ve stejném bytě.

Dívka si všimla, že se nikdo neodváží odporovat jejímu tchánovi, který vždy o všem rozhodoval za všechny, a tak se Dana rozhodla také neupozorňovat na sebe.

Myslela, že když je to v rodině akceptováno, bude se chovat jako ostatní. Dívka až po chvíli pochopila, proč jeden z Maximových bratrů opustil tuto rodinu co nejdříve a nechtěl zde žít alespoň do absolvování univerzity...

Jednou Dana začala se svým manželem konverzovat o dětech:

– Proč je pro vašeho otce tak důležité, aby se v rodině narodili jenom chlapci? Připadá mi, že rozhoduje o osudu vaší rodiny... Osobně bych si přála porodit holčičku.

– Sám tomu moc nerozumím, ale pokud to řekl táta, tak říká všechno správně, raději se s ním nebudu hádat. Navíc v naší rodině je již tradicí rodit chlapce, – odpověděl Maxim své ženě.

Dana považovala tento názor svého manžela za zvláštní, protože pohlaví nenarozeného dítěte si zpočátku nemůžete vybrat.

Dříve se Daně zdálo, že k tomu mají v rodině zvláštní důvod, ale ukázalo se, že tchán to tak prostě chtěl. Dívka o tom dokonce mluvila se svou tchyní, která Danu uklidnila:

– O dítě se bát nemusíš. Jsem si jistá, že budeš mít kluka, v naší rodině to tak bylo vždycky!

Když všichni dozvěděli o Danině těhotenství, dívka ani neuvažovala o tom, že půjde na ultrazvuk, už si byla jistá, že jako ostatní porodí syna. Celá rodina během devíti měsíců Daně těhotenství splnila všechna její přání.

Jen to nejhorší se stalo až po porodu, kdy holka ztratila vědomí a probudila se už na operačním stole, když Daně lékaři s radostí oznámili, že porodila dceru.

Tchán podle očekávání moc nechtěl snachu vidět, ale všichni ostatní byli ze vzhledu prvního potomka rádi.

Jednou v noci do jejího pokoje vtrhl Danin tchán a řekl jí, aby si dala všechny věci do kufru, a rychle odešla z bytu, protože svou vnučku už nehodlá snášet ve svém domě. Na ten hrozný den nikdy nezapomene...

Uplynulo několik let a Danin život se zcela změnil: konečně se jí podařilo najít vhodného partnera. Na svého bývalého si vůbec nepamatuje a ani on se o to, co se v jejím životě děje, nijak zvlášť nezajímá.