"Dárek jsem vybírala z celého srdce a snacha ohrnuje nos. A syn je na její straně, dohání mě to k slzám"

Ptala se mladých kolegů v práci, co je nyní v módě darovat, prohlédla si různé možnosti v online obchodech s dekoracemi a dárky. V důsledku toho se výběr zastavil na váze a obrázku.

Syn Pavly se snachou se nedávno nastěhovali do vlastního bytu, provedli opravy a teď slaví kolaudaci.

Byli pozváni přátelé, pak byli na návštěvě u Evy rodiče a teď přišla řada na ni. Žena nemohla přijít ve stejný den s tchány, protože hodně pracovala a nechtěla svou přítomností uvést svou snachu do rozpaků.

Syn řekl, že v jejich bytě není nic zvláštního, takže pohled na ni není moc zajímavý. Lhostejně jednou řek: "Jestli chceš, tak přijď na návštěvu."

Eva přivítala svou tchyni s prostřeným stolem. Z dárků se jí jednoznačně zhoršila nálada.

– Vůbec se ti můj dárek nelíbil? Dlouho jsem přemýšlela a vybírala, i konzultovala s mladými, co je lepší koupit. Bylo mi řečeno, že je to nyní v módě.

– Nevím, na co jste se ptali a jakého druhu mládež, ale tyhle věci nám vůbec nesedí. Máme jiný styl interiéru.

— Myslím, že obrázek by vypadal dobře v kuchyni. Nemyslíš?

Eva už na toto téma nechtěla mluvit a tchyně odešla domů. Myslela si, že snachu zase nemůže potěšit, bála se, že svůj názor vyjádří manželovi.

O několik dní později přišel navštívit svou matku sám Andrej. Přinesl jí dárky.

– Mami, tady ti Eva předala balíčky. Tyhle věci prostě nemáme kam dát, opravdu se nám nehodí.

– Páni. Nebojí se tedy tchyni urazit. Mohla by aspoň předstírat, že se ji to líbilo, a nevracet.

– Eva jen říká, že bychom měli být ke svým milovaným upřímní. Nepotřebujeme dávat drahé dárky, příště stačí dát peníze, koupíme, co se nám hodí. Promiň, ale vkus u tebe nebyl vždy příliš dobrý.

– Jak vidím, tebe žena rychle naučí, jak žít?

– Mami, máme s ní rodinu. Myslím, že bychom si měli rozumět, naslouchat přáním a prosbám.

– Poslední otázka, můžu? A když tvoje žena řekne, že jsem ve vašem světě zbytečná, co uděláš? Vezmeš mě do domova důchodců? Odvrátíš se?

– Co to mluvíš za nesmysly? Nebudu to poslouchat a ztrácet čas prázdnými řečmi. Je čas, abych šel.

Pavla jen seděla na židli, prohlížela si balíčky a pochopila, že syn na její poslední otázku odpověděl svým chováním.

Nedávno jsme psali:

„Proč jsi mi dala parfém? Myslíš, že páchnu?" rozhořčila se tchyně

Před třemi lety se Irena vdala z velké lásky. Josefovi rodiče nebyli proti jejich svazku, vztah se stal vřelým.

Mladá dívka se ze všech sil snažila potěšit rodiče manžela, protože vychovávali jejího milovaného Josefa. Nejprve se svého vyvoleného vyptávala na spoustu otázek, jaké dárky má máma ráda a jaké má nejraději barvy?

Josef v odpověď jen pokrčil rameny a odpověděl, že si nikdy nelámal hlavu nad tím, co jí má dát. Krátce před prázdninami kupoval, co mohl. Měla radost z jedné růže, dortu nebo cukroví.

V předvečer Nového roku koupila Irena po poradě s manželem parfémy pro maminku a tchyni jako dárek. Vybrala si ty, které milují.

Mladí manželé, kteří vše krásně zabalili, šli na návštěvu. Irenina maminka měla velkou radost, zrovna jí docházela její oblíbená vůně, takže dárek byl tak akorát. Jenže tchyně udělala skandál.

– Myslíš to vážně? Darovat parfém k tomuto svátku? Mimochodem, mám je, nebo se mi snažíte říct, že páchnu? Od vás, drahá snacha, je to netaktní.

Josef se snažil manželku chránit, říkal, že dárek pro ni vybírali společně. Máma jako by ho neslyšela, začala útočit jen na Irenu.

– Pokud nemáš žádnou fantazii, tak příště dejte standardní sadu – sladkosti a kytici květin. Pamatuj, že parfém není darek.

Ten večer se Irena cítila trapně, slova tchyně ji velmi urazila. Snažila se udělat něco příjemného, ​​ale tchyně to neocenila.

Na příští svátek se rozhodla nic nevymýšlet, jak říkala maminka, bude to tak – kytice a cukroví. Ale tchyně byla opět naštvaná.

– Jak tomu mám rozumět? Ireno, ty nemáš vůbec mozek? To není dárek, ale hloupá výmluva, kdo to dává mámě? Máte potíže s penězi? Ještě jednou opakuji, pokud není žádná představivost, je lepší dát peníze!

Všechny kameny opět letěly směrem ke snaše. Blížilo se výročí svatby manželových rodičů. Irena se bála i pomyslet, co si tentokrát koupí.

Manžel řekl, ať nic nevymýšlejí, dají peníze, když to řekla matka. Zabalili částku do krásné obálky a šli na návštěvu. A opět se jim to nepovedlo.

– Oh, bylo by lepší, kdyby nedávali vůbec nic. Za tyhle peníze si nemůžu koupit ani šaty.

– Mami, jaký máš nárok? Nech mou ženu na pokoji, dárky jsme vybírali pokaždé společně a ty jí vynadáš! Nepamatuji si, že bys mi to říkala, a já jsem si s dárky opravdu hlavu nelámal. Co je za problém? Pokud nechceš, nebudeme ti již nic darovat, budeme gratulovat pouze slovy.

Tak to udělali. Irena a Josef od nynějška se všemi svátky blahopřejí mamince výhradně telefonicky. Ne dárek, ale pro mnohé jen pohádka a sen.