Povinností dětí je myslet na starší rodiče. Tolik do nás investovali, když jsme byli malí! Nezapomínejte však ani na svou rodinu. Je velmi důležité najít nějakou prostřední cestu, aby otec s matkou pomáhali a neodmítali ostatní povinnosti.
Proč je důležité pečovat o seniory?
Miluji svého manžela-jsme spolu více než 20 let. Přesto jsou naše pocity stále živé. Jediné, co teď máme, je naše zásluha. Začínali jsme od nuly a teď se víceméně držíme nad vodou. Dříve jsme bydleli na vesnici.
Po svatbě se však rozhodli pro stěhování, protože město má více vyhlídek. Můj bratr zůstal na vesnici. Jeho rodiče mu pomohli postavit dům. Oženil se a stal se otcem. Roky ubíhaly. Když otec zemřel, matka zůstala úplně sama.
Snažila jsem se za ní často jezdit, ale sama jsem si uvědomila, jak je život v hlavním městě šílený. Na maminku jsme s manželem však nezapomněli. V době zahradních prací jsme vždy přicházeli, takže si není na co stěžovat.
Minulý rok se v naší rodině stala katastrofa. Shořel Mámin dům. Požár byl velmi silný, takže zůstal jen základ. Žít tam není možné. A tak jsme přemýšleli o maminčině stěhování. Máme jednopokojový byt, takže nemůžeme vzít mámu k sobě.
V zásadě bychom něco vymysleli, ale bratr se chopil iniciativy a řekl, že si ji vezme k sobě. Má velký dům a z vesnice se nemusí stěhovat. Život na venkově se mamince líbil víc. O několik měsíců později bratr zavolal a prohlásil, že ho tíží společné bydlení s matkou.
V podstatě jsem ho částečně chápala, protože má těžký charakter. Může se zničehonic urazit. Je těžké se s ní dohodnout, pokud má jiný názor. Manžel mi nemohl nic radit, ale předpokládal, že s ní taky ne.
Zvlášť v jednom. Rozhodli jsme se vzít na pár týdnů maminku, abychom jí ukázali město a trochu změnili prostředí. Maminka jen zářila štěstím. Žádné konflikty jsme neměli. Na bratra si však stěžovala — prý je na ni příliš hrubý.
Lenka manžela našla bohatého. Jenže tchyně si ji nikdy nechtěla přiznat
Příběh ze života: "Nevím, jak dlouho ještě vydržím. Moje žena z roztomilého zajíčka se změnila v manipulátorku"
"Jakub si líp vybrat nemohl”: Sara Sandeva se pochlubila společnou dovolenou s Jakubem Prachařem
"K mušketýrům se nedostali": kluci si ostříhali dlouhé vlasy. Teď je nikdo nepozná
Když přišel čas vrátit se, bratr toho nechtěl. Přišel s jiným řešením, které se mi doslova nevešlo do hlavy. Díval se na mámu bez kapky lítosti. V jeho pohledu nebylo ani poděkování, ani láska. Bratr trval na tom, abychom maminku umístili do pečovatelského domu.
Překvapilo mě, že maminka souhlasila. Nechtěla se kvůli takové maličkosti pohádat s vlastním synem. Navíc tam bude mít vždy společnost-nebude se nudit. Našla jsem pěkný penzion, ale nemohla jsem se rozhodnout, že tam vezmu mámu.
Můj manžel našel jinou cestu. Shromáždil všechny své úspory a koupil mamince domek na předměstí Prahy. V sousedství bydlela jeho matka, teď bude mít společnost. Pozemek byl malý, útulný.
Co je třeba pro osamělou důchodkyni. Se slzami v očích jsem poděkovala manželovi. Škoda jen, že si nesplnil svůj sen. Peníze sbíral na retro auto a utratil za nákup bydlení pro tchyni. Svého činu však nelitoval.
Nedávno jsme psali:
"Mám bydlet s mámou? Už jsem jí koupila byt a naléhám na ni, aby se odstěhovala"
Mám příliš málo volného času. Hodně pracuji, málo odpočívám.
Jakmile překročím práh svého domu, sním o tom, že se co nejdříve dostanu do postele nebo křesla, budu v klidu a pohodě sama se sebou.
Mám dvě děti, které studují na univerzitách v různých městech. Naučila jsem se vydělávat hodně, takže nevím, jaké to je „nedělat nic“.
Nedávno se do mého domu přistěhovala moje matka. Dům, ve kterém se nachází její byt, byl uznán jako nouzový, musela se odtamtud vystěhovat.
Neměla peníze na koupi nového bydlení, tak jsem jí dala dárek v podobě jednopokojového bytu na okraji města. K mému překvapení matka se stěhováním nijak nespěchala, i když říkala, že je za mou pomoc velmi vděčná.
Svou neochotu argumentovala tím, že je příliš osamělá, bylo by lepší si pronajmout byt a bydlet dál se mnou. Pro mě byla její touha nečekaným překvapením, věděla bych to hned, nic bych nekupovala.
Nedávno jsme s ní začali často hádat. Jednou jsem jí vyhrožovala vystěhováním přes soud a pak jsem ji vykopla.
Maminka se přestěhovala do svého bytu. Po pár dnech jsem se uklidnila, uvědomila jsem si, že jsem udělala chybu. Přišla k matce, požádala ji o odpuštění, plakala, dlouho s ní mluvila.
Snažila jsem se jí vysvětlit, že už jsem dávno člověk dospělý a potřebuji být sama.
Dohodli jsme se, že se budeme vídat vícekrát týdně, jelikož jsem skoro den v práci, a když přijdu domů, většinou jdu hned spát.
Navrhla jsem mamince, aby se přihlásila do nějakého klubu pro důchodce, seznámila se se sousedy, aby nebyla tak osamělá.
Nechtěla pochopit, že jsem unavená, tvrdě pracuji a chci jen strávit večer v tichu. Na nic jiného mi prostě nestačí.
Po našem rozhovoru se situace trochu zlepšila. Pak si moje matka uvědomila, že když hodně pracuji, znamená to, že mám miliony na bankovních účtech. Začala ode mě vyžadovat drahé dárky.
Nejprve chtěla podstoupit plastickou operaci, zpevnit pokožku obličeje a poté vyslovila svůj seznam přání, který zahrnoval auto, zuby, sanatorium a dovolenou v zahraničí.
Samozřejmě mi není škoda peněz pro svou matku, ale v první řadě mi záleží na mých dětech, jejich budoucnosti. Dokud budu mít sílu a možnost si tolik vydělat, chci jim zajistit start do osobního života.
Opět se schylovalo ke skandálu s maminkou, protože abych uspokojila její touhy, musím se ještě víc snažit a chci se nad sebou zamyslet. Za prvé se nemusím zlobit, potřebuji klid.
Jsem velmi překvapena její vytrvalostí. Má tolik energie, že neví, kam ji dát? Na jejím místě bych se věnovala nějakému osamělému muži.
Všechny tyto úzkosti mě přivedly k psycholožce a ta mi řekla, ať přijdu s maminkou, aby pochopila, že chci bydlet sama na svém území a nebudu tolerovat porušování svých hranic.
