Trávili jsme čas kocháním se pestrými barvami papoušků, veselými opicemi a jemným mlaskáním vody u malebného jezírka. Na konci naší cesty jsme došli k expozici hadů. Honza procházel kolem terárií, zastavil se před jedním a přimhouřil oči, aby viděl hada. Najednou se ke mně otočil s vážným výrazem ve tváři. „Mami, hadi vůbec nevypadají jako tvoje máma. Tak proč táta pořád říká babičce Kateřině královna hadů?" řekl, jako by položil otázku, která ho už dlouho trápila.
Najednou jsem ucítila, jak se mi barva hrne do tváří. Honzova slova odhalila nějaké tajemství, které jsem se náhle dozvěděla. Tuto nezvyklou „přezdívku“ musel můj manžel používat pro mou matku, která byla cenným členem naší rodiny, ale její výstřední povaha a originální styl mohly vyvolat různé reakce. Vymáčkla jsem úsměv a pokusila se Honzovi vysvětlit: "Zlato, táta říká babičce Kateryně "královna hadů", protože je to tak zajímavá a silná žena, jako královna ve světě hadů. Neznamená to, že je to skutečný had, je to jen způsob, jak vyjádřit, jak je výjimečná.“
Honza přemýšlel o mých slovech a kývl hlavou. "Tak to zní skvěle!" řekl s úsměvem. Pokračovali jsme v cestě po zoologické zahradě a já přemýšlela o tom, jak si i děti dokážou všímat a interpretovat jemnosti vztahů. Tato příhoda mi také ukázala, že naše rodinné vtipy a přezdívky mohou děti vnímat velmi odlišně. Dávat si pozor na to, jak komunikujeme a jaká slova používáme, zejména v přítomnosti dětí, se stává ještě důležitější.
Večer, když se manžel vrátil domů, jsem mu řekla o rozhovoru s Honzou v zoo. Oba jsme se smáli a diskutovali o tom, jak někdy mohou mít naše vtipy nečekané následky. Tato příhoda se stala další lekcí v našem rodinném životě, že laskavá a uctivá komunikace je důležitá nejen pro nás, ale i pro naše děti, které nás bedlivě sledují.
