Je tomu 25 let, co pohřbil svou milovanou manželku, a od té doby strávil nespočet hodin pod starými javory vzpomínkami. Kdysi se o jejich jednoduché svatbě mluvilo v celé vesnici. Nemoc ale vzala život jeho manželce, nedovolila jí dožít se šedesátky a Matouš zůstal v těžké osamělosti, daleko od svých dětí, které již vyrostly.
Matoušovo srdce se občas vrácelo k Ivetě, jeho první lásce, kterou v mládí nechtěně podvedl. Poté, co slíbil, že si ji vezme, aby studovat inženýrství a poté vstoupil do armády. Kontakt s ní byl ztracen a pátrání se ukázalo jako neplodné. Když Matouš dorazil k hrobu své ženy, požádal ženu, která tam pracuje, o koště, aby oblast uklidil. Tou ženou se ukázala Iveta.
Pod návalem dotazů řekla, že porodila dítě a stydíc se ho před příbuznými tajila. Laskavý, chromý muž, jejich soused, poskytl ji útočiště a ona se za něj později provdala. Jejich syn zemřel, když mu nebylo ani 19 let...
Když Iveta odcházela, Matouš plakal, utěšován tím, že se konečně dozvěděl o osudu své první lásky. I když se díky tomu necítil lépe...
