S tatínkem byli šťastní i moje dětí. Nedávno se ale objevila nové sousedka Marta. Ta se nastěhovala do sousedního domečku. Jak jsme zjistili, přivezly ji tam dětí, které doufaly, že babička nebude dlouho žit.
Však ve vesnici se její život hodně zlepšil. Začala pěstovat ovoce a zeleninu, které prodávala na místním trhu. Byla velice aktivní, ale její dětí ji skoro nenavštěvovali. Proto jsem se rozhodla jí pomoct, aby se necítila sama.
Někdy jsem jí přinášela potraviny, v některé dny jsem zvala ji na večeři. Však v poslední době se její návštěvy staly častějšími. To se začalo zdát přehnané, zejména s ohledem na skutečnost, že má rodinu, která by se o ni měla starat.
Když onemocněla, jsme se o ní starali. Však jsem potom nabídla, aby opustila svůj chalupu, a šla do domovu důchodců, kde se o ní denně budou starat. Mojí nabídku agresivně odmítla. Řekla, že se o ni postarají její dětí.
I když její návštěvy byly náročné a jednou jsem na í trochu řvala, cítila jsem se provinile. Chci se omluvit i přes obavy, že její každodenní prosby o pomoci budou pokračovat.
PŘIPOMÍNÁME: "ŠLI JSME S MANŽELKOU DO BANKY PRO HYPOTÉKU. A PAK ZAMĚSTNANEC UVEDL, ŽE HYPOTÉKA NA MÉ JMÉNO JIŽ EXISTUJE"
