S mojí starší sestrou se vždy zacházelo speciálně, kupovali ji nové šaty a investovali do její vzdělání, zatímco mě často přehlíželi. Přestože jsem byla ve studiu úspěšná, rodiče mé úspěchy neuznávali. Měla jsem nízké sebevědomí a nijak jsem se tomu nebránila. Přesto jsem dostala místo na nejlepší univerzitě.
Když moji rodiče tento úspěch neoslavili, ale navrhli mi, abych si sehnala práci, když nezískám stipendium, byla jsem v rozpacích. Přestěhovala jsem se na ubytovnu, kde jsem poznala svého budoucího manžela. Otěhotněla jsem při studiu na vysoké škole a s partnerem jsme se rozhodli pro svatbu. Moji rodiče to silně neschvalovali, dokonce ponižovali mě a tlačili k ukončení těhotenství.
Krátce po tom zkrachovali kvůli nákupu drahého auta pro mou sestru. Teď se mi ale narodil syn a manželova rodina nám naštěstí dala byt. Interakce mých rodičů se mnou se stala ještě povrchnější. Postupem času se naše rodina rozrostla o další dítě a dařilo se nám s podporou mého manžela a jeho rodiny. A tak mě jednoho dne matka požádala, abych si vzala půjčku na svatbu mé sestry.
Když jsem odmítla, zřekla se mě s tím, že už nemám rodinu. Od té doby jsem se rozhodla stát si za svým. Bylo mi zle z nespravedlivého zacházení a už jsem měla rodinu, která mě milovala a starala se o mě. Zakřičela jsem jí do obličeje, ať ji už nikdy nepustím do svého života a navždy ji vykopla z našeho bytu.
PŘIPOMÍNÁME: "KDYŽ ŠLA SNACHA NAKRMIT VNUČKU, DALA JSEM RYCHLE DO POŘÁDKU KUCHYŇ. ALE TAKOVÉ "DĚKUJI" JSEM OD SVÉ SNACHY NEČEKALA"
